Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 1. Chlebová anabáze

28. srpna 2010 v 22:20 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví

Pečení chleba sice nevypadá jako činnost, přímo spojená s pobytem v lese nebo zálesáckými dovednostmi, ovšem přesto sem okrajově patří. Ostatně, inspirovala jsem se pečením "kotlíkového chleba" v jednom z pořadů Raye Mearse - ale o této zajímavé osobnosti později.
K pečení domácího chleba je potřeba jen málo přísad, které máme doma stabilně, a tak jsem se v sobotní odpoledne, kdy příhodně nebyl nikdo doma, pustila do práce. Jakožto příslušník "internetové generace" jsem si recept stáhla ze sítě, nachystala hladkou mouku, mléko, sůl, cukr, kvasnice, kmín, vlažnou vodu a ocet na potření.



Mléko mělo být vlažné, tak jsem ho v hrnku strčila do mikrovlnky, jen ať se rozehřeje! A odešla pověsit prádlo. Když jsem došla, zdálo se mi pořád moc teplé - kvásek namíchám později - tak jsem zatím vytáhla vál, a podle mamčina vzoru jsem do prohlubně v kopečku mouky začala sypat ingredience. Vše šlo hladce do té doby, než jsem ke třem lžičkám přidala cca půl hrnku vlažné vody, která se rozhodla pro vlastní existenci a tvrdohlavě odtekla z válu, aby na lince založila soběstačné jezírko. Chtěla jsem zachránit situaci, tak jsem honem zbytek tekutiny začala zapracovávat do mouky, ale bylo to jak ž
dímání hadru, jezírko se utěšeně rozrostlo. Nic, kdo nemá v hlavě… vydala jsem se do komory pr
o mísu. Po shrábnutí směsi a přilití kvásku z mléka, cukru a droždí (který už na mě taky vystrko
val pěnu) začalo hnětení těsta. Bláto… bláto… a tak přišla na řadu další mouka; načež jsem na vlastní předloktní svalstvo poznala, proč ti pekaři jen nasypou přísady do mašiny, a nehnětou sami. Těsto kladlo tuhý odpor, a svou převahu demonstrovalo dokonalým obalením mých
nebohých končetin. Mám plovací blány!


Po několika minutách vzájemného zápolení jsem nabyla dojmu, že "už je to ono" a vyklopila (no,
spíš vyškrábala) jsem těsto na pomoučený vál. Budoucí-možná-chleba zmobilizoval všechny síly a přímým přilepením sabotoval můj pokus o vytvoření bochníku. No počkej, potvoro, řekla jsem si, a znovu jsem ho, záškodníka, přemístila do mísy. Klidně trucuj a nakyň, stejně upečení neunikneš! …s těmi slovy jsem mu zakryla výhled utěrkou, uklidila část všudypřítomného bince (já moc dobře vím, proč všechno dělám, když nikdo není doma), sloupala jsem ze sebe chlebové invazní jednotky a šla se na třičtvrtě hodinky věnovat
Lucemburkům.

Na Lucemburky nakonec nedošlo, ale na vzkypělé těsto, zubící se na mě v míse, ano. Ač se drželo zuby nehty, tentokrát jsem měla převahu já, takže nakonec odevzdaně žuchlo na vál. "Ha há," řekla jsem, a pomoučenýma rukama z něho surově vytvořila bochník. Chvilka mrknutí do receptu, a bochník putoval na vymaštěný a pomoučený plech. Chyba! Olej tam být neměl - pozdě. Tak jsem bochník aspoň obsypala další moukou; jako správný Tibeťan věřím v moc mandal. Těsto ještě přikrýt a nechat dokynout, zapnout troubu… ouha. Po několika minutách jsem zjistila, že jsem ji nedala do elektriky. "Vole!" plácnu se do čela, napravím chybu, a jdu si ještě na moment sednout.



A na řadu přichází pečení. Pěkně dokynutý bochník potřu směsí octa a vlažné vody (1:3), posypu kmínem a vrazím do trouby. To su zvědavá. Po prvních 10 minutách prudkého pečení dostává chleba lehce nahnědlou barvu, potřu ho, škodolibě se na něj zasměju a zavřu troubu, načež teplotu o ¾ snížím. Zbývá ještě hodina pečení, cca každých 10 min chodím chleba natírat "opalovacím krémem" a kontrolovat proces. Ten zatracený olej se pěkně přiškvařil a docela smrdí, otevírám okno. Olej už nikdy víc! Boky bochníku se postupně zvedají, a lepí se na ně ona moučně-spálená směs, tak průběžně ometám a dosypávám mouku. Po hodině a čtvrt pečení je hotovo, vůně chleba převládá nad smradem oleje. Plech vrážím na čerstvý vzduch do chodbičky. Jsem netrpělivá, zjistit skóre jdu už po 15 minutách. Zkusím do bochníku vrazit párátko. Zlomí se. Sakra, něco mi říkalo, že to bude tvrďák! Masáž vlažnou vodou na kůrku to spraví. Krájím první krajíc, vyvalí se vůně…. Hmm… vyhrála jsem, ten chleba je jako stvořený pro třičtvtětučné máslo a plnotučné mléko (to vymyslela EU!). Mohla bych pokračovat v oslavné písni - ale nebudu. Upečte si svůj vlastní chleba, a budete zpívat taky. Hudba léčí! ;)


Další články:

 


Komentáře

1 jakub | E-mail | 4. dubna 2011 v 19:47 | Reagovat

Gratulace!
Krásný pecen.
Zkusil jsem i výrobu chleba z kvásku bez použití kvasnic (jen mouka+voda). Porovnám-li s chutí "chleba" kupovaného v obchodě - nebe a dudy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015