Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 10: Jak z větví k vodě přišla

23. září 2010 v 23:32 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Ačkoliv jsou prázdniny, jaksi se nemůžu dokopat k dopsání zážitků z červnových pokusů, takže dnes vám k přečtení předkládám další, notně zpožděný zápis. A ačkoli jsem se u tohoto "vodního" dobrodružství nepořezala, stejně zabrousíme do oblasti survivalu (neboli "velkého virválu okolo přežití")

Každý správný surviválista má na starosti několik hlavních věcí: teplo, sucho, tekutiny a potravu. V našich podmínkách moc survivalovat nelze, žádné nekonečné pustiny ani temné lesy bez civilizace tu nejsou, takže si musíte přelámat nejlépe obě hnáty uprostřed KRNAPu, aby jste ho mohli zažít, to už ale odbočuju.

Získávání vody je poměrně nenáročné (záleží na metodě - kopání studny je jiné kafe), ovšem potřebujete čas. Spoustu času. Vyzkoušela jsem tu nejmíň náročnou, získávání vody ze stromu. Ochránci se bouřit nemusí, strom to přežil. ;-)

Stromy, stejně jako lidé, vypařují přes kůru a listí vodu. Čím více na ně svítí slunce, tím intenzivněji. Někde jsem četla, že z jedné větve (nevím, jestli listnaté či jehličnaté, ani
v jakých podmínkách), lze dostat až 250ml tekutiny. Neměla jsem bohužel čas hledat nějaký vhodný strom, a navíc tou dobou byla půlka června (tedy zkouškové na krku), a tak jsem si vybrala sousedovu borovici černou, která k nám přes plot natahuje větve. Jediné, co bylo k pokusu potřeba, byl dostatečně velký igelitový pytlík a kus provázku.



Moc jsem si teda nevybírala, popadla jsem první neděravý sáček od rohlíků a samým nadšením se děsně podrápala, když jsem ho přivazovala k větvi, ale to je vedlejší. Důležité je jedině to, že je pytlík připevněný pořádně, jinak ho totiž váha tekutiny strhne. Sáček na stromě visel od 10:15 do 12:00 druhého dne. (původně to mělo být přesně 24 hodin, ale nějak jsem se zapomněla)

Ten den bylo hezky, slunce intenzivně svítilo (ale nepálilo). Už po dvouhodině se sáček zapařil, za další dvě se sáček začal prověšovat pod náporem stékajících kapek. Večer už na dně pytlíku byla loužička vody.



Druhý den jsem jela na zahradu, a vrátila jsem se poněkud později, než jsem chtěla. Nachystala jsem si odměrku a šla na inspekci. Tekutiny bylo v sáčku poměrně hodně. Po změření přesně 50 ml. Není to úplně moc, ale předpokládá se, že surviválista by si na strom těch fanglí navěsil víc. Nutno ovšem říct, že skleníkový efekt moc neprospěl inkriminované větvi, jehličí posupně zežloutlo.

A jak taková voda z větví chutná? Překvapivě velmi dobře. Když zcedíte všechny nebohé pišišvory, slupečky z lůžek jehlic a šupinky kůry, zůstane vám osvěžující chuť jehličí, mnohem, mnohem lepší, než borovicový čaj. …pokud byste to přepálili, byla by to nefalšovaná borovička (gin). ;-)


Další články:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015