Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 11: Vaření na divoko aneb den, kdy se nic nepovedlo

25. září 2010 v 0:32 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Jsou dny, kdy se vůbec nic nepovede, a kdy z toho mám blbou náladu. A pak jsou dny na zabití. Pokud to ještě někdo čtete, tak vězte, že tento pokus byl trestem Prozřetelnosti za mé rostoucí sebevědomí. Na začátku tohoto seriálu jsem slíbila, že sem budu vkládat jak dobré, tak špatné zkušenosti, a tak mně nezbývá, než se "pochlubit."

Na čtvrteční mimořádné volno jsem si naplánovala celodenní práci na zahradě, přičemž jsem si chtěla uvařit oběd na ohni. Do spárů se mi dostala před nějakou dobou kniha zálesáckého guru "Kniha lesní moudrosti" Ernesta T. Setona, kde jsem vyhrabala návod na výrobu "udice" na pečení masa, který jsem hodlala použít. Tož jsem se spakovala a vyrazila.

Počasí vypadalo všelijak, hlad už jsem měla, tak jsem na nic nečekala; v mžiku byla postavena malá hranička. Na výrobu udice jsem potřebovala dlouhou rovnou větev, špičatou na jednom konci, jednu větší a jednu menší větev ve tvaru "Y" jako podpěru a pojistku, víčko od másla, kus provazu, kus drátu a větvičku s postranním výhonem, ze které jsem vyřezala háček na nabodnutí masa.
Drát se provlékl dírkou v dříku háčku, navázal se šňůrkou, ke které se přidělalo víčko od flóry (jako otáčecí zlepšovák, aby se maso nepřipeklo jen z jedné strany) a následně se to celé přivázalo k rovnému klacku, který se zabodl do země a podepřel velkou vidličkou, zatluřenou do země, na kterou ze strany ohniště ještě tlačila druhá, pojistná vidlička. Celé to fakt vypadalo jako udice.



Sestavování udice mě trvalo nekonečně dlouho, dřevo bylo vlhké, a chytlo až napodruhé, a ještě blbě. Naštěstí se pak oheň rozhořel. Mezitím jsem si usmyslela, že jako předkrm k pomalu opékanému kuřecímu udělám smaženicu ze žampiónu ovčího, který jsem si dovezla z předchozího dne z práce. Recept sem dávat nebudu, ale poznamenám, že jsem zapomněla vzít olej, tak jsem podlévala jenom vodou. Protože maso začalo vypadat propečeně, a měla jsem hlad, tak jsem docela spěchala, a fajně to vonělo… připadala jsem si jak v outdoorovém kuchařském magazínu. Teda jenom do té doby, než jsem maso rozřízla, a zjistila, že hotové je jen po stranách, ale hlad je hlad, tak jsem to ořezala a snědla - ty dopečenější kousky chutnaly dobře, zbytek jsem chtěla pozděj dodělat na ešusu. Zatím jsem si teda dala tu smaženicu. Pěkně to vonělo, a byl toho drteček, prostě to bylo ve mně raz dva.

Nikdy jsem si nic nepráskla, tato stav beztíže, spojené s prudkým poklesem tlaku už znám. Na dopékání už nedošlo. A ani na nějakou práci. Udělalo se mě docela blbě, dezorientovanost, rozmotaná hlava, bušení ve spáncích, pak prudké zvýšení tlaku a bušení srdce. Poslední zbytky cílevědomosti jsem investovala do uhašení ohně a úklidu, načež jsem se "uklidila" domů. Kde se stala chyba? Ačkoli jsem měla obavu, že jsem se otrávila jedovatým dvojníkem obyčejného žampionu (psychotropní účinky mají třeba muchomůrky nebo závojenka olovnatá), nakonec jsem si uvědomila, že jsem houbu nedala do ledničky, a nejspíš jsem ji nevařila dostatečně dlouho. V atlasu hub jsem se později dozvěděla, že přestárnutím a nedostatečnou úpravou se stávají i jedlé houby nejedlými. Trestem mi byl výplach žaludku a několik hodin zpytování svědomí. Takže tak.

Jo a ad. Opékací udice - aby byl ten 150 g kousek kuřecího opravdu upečený, buď by se musel vařit ještě aspoň půl hodiny, anebo by se musel změnit úhel udice. Nevím, jak to ten Seton dělal, ale já jsem to očividně dělala špatně.


Takže, příště budu mít víc trpělivosti a budu víc přemýšlet. Do té doby se asi zase budu rypkat ve dřevě, protože pořezané prsty se mi jeví jako míň životu nebezpečné. ;-)


Vaření a jiné katastrofy:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015