Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 12.: Kuksa, ty kokso!

29. září 2010 v 14:46 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Pamatujete si ještě, jak jsem porcovala špalek břízy? Je to už dlouho, pravda. Už tehdy jsem si kus z jedné poloviny uřízla a nechala sušit zvlášť nejdřív ve sklepě (kde je trochu vlhko a chládek) a následně v podkroví pod skříní (tam bylo naopak pěkně horko). V půlce července se mi přířez už zdál dost vyschlý (a mírně popraskaný), abych jej mohla opracovat. Jeho předurčením bylo stát se kuksou.

Co to ta kuksa je? To je vlastně docela složité říct. Hlavně je to maličká miska s uchem, vyřezaná z březového dřeva. Originálně pochází ze Skandinávie od národa Saami (Laponci).
Kuksa je vyjádřením životního stylu jednotlivce. Malá miska na vodu o svém majiteli prozrazuje, že nelitoval námahy, spojené s vyhledáním vhodného dřeva, dlouhým dlabáním a následným zdobením. Ukazuje také na vnímání světa, na vztah k přírodě. V severských zemích často spolu s tzv. "finskými noži" bývá darem k významným příležitostem.

Pro mě mimo jiné kuksa znamenala také složení pomyslné zkoušky z práce se dřevem, protože po předchozích pokusech to byl nejsložitější předmět, který jsem kdy vyřezávala.

Dřevo, tedy kus z jedné poloviny březového špalku, jsem měla odloženo a sušeno zvlášť hned po odříznutí za pokojové teploty asi dva měsíce.



Vyřezávat jsem začala velmi zvolna. Nejdřív jsem pilkou zcela z prozaických důvodů ořezala většinu přebývajícího dřeva až do základního tvaru misky. Protože jsem tou dobou byla s rodiči na dovolené (= bez sekery), začala jsem pak rovnou dlabat. A dlabat a dlabat. První centimetr je opravdu nejtěžší, ale jak si člověk na dlabání zvykne a dojde na ten správný grif, už to jde víceméně dobře.
Doma jsem pak začala úmorné osekávání sekerou. Trvalo dlouho a dlouho, ale přebytečného dřeva bylo opravdu hromada. Průběžně jsem ještě pracovala na dutině misky. Teprve, když jakžtak vylezl její tvar, jsem začala osekávat i budoucí bambuloidní držátko, ale jen do velmi hrubého tvaru, měla jsem strach z vylomení.



Vylomení mě nakonec stejně neminulo, protože kuksa byla vyřezávána z přířezu od středu polínka, vč. mízového kanálku - což se mi stalo osudným, a kanálek vč. Asi 0.5cm jádra se mi při pokusu o jemné vyříznutí pro jistotu vylomil. Díra, jak nechci říct kam. No nezbylo mi, než snížit profil misky. Tím jsem ztratila dost času i objemu budoucí tekutiny, (nehledě na dodatečné odlabávání příliš tlustých stěn) ale docela se mi podařilo navázat linie směrem k budoucímu držátku, tak jsem se nakonec ani moc nezlobila.



Když jsem měla pocit, že je osekáno všechno, co by mělo, přišlo na řadu konečně držátko-rukojeť. To jsem tedy vyřízla pilkou, protože se svou šikovností bych to sekerou nezvládla. A potom desítky minut s hákovým nožem, až byl tvar jakžtakž hotov.



Pak ještě srazit hrany a byl čas na šmirglpapír.



Nenechte se zmást jednotným číslem, byly ho totiž hromady. Začala jsem gritem 100 a pokračovala 180, 400, 600 a 1200. Dohromady několik hodin práce broušení a leštění. Stovkou jsem smazala stopy po noži a nejhrubší dlabance, zbytek se zabrousil 180. A pak leštit, leštit leštit příslušnou zrnitostí tak dlouho, dokud se nesmazaly stopy a škrábance po té předchozí. Čím jemnější grit, tím delší doba broušení, rychlejší zanášení (tedy spotřeba) a větší lesk kuksy. A taky menší tření dřeva, u 600 a 1200 zvlášť už smirek po kukse hladce jezdil.
Obzvlášť důležité bylo smirkování vnitřku misky a hladké vybroušení jejích okrajů, tzv. odtřískování, protože mít po napití hubu plnou bodlinek… au!
Mimochodem, tak mě napadá, že tohle asi byl dosud můj jediný výrobek, při kterém netekla krev. :-D

Když jsem byla spokojená s leštěním (lépe řečeno, už mi upadávaly obě ruky), připravila jsem pro ni olejovou lázeň. Pěkně rozpálený lněný olej. Což teda byla chyba, ale o tom až za chvíli. Kuksu jsem do hrnce ponořila asi na půl hodiny, přičemž ze všech pórů okamžitě začaly vyrážet bublinky, a vůbec celá kuksa vypadala, že pění. Zřejmě to bylo způsobeno nasákáním dřeva a vytlačováním vzduchu ze všech mikroprasklinek, které vznikly příliš rychlým sušením. No a příliš velká teplota způsobila, že se prasklinky poněkud roztáhly, i když ne nijak dramaticky; rozhodně miska nepropouští tekutinu. Akorát to kazí estetický dojem.
Po uschnutí oleje jsem ji ponořila na pár minut ještě dvakrát, aby se zvýraznila kresba let a dřevo ještě trochu ztmavlo. Následně jsem ji nechala uschnout úplně, položenou dnem vzhůru na špejlích nad krabicí, vystlanou ubrousky (kvůli kapajícímu oleji). Okapanou a vyschlou jsem ji přetřela ubrousky a vykartáčovala do lesku.

(Ten nůž je tam kvůli tomu, že když už byla příležitost, naipregnovala jsem mu ručku taky)

A výsledek? Na jaro, až dobře proschne zbytek špalku, chci vyřezat nejmíň dvě kuksy další! (Aneb: kuksa je opravdu životní styl, doporučuje 9 z 10 Sámů)



Další články:

 


Komentáře

1 midlan | E-mail | 10. prosince 2010 v 8:46 | Reagovat

Ahoj,
pěkná práce. Je dobré sledovat, jak se z takového nevzhledného kusu polena vyklube krásná kuksa!
Jaké máš zkušenosti se lněným olejem? Ptám se proto, že já moc dobré ne...

Zdraví midlan

2 lesnizelva | 10. prosince 2010 v 18:36 | Reagovat

[1]: Zdravím, zatím docela dobré, ale ještě "se hledám." Tahle kuksa je zatím jen výstavní kus, takže se na ní voda nepodepisuje. U lžíce (impregnované za studena), kterou používám, ale ochranná vrstva po nějaké době slezla, zůstaly jen mapy. Věřím, že pro praktické užití by mohla být lepší karnauba nebo včelí vosk, ale nezkoušela jsem.

Pokud máš zkušenosti s lepším přípravkem, sem s ním! ;-)

Zdraví Lesní želva

3 midlan | 11. prosince 2010 v 16:56 | Reagovat

Ahoj,
no já jsem dá se říci taky začátečník nebo mírně pokročilý... Dělám víceméně dekorativní věci, tedy ne užitkové. Nicméně se lněným olejem jsem už pracoval a mám s tím tu zkušenost, že výrobek po čase ztratil původní krásné zabarvení a jakoby zešednul a jak píšeš zflekatěl. Na moje výrobky používám normální nábytkový olej z Ikey jako základ a pak na to dám několik vrstev šelaku. Po zaschnutí leštím flanelem do vysokého lesku. Myslím, že tento postup by na lžíce, misky a hrnky použít nešel. Vydrž, optám se lidí, kteří se tomu věnují. Snad něco málo prozradí.

Zdraví midlan

4 midlan | 11. prosince 2010 v 17:47 | Reagovat

Tak první poznatek je tu - užitkové věci ze dřeva, (lžíce, misky hrnky...) tedy ty, které přicházejí do styku s potravinami, se napouštějí panenským olivovým olejem. Ten, co se normálně kupuje v potravinách. Mimochodem je to velká mňamka. Olej se naleje do nádoby v potřebném množství, zahřeje se na 50-60 stupňů a pak se v tom výrobek nechá máčet. Tato procedura by se měla opakovat + - jednou za rok.

5 lesnizelva | 11. prosince 2010 v 19:42 | Reagovat

Už jsem o napouštění olivovým olejem zaslechla, ale nezkoušela. Díky za radu, jsem zas o cosi moudřejší! :-) (Až zkusím, bude to tu k vidění)

6 midlan | E-mail | 30. prosince 2010 v 21:21 | Reagovat

Ahoj,
tak jsem dnes dodělal taky jednu kuksu. Napiš meilik, pošlu foto.
Pěkný rok a hooodně krásných toulek přírodou přeje Midlan.

7 jogín | E-mail | 29. července 2012 v 13:22 | Reagovat

Zkuste tungový olej, nežloutne a schne trochu rychleji. Je cítit, vyčichne za několik měsíců. Používám ho na soustruhované misky.

8 jogín | E-mail | 29. července 2012 v 13:29 | Reagovat

Ještě doplním- tungový olej časem rosolovatí reakcí s kyslíkem, skladuju v skleněné lahvi s gumovým špuntem v lednici nebo v mrazáku (dlouhodobě).

9 Lesní Želva | Web | 29. července 2012 v 17:27 | Reagovat

Zdravím, díky za tip. Už něco přes 3/4 roku používám k plné spokojenosti olej z vlašských ořechů. Krásně vytáhne kresbu dřeva a nedegraduje.

10 nHP | 16. září 2012 v 14:21 | Reagovat

Ahoj. Můžu poprosit, kterej ořechovej a kde ho kupuješ? Je i jiná, levnější varianta než 1 ml = cca 1 Kč?
(Kromě litrový lahve za 450 Kč od Sandragonu, kde si ale vzhledem k výrobci a účelu použití nějak nejsem jistej potravinářskou kvalitou...)
Díky.

11 Lesní Želva | 16. září 2012 v 21:41 | Reagovat

Ahoj, používám olej z vlašských ořechů pro studenou kuchyni od fy. Vita. K dostání je v Kauflandu, 1/2 litru za cca 85 Kč. Kvalita je myslím dobrá, i chuťově /nemám ale srovnání/. Od stejné firmy je k dostání i olej sezamový a z vinných jadérek za podobnou cenu, ale nezkoušela jsem.

Zároveň s článkem o řezbářských nástrojích uveřejním i poznámku o olejích, tam to rozeberu podrobněji.

12 Broněk | E-mail | 2. února 2013 v 17:59 | Reagovat

Olej z vlašských ořechů používáš na napouštění dřeva nezahřátý?

13 Lesní Želva | 2. února 2013 v 18:13 | Reagovat

Zdravím, většinou ho zahřívám ve vodní lázni na cca 50-60°C, přičemž napouštěný předmět dám před tím taky nahřát - např. na topení. Olej se pak vsakuje snáze a hlouběji.

14 David | E-mail | Web | 11. června 2013 v 8:33 | Reagovat

Ahoj,
chci se zeptat kde jsi koupila zahnutý nůž. Vypadá bytelně a mi se nechce kupovat naslepo.

Ve F-M se na mě všude při dotazu na zahnutý nůž dívali divně :)

15 Lesní Želva | 11. června 2013 v 9:12 | Reagovat

Není divu, běžně se neprodává.

michalmolin.cz

16 Martin | E-mail | 9. srpna 2016 v 12:48 | Reagovat

Ahoj,
chcem sa spýtať ako predísť prasknutiu už hotovej kuksy. Moja je z orechového dreva (nechal som ho sušiť cca rok v kôlni a potom vyrezával).

Už sa mi totiž stalo, že mi brezová kuksa praskla po tom ako som do nej nalial horúcu vodu na čaj, či kávu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015