Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Moje nožíky

21. října 2010 v 18:29 | Lesní želva |  Vybavení
Po minulopříspěvkovém úvodu k problematice nožů bych se měla zmínit, co nosím po kapsách/ na opasku já. Tedy, není toho zrovna málo, ale ani přespříliš - nejsem stoupencem sbírání nožů pro okrasu, všechny mi slouží.

Nejvíc v permanenci je největší z mých Victorinoxů, model Sportsman (řada 84mm) s černými celidorovými střenkami. Nosím ho jako EDC (zkratka "every day carry," každodenní nošení) Umí toho docela dost, krom čepele má i otvírák na konzervy a lahve (se šroubovákovým ukončením), pilníček na nehty, vývrtku - v ní brýlový šroubováček (obzvlášť se hodí), výstružník s bodcem a párátko s pinzetkou. V rukojeti je místečko na špendlík.

Nerezová čepel s fasetkou (spíš čepelka, ocel třídy 420) má sice jen 5 cm, ale i tak zvládne spoustu práce, za kterou by se nemusel stydět ani větší nůž. Špička je typu drop point, ale bez falešného ostří na vrchním oblouku. Krájí a řeže jako ďas, už z továrny byl nabroušený tak, že chlupy holil jedním švihem. Na kratší výlety nebo na "městskou" dovolenou (festivaly apod.) zastane všechno, co je potřeba. Ale ani v lese se neztratí, vyřezat stanové kolíky, prut na opékání, oholit "ježky" na podpal či naškrábat březovou kůru. I potraviny hravě zvládne, ale limituje ho délka čepelky.

Mám jej od ledna letošního roku, a jsem s ním velice spokojena.

Sportsman je sice multifunkční, ale dřív než jeho jsem vlastnila jinou klasiku mezi kapesními noži, a to Opinel VRN N°8; dost možná s delší tradicí než švýcarský Victorinox. Opinel se zrodil ve Francii jako nůž vinaře a zemědělce, což už předem definuje, co všechno zvládne. Uhlíková čepel o osmi centimetrech (proto N°8) je v otevřeném i zavřeném stavu fixována otočnou pojistkou virobloc, rukojeť je z bukového dřeva. Na rozdíl od vinoxů má čepel jagatanovou špičku, která trošku připomíná šavli. Nemá falešné ostří, ani na čepeli není fasetka. Tu jsem si tam kvůli strachu z vyštipování ostří vytvořila postupným broušením.



Na opinelu jsem dělala ještě jednu úpravu - z rukojeti jsem obrousila původní lak a namořila ji lněným olejem. Toto jsem provedla kvůli lepší voděodolnosti střenky - pokud nůž navlhne, špatně se otevírá a čepel v čepu nepříjemně drhne. Nemluvě o tom, že je potřeba se o nůž daleko více starat než o nerezový (rezne). Též brousit se musí o něco častěji. Potom bude sloužit až do roztrhání těla. Ale o tom jindy.

Francouzského šviháka mám už téměř rok, za tu dobu mě stihl mnohokrát pokousat, než jsem se jej naučila používat a získala k němu respekt; ale pak jsem v něm získala pomocníka na jakoukoliv činnost; krájí, řeže a seká s nasazením, které by do toho subtilního nožíku nikdo neřekl. Ovšem je třeba brát ohledy na jeho velikost (celkově 18cm) a tloušťku čepele (cca 1mm). Na sekání špalků s tloukem a vysekávání náletových stromků rovnou zapomeňte. Všeho s rozumem. S přehledem ovšem zvládá krájení potravin, pomoc v zahradě, houbaření, vyřezávání a opižlávání všeho druhu, sekání tenčích větviček do 0,5 cm; a běžné tábornické disciplíny jsou pro něj při řádném nabroušení hračka.

Podle mých zkušeností i uživatelů na fóru Knife je to nůž k nezaplacení, jinými slovy, za málo peněz opravdu dost muziky.


Na "Švýcaráky" jsem skutečně vysazená, protože mimo Sportsmana mám ještě tři další.

Mezi nimi je maličký (řada 58mm), leč užitečný Vinox Classic SD se žlutými střenkami (SD = screwdriver - šroubováček).Je to spíš než nůž manikůra do kapsy, protože nožík skrývá krom pidičepelky (skutečně pidi, měří ani ne 3,5 cm při šířce cca 0,5cm) ještě nůžtičky a pilník s oním šroubovákovitým zakončením. Ve střenkách jsou pak obligátní pinzetka a párátko. Klasika nosím buď na společenské akce (aneb, zatrhnutý nehet dokáže zkazit večer) nebo v rámci lékárničky na různé výlety.


Poslední Vinox, kterého vlastním, je Vinox Waitman (též 84mm). Jelikož je jen jednoželízkový (= má jen jednu vrstvu), je neuvěřitelně lehký a skladný. Ten můj je verze "eco" - což znamená, že má červené střenky ne z celidoru, ale z polypropylenu a logo je natištěné, ne vložené. A to je taky jediný rozdíl, jinak funguje naprosto spolehlivě.

Krom čepele obsahuje otvírák na konzervy a lahve (tentokrát v jednom, ale i se šroubovacím koncem), vývrtku (proč asi Waiman, že?) a opět párátko & pinzetku.

Tohle to je úplně ta nejkompaktnější verze švýcaráku, co znám. Žádné zbytečnosti navíc. Docela se hodí jako záložní nožík. Já ho nosím občas, většinou tehdy, když není po ruce Sportsman. Jedinou jeho nevýhodou je paradoxně to, jak je plochý, protože (ačkoliv mám malou ruku) tohle je extrém, a na dlouhou práci to není. Což ovšem neznamená, že by nezvládnul to, co ostatní Švýcaři. ;-)

Zatím poslední Švýcar v mé kapse není Victorinox, alebrž Wenger Classic 62, ovšem starší verze bez párátka & pinzetky. Konstrukcí a želízky je velmi podobný Waitmanovi, ale nemá vývrtku. Tento kousek mi zatím jenom leží v šuplíku, čeká totiž na rekonstrukci - výměnu nýtků a nový výbrus na čepeli. Nicméně, až bude hotov, bude zapřažen do služby. ;-)


Jestliže máte pocit, že by mi stačil pouze jeden z nich (Švýcaráků), protože víceméně zvládne všechno, co se po něm chce, tak vězte, že mám v merku ještě jednoho (Vinox Huntsman), protože jeden nikdy, nikdy, ale opravdu NIKDY NESTAČÍ! :-D
 


Komentáře

1 Áine | 25. října 2010 v 21:44 | Reagovat

Začínám si připadat méněcenná, že ještě nemám vlastní kudlu:)))

2 Rafael Ingvis | 7. února 2011 v 21:48 | Reagovat

Kudiel nikdy nieje dosť. Aber prečo máš len EDCčka? To by chcelo niečo pevnejšie

3 lesnizelva | 9. února 2011 v 12:16 | Reagovat

Pevný je ve výrobě. A tohle je stav nabytý během jednoho roku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015