Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Pan Choroš – troudnatec kopytovitý (Polyporus/ Fomes fomentarius)

12. října 2010 v 22:12 | Lesní želva |  Mezi kmeny, mezi stonky
troudnatec

Bylo nebylo, v oněch dávných dobách, kdy naši předkové ještě byli dětmi přírody, Prométheus snesl z božského Olympu oheň, aby se lidem žilo lépe.
Od těch dob dar ohně znamenal teplo, světlo a kousek pohodlí v každém domě i chatrči. Za tento odvážný čin byl Prométheus ztrestán, ale oheň lidem zůstal.

A tehdy lidé pocítili potřebu oheň nejen udržovat, ale i přenášet a dělit se o něj. Už z jeskynních nálezů máme doloženo, že se lidé naučili k tomuto účelu využívat jeden z nejdostupnějších chorošů - troudnatec kopytovitý, jehož ztuha vláknitá dužnina se k tomu přímo vybízela. Stačilo do hubky vydlabat dírku, do ní vložit uhlík a trošku "na troud" suchého mechu. Uhlíček si pomalu užíral z hubky a přežíval do té doby, než byl přenesen do nového ohniště. Krom toho se z něj lidé naučili vyrábět troud.

Za nějakou dobu se našlo pro troudnatec nové využití - vojáci jimi podpalovali zápalné šňůry a doutnáky u mušket, pistolí a děl.
Své by také mohli vyprávět ranění, kterým se rány vypalovaly hořící dužinou, dokud na postiženém místě nevznikl puchýř, který se později zřejmě prorážel - věřilo se, že tak z poraněného těla odejde bolest. Docela drastické.
Lékařsky, zřejmě poněkud více fundovaně, se pro zastavení krvácivých ran používala droga - nálev Fungus chirurgorum, která se údajně používala celá staletí.

Ani moderní věda nepřestala tento choroš zkoumat, a tak finští vědci objevili, že pomocí šťávy, vylisované z plodnice, lze z lidské krve určit skupinu B, což se dá využívat u testů otcovství. Troudnatec kopytovitý ovšem není jedlý.

A teď něco z mykologie:
troudnatec2


Troudnatec kopytovitý roste velmi vytrvale na živých i odumřelých výhradně listnatých stromech po celý rok (např. na dubech, bucích, topolech, břízách a javorech). Jde o náš zřejmě nejhojnější choroš. Vyznačuje se tvrdou tmavou slupkou (barva kolísá od šedé až po hnědou), připomínající tvarem a povrchem kopyto, přičemž 8 - 40 cm široké a tlusté plodnice jsou ohraničeny výrazným světlým pruhem.

Vespod je bělavý s hnědými póry, výtrusy jsou průhledné. Velmi, velmi obtížně se odřezává, dužina je tuhá a kompaktní.

kopýtko na bříze
kopýtko zespodu s vrostlou trávou


Říše:
houby (Fungi)
Oddělení:
stopkovýtrusné houby(Basidiomycota)
Podkmen:
(Agaricomycotina)
Třída:
stopkovýtrusé(Agaricomycetes)
Řád:
chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď:
chorošovité (Polyporaceae)
Rod:
troudnatec (Fomes)

Zdroje:

MIKULCOVÁ, Milada.
Výchova houbařů v Čechách : Aneb co v atlasech nenajdete. 1. Praha : Olympia, 2006. Houbová lékárna, s. 163-164.

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015