Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Výchova houbařů v Čechách, aneb o houbách i houbařích

12. října 2010 v 22:26 | Lesní želva |  Knihy
Čekáte-li kdo pod tímto článkem podepsaného Michala Viewegha, nedočkáte se, protože toto by měla být krátká recenze knihy Milady Mikulcové, ze které vychází několik mých posledních houbových článků. Předem musím poznamenat, že jsem zaujatá, a kniha se mi nepokrytě líbí.

Rozhodně si nepředstavujte objemný atlas hub, kterých jsou desítky, nejedná se ani o výplod šíleného ekologa, ani to není odborná mykologická monografie, ne. Tato knížka je dost zábavná, abyste ji dočetli do konce, a dost poučná na to, aby se vyplatila číst, a něco jste z toho měli, což také dokládá má inspirace z ní.

Fascinace světem hub a vztah národů k nim, to je jedno z nosných témat kapitoly, která se zabývá náhledem lidstva na tyto "děti vlhka," jak je autorka nazývá. A tak se můžete dozvědět, že Poláci houby nejen milují, ale že je i dokážou zpeněžit, že Italové také holdují houbám, ale jsou líní si je nasbírat, a že Němci, ač z hub mají téměř hrůzu, mají pro jistotu zákaz sběru většího, než povoleného množství.
Čechoslováci houby milují (zbytečné zmiňovat), a také se v galerii svých osobností mohou pochlubit hned několika předními mykology, přičemž o jejich (ne)korunovaném králi pojednává několik kapitol. Je to tak trochu hold doc. Smotlachovi, který u nás vlastníma rukama postavil základy nejen praktické mykologie, ale i vysokoškolského sportu, je tak trošku mementem, aby se nezapomnělo. Samozřejmě se autorka rozepisuje i o jeho synovi, "princi" Miroslavovi, který jako uznávaný mykolog i kreslíř působí dodnes.

V knížce se dočtete i o nelehkém osudu hub, dlouho udržovaných v nemilosti učenců, bezradnost při jejich vědecké klasifikaci a dnešním nelehkém postavení v systému.
Pak tu taky máme pojednání o vývoji názorů na škodlivost/ neškodlivost hub, jejich potravní hodnotu, a v neposlední řadě, co zvláště zaujalo mě, se autorka věnuje účinkům hub, jejich léčivosti, využití! A co víc, dozvíte se tu, že i jedlá houba může být jedovatá. Kdy? Přečtěte si můj článek na toto téma v sekci Mezi kmeny, mezi stonky. ;-)

Bohužel, o autorce se zde nedozvíme nic, jisté pouze je, že svému tématu propadla, a čtenáři se snaží sdělit co nejvíc. Kniha je vcelku přehledná, a opakování některých informací není na škodu, jak by se mohlo zdát. Odborník toto dílko nejspíše odloží jako neprofesionální, ovšem funkce osvětová a popularizační mu upřít nelze. Já jsem byla spokojena.

P.S.: Jedinou nevýhodu vidím v tom, že kniha je koncipována jako skoro-beletrie, což znamená, že nemá rejstřík. Jinak ovšem nelze jinak, než doporučit.


Jo a málem bych zapomněla na citaci, kdybyste to chtěli číst ;-)

MIKULCOVÁ, Milada.
Výchova houbařů v Čechách : Aneb co v atlasech nenajdete. 1. Praha : Olympia, 2006. 208 s.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015