Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 14: Troud – lehko nabýt, lehko pozbýt

15. listopadu 2010 v 23:42 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Na toto téma jsem se opravdu velmi těšila, ale protože je výroba troudu poněkud časově náročnější, podařilo se až dnes. Jestli se mi pokus povedl podle mých představ se dozvíte v následujícím dílu Zálesáckého cyklu.

Nejdřív něco o troudu. Troud je bez přístupu kyslíku zuhelnatělná textilie, sloužící jako médium, zachytávající jiskry při křesání křesadlem-ocílkou nebo firesteelem. Podobně jako troud (práchno) vzniká třeba dřevěné uhlí v milířích.

Než jsem šla vypalovat, musela jsem si sehnat, co k tomu je potřeba. Důležitá je hlavně správná plechovka, dostatečně velká a široká, nejlíp vymytá od barvy - má víko. Tu jsem ale k dispozici neměla, a tak jsem použila obyčejnou velkou konzervu od hrášku (ale jistě může být i od kukuřice). Vypalování musí probíhat bez přístupu vzduchu, a tak jsem si připravila místo víka plastelínu, kterou se mezera mezi stěnou a vrškem utěsnila. Stejně tak by ovšem mohlo těsnění být z jílu nebo cihlářské hlíny, máte-li. No a pak je potřeba látka, kterou zuhelnatím - musí být přírodní. Já jsem použila staré tričko a utěrku, obojí bavlněné.



Praktickou přípravu jsem provedla studiem videa Raye Mearse na YT už před časem, a tak nebylo co rozmýšlet. Do plechovky jsem natěsno nacpala obě látky a zavřela ji. Později mi došlo, že lepší by bylo textil nastříhat na kousky kvůli lepšímu pozdějšímu použití.
Na kusu prkna jsem z plastelíny vyválela tenký váleček, kterým se zalepil průduch mezi víčkem a stěnou konzervy.



Pak už to šlo rychle, plechovku jsem víkem dolů posadila do ohniště, okolo postavila hraničku a následující dvě hodiny vytvářela malé soukromé peklo, na jehož konci měla látka bez přístupu vzduchu zuhelnatět, nikoliv však shořet. Mimochodem, byl to první oheň, který jsem podpálila pouze křesadlem firesteel, ale o tom zase jindy. ;-)



Po dvou hodinách jsem si na žhavém popelu ještě uvařila čaj, (horká plechovka je skvělá jako stojánek na ešus) a potom konzervu vyšpárala ven z ohniště, kde nějakou dobu chládla. Bohužel, Želva jedna nedočkavá, sloupla jsem ohořelou plastelínu a otevřela víčko. Povedlo se! Uvnitř na mě čekal krásný, na uhel černý troud. Hned jsem si kousek urvala, a šla zkusit, jak chytá jiskry firesteelu.



No, a tady jsem udělala chybu, protože když jsem se vrátila ke konzervě, práchno bylo v jednom plameni. Já vůl jsem totiž zapomněla na to, že konzerva je sice chladná, ale troud horký, a náhlý přístup kyslíku způsobil samovznícení. První, co mě napadlo - vyrvala jsem hořící kus ven na špalek a podupala ho botou - no, moc jsem si nepomohla, protože jiskry a uhelný prach lítaly všude. A tak nezbylo, než ho zalít vodou. Práchno se rozteklo jako dehet.



Druhou půlku plechovky se mi ovšem zachránit podařilo, strčila jsem ji totiž do kýblu s vodou a zajistila kládou, aby se její obsah pomalu ochladil, přičemž jsem víčko opět utěsnila plastelínou. Asi po půlhodině jsem znovu dostala odvahu, a konzervu znovu vypáčila. Tentokrát už nenásledoval rychlý plamen. Zbyla mi půlka kontrabandu a spoustu adrenalinu v krvi. Taky jsem si uvědomila, že látka, zmuchlaná do plechovky a následně přeměněná v troud již nelze narovnat a vytvářet třeba svitky. Práchno je totiž velmi křehké a trhá se. Tedy, konečně jsem pochopila úsloví: "vyschlý na troud," to tedy ano.

Další použití je zcela jasné - bude mi po nacupování na hadérky sloužit v mém ohňotvorném balíčku!


Další hrátky s ohněm:

 


Komentáře

1 Tenki | 16. listopadu 2010 v 13:42 | Reagovat

Hustě! O.O To muselo být krásné posezení u ohně s výrobou troudu... kde jsi to rozdělávala?

2 lesnizelva | 16. listopadu 2010 v 16:22 | Reagovat

Na chatě. Během pálení jsem pracovala, tak moc posezení nebylo. ;-)

3 Elána | 16. listopadu 2010 v 18:46 | Reagovat

Drsný, taky mě to téma zaujalo, pěknej článek.. :)

4 Finthar | 30. prosince 2010 v 1:11 | Reagovat

Moc pěknej :-) no já včera poprvé s kámošem vykřesal oheň křesadlem a jako troud jsme použili suchou trávu a rozprášený doutníky z orobince...jo, trvalo nám to celkem dlouho ale dýl jak první stvba celty ne :-D Vlastně tu jsme ani nezvládli musel nám pomoct kamarád :-D

5 lesnizelva | 30. prosince 2010 v 11:13 | Reagovat

Křesadlem jako ocílkou, nebo firesteelem (magneziovou tyčinkou)?? :-)

6 Prokop Koleno | 7. března 2011 v 22:26 | Reagovat

No, tohle byl první článek co jsem u tebe na blogu četl a podivil jsme že jsi opravdu děvče co dobrovolně rozdělává oheň firesteelem... hned poto jsem se zastyděl za moje mměštácké předsudky. Dobrá práce a děkuji že jsi se podělila o svoje postřehy :)

7 lesnizelva | 7. března 2011 v 23:28 | Reagovat

A já děkuji za ten Tvůj, opravdová upřímnost se cení. :-)

8 Medard | 9. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

Pěkný článek, až bude lepší počasí vyzkouším:)Mezi Vánoci a Silvestrem jsme zkoušeli s kamarády rozdělávat oheň pomocí firesteelu a suché trávy a i když to byla napoprvé docela fuško, nakonec se povedlo:)

9 Fladi | 26. srpna 2012 v 10:41 | Reagovat

Díky za návod, i když se mi výroba moc nepovedla. Při chlazení se mi tam totiž dostala voda, ale stačilo to nechat přes noc uschnout a funguje to!
Ještě jednou díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015