Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Smrdutý lesapán – sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill)

24. ledna 2011 v 22:28 | Lesní želva |  Mezi kmeny, mezi stonky
To jsem si tak šla po břehu řeky, podmáčeným lužním lesem, a zarazil mě podivný pach rozkladu. No nic, řekla jsem si, a na chvíli zadržela dech, než jsem přešla o kus dál. Nakonec jsem se vrátila, a nad hlavou popatřila na tento divný trs. Opravdový humus, blesklo mi hlavou při pohledu na zmrzačenou umírající vrbu.


Houba nade mnou byla očividně už ve vysokém stadiu rozkladu, ale i přesto se domnívám, že se jednalo o trs sírovce žlutooranžového. Sírovec má podle mě docela přiléhavé jméno - nejenom že mladé plodnice jsou oslnivě žluté, ale také vás přímo porazí svým smradem, který okolo sebe šíří. Jeden ze členů Knifu uvedl, že pach byl natolik odpudivý, že se od stromu s touto houbou musel rychle vzdálit. Nutno říci, že ani v době zániku rozhodně po fialkách nevoní.

Sírovec žlutooranžový není raritní saprofyt, naopak roste poměrně hojně v teplých nížinách či pahorkatinách ve listnatých lesích, zvláště tedy na listnatých stromech, zřídka na jehličnanech. Líbí se mu v lužních lesích. Najít ho lze na vrbách, dubech, jasanech, topolech, trnovnících, občas slivoních a hrušních. Z jehličnanů na smrcích. Houba není trvalá, žije od jara do podzimu, kdy uhnívá. Moje dvě fotky jsou z poloviny listopadu, takže by stádium rozkladu tomuto životnímu cyklu odpovídalo.

Plodnice jsou velké do 40 cm, bokem přirostlé bez třeně, v mládí jsou měkké a sírově či okrově žluté, ve stáří ztuhnou a vyblednou do odstínů okrové; když vyschnou, drobí se; dužina je bílá. Povrch je pýřitý, okraje klobouků zprohýbané a ostře zakončené. Póry jsou drobné, ve stáří okrové.
Sírovec je velmi škodlivá houba, mycelium způsobuje červenou hnilobu dřeva, napadené dřevo načervenalého nádechu se kostkovitě rozpadá. Infekce se stromem šíří z ran a mrazových trhlin, při pokročilé hnilobě je strom velmi náchylný ke zlomení.



Využití. Ano, i odpudivě smrdící houba, která později i odpudivě vypadá, je jedlá. V dobách hladomoru se její plodnice používaly k mletí "chudé mouky," ze které lidé pekli chleba.
Mladé plodnice jsou prý vhodné pro smažení řízků - to nemohu potvrdit ani vyvrátit, nekoštovala jsem. Každopádně před užitím je nutné je vylouhovat, aby se odstranila kyselost. Navíc některé osoby mohou být na jejich "maso" alergické, takže je otázka, jestli je nutno toto riziko vyhledávat.




Zdroje:

Další články:
 


Komentáře

1 Ropucha | E-mail | 4. ledna 2013 v 0:14 | Reagovat

Ahoj, troufnu si nesouhlasit zcela s článkem. Starý sírovec je trochu cítit, ale mladý - to je mňamka pro gurmány. Roste hojně, sbírá se na jaře (já tak od května kolem Bzence) a potom až do léta. Mladé plodnice jako řízky (není dobrý z vrb - nahořklá chuť)když jedeme dolní tok Moravy jsou nedostižné.

2 Lesní Želva | 4. ledna 2013 v 0:22 | Reagovat

Ahoj, v pohodě. Sírovec jsem později potkala v lužním lese několikrát, a zápachu už jsem si nevšimla. Mimochodem, tady u nás rostou hlavně na vrbách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015