Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Záhada zvaná dutohlávka

7. ledna 2011 v 23:59 | Lesní želva |  Mezi kmeny, mezi stonky
O tomto interesantním divu Matky Přírody jsem chtěla napsat už od té doby, co jsem jich skupinku potkala jednoho slunečného říjnového dne. Seděly si tam tak na pařezu, čučely z mechu, sluníčko na ně svítilo, a ač výškou nepatrné, všimla jsem si jich hned. Žel, zrovna v tu chvíli mi zdechl foťák (…)

Prosím omluvte kvalitu, cvakla jsem je aspoň mobilem.



Dutohlávek u nás roste příšerně moc druhů, přičemž jenom pár z nich má česká jména, ovšem, málokde se o nich píše víc, než to, jak se jmenují. Dřív jsem o nich nemohla nic napsat ani proto, že jsem jim příslovečně nemohla na jméno přijít. A i poté, co se čirou náhodou před mými zraky vyloupl jejich obrázek ve Velké knize rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin, jsem zmatená pořád stejně - zatímco tady je autor řadí pod lišejníky, jinde se objevují pod říší hub. Nebo snad lišejníky patří pod říši hub..? Tak mi řekněte, jak se v tom má laik vyznat….

Podle fotek (svých špatných, těch na netu a v knížce) jsem tuhle skupinku určila jako dutohlávky pohárkaté /Cladonia pyxidata (L.)/, ale berte to s rezervou. Případný náhodný čtenář - botanik - nechť mě (p)opraví. ;-)

Informací je poskrovnu, tak alespoň něco z výše uvedené publikace:

"Pozoruhodný druh, který má dvojí stélku: nejdříve vyrostou na zemi drobné šedozelenkavé šupinky (primární stélka) a mezi nimi později široké, asi 2 cm vysoké, pomoučené pohárky - tzv. podecia (sekundární stélka). Na jejich hnědém okraji vznikají hnědé plodničky - apotecia. Častý (výskyt) na humózní půdě v lese, mezi mechem, na skalách. Nejčastěji se však vyskytuje na organickém substrátě v lesích, na shnilých kmenech stromů."

Tolik literatura. Pokud by někdo měl tip na dobrou publikaci (s ilustracemi!!) o nižších rostlinách, případně nižších houbách, nechť v komentech prosím zanechá zmínku, díky.



A ještě zbývá uvést zdroje a odkazy na lepší obrázky, než ty moje (obzvlášť ty na picase stojí za to):

· KREJČA, Jindřich. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. 2. Vyd. Bratislava : Príroda, 1997. s. 50 - 51.

Další články:
 


Komentáře

1 spáč | 11. ledna 2011 v 13:35 | Reagovat

To je moc hezké. Navíc jsou mi tyhle řasohoubičky velmi sympatické svým jménem. Připomínají mi mně. :D

2 Světlana | 15. ledna 2012 v 17:45 | Reagovat

Pěkný článek. Co se týče fotek, jedná se spíš asi o dutohlávku třásnitou (C. fimbriata). Podécia dutohlávky pohárkaté se totiž rozšiřují už skoro od země... ;-) :-)

3 lesnizelva | Web | 15. ledna 2012 v 20:37 | Reagovat

[2]: Jé, děkuji! Je super, že se tu objevuje i někdo, kdo tomu na rozdíl ode mě rozumí. :-)

4 Miriam | Web | 15. srpna 2012 v 23:41 | Reagovat

Zajímavé. Díky za info. :) Konečně vím, co jsou ty "šrečí uši" zač. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015