Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 18.: Na lovu smolného dřeva

13. března 2011 v 16:45 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Dnes bylo tak krásně, že jsem prostě nemohla sedět doma. Bylo by to kacířství, hřích proti hebkým prstům slunce, hladících mě už zrána po tváři. Batoh byl sbalen v malém okamžiku, a vlak mě odvezl doprostřed borových lesů. Hurá za fatwoodem!


struktura - jen se leskne živicí ;-)


Fatwood je hrozné slovo, přiznávám. Anglofonní zálesáci tak označují ložiska pryskyřice v borovém dřevě. Dřevo je jí úplně prosycené, takže ho lze zapálit jak svíčku. Zajímavé je, že se tvoří ve starých, padlých kmenech, a dřevo se stává odolné vůči povětrnostním vlivům, pryskyřice jej konzervuje. Použití je jasné - hoblinkami nebo třískami se skvěle podpaluje oheň. Vzala jsem si tento lov jako záminku k výletu, ale taky proto, že jsem si chtěla kousek toho dřeva opatřit do svého ohňotvorného-divotvorného balíčku.


tady je to lépe vidět na jedné staré větvičce


Slovo "fatwood" zní příšerně, "mastné drevo," jak ho nazval kolega z Bushcraft-portálu mi přijde nepřesné (spíš lepkavé dřevo, když už od vlastnosti), a tak ho budu nazývat smolné dřevo. Není to taky úplně ono, ale lepší jsem nevymyslela.

Vybavená ruskou řetězovou pilkou do kapsy jsem se jala obhlížet staré borovice s ulámanými pahýly větví, protože jsem četla, že v paždí u stromu bývá smůly nejvíc. A tak jsem sem tam uřízla zkusmo kus kůry, abych viděla, jakou má dřevo barvu. Tušila jsem, že to nejtmavší bude to nejnacucanější. Připadala jsem si skoro jako značkovač nebo sběrač mízy, ale zářezů po mě moc nezůstalo, už na třetí, mohutně se rozkládající borovici, jsem našla, to co jsem hledala.


kontrolní řez - barvička ukazuje na pěkné ložisko


Dočervena zbarvené dřevo a praskliny plné smůly mě v tom ujišťovaly, a tak jsem neváhala a tasila pilku. Jak ten truhlík jsem vždycky čekala, až začal foukat vítr, který aspoň trochu rozptýlil zvuk hryzajícího řetězu. Sice jsem řezala mrtvou větev, ale stejně jsem měla bobky. Není nic horšího, než vysvětlovat svou činnost hnidopišskému procházkáři. Kdybych nebyla trubka, vlezla bych hlouběji do mezi stromy a ořezala nějaký padlý kmen, ale v daném lese jsem byla poprvé, tak jsem se nechtěla moc toulat.


vpravo dole jsou letokruhy pěkně nacucané


Po upižlání se ukázaly nádherné, nasáklé letokruhy. Měla jsem radost, tak jsem z větve vyřízla dvě ložiska, která jsem odkornila, abych se přesvědčila o jejich barvě. Nikdy bych neřekla, že hodinka práce s pilou může jednoho tak utahat, mám ten pocit, že řetězovka nepříjemně pravdivě ukázala na všechny svalové skupiny, které nepoužívám, nehledě na to, že práce s ohnutým hřbetem vyvolala odpovídající odezvu. Ach, ty civilizační lenosti!
Nejdřív jsem si říkala, že bych špalíky mohla pomocí nože a tlouku rozporcovat hned, ale nakonec jsem si to rozmyslela, protože čepel se do tvrdého, těžkého dřeva nechtěla vůbec zakusovat.


po odkornění


Ta chvíle nastala až po návratu domů. V obou špalících byla ložiskem asi třetina, dřevo se ukázalo být oranžovým až červeným a intenzivně vonícím po pryskyřici - přímo omamně! Tak nám nevoněl ani stromek na Vánoce.
Večer při konfrontaci s úlovky kolegů ze Slovenska jsem sice svoje nadšení trochu zmírnila, nicméně stále mám radost ze svého úlovku. Možná jsem nemusela tu větev odřezávat a hledat kmen, ale aspoň mám novou zkušenost; ano, jsem trubka.


po nasekání


Teď už jen chybí ho vyzkoušet; ale stejně nepochybuju o tom, že i když není moje smolné dřevo sytě rudo-fialové, bude stejně hořet jedna báseň!

Mimochodem, švédská firma Light My Fire (ano, firesteel a spork, pamatujete se správně) prodává hoblinky a špalíčky Mayadust. Co si myslíte, že za své nehorázné peníze dostanete? … ano, správně, nic jiného, než naškrábaný fatwood s trochou reklamní masáže. Myslím, že ta trocha námahy při hledání a řezání se mi bohatě odměnila.

ložisko zblízka, škvíra plná smůly..

A důkaz, že opravdu hoří (zapáleno sirkou):

Důkaz, že hoří

Další hrátky s ohněm:

 


Komentáře

1 iggi | 7. srpna 2011 v 21:28 | Reagovat

Pěkný článek, včera sem si prečetl a dnes sem vyrazil na smolné dřevo a povedlo se našel sem aj nějaké houby takže radost....

2 lesnizelva | 8. srpna 2011 v 21:05 | Reagovat

[1]: Tož to gratuluju. :) A počkej, jaká bude radost, až s tím podpálíš táboráček..

3 iggi | 11. srpna 2011 v 16:34 | Reagovat

Dnes sem zkusil rozdělat oheň pomocí firesteelu Mil-Tec + fatwood a magnesiového firesteelu + fatwood, tady jsou videa k porovnaní.
Magnesiový sem si samozřejmě naškrábal mezi hoblinky Fatwoodu a chytlo to jedna radost. Mil-Tec chytalo hůř ale šlo to taky.

http://www.youtube.com/watch?v=szjjOQz4iy4&feature=player_embedded

http://www.youtube.com/watch?v=ROCImnx_NKU&feature=player_embedded

4 lesnizelva | 11. srpna 2011 v 20:04 | Reagovat

[3]: Super! Díky za odkazy. :)

5 Radek | Web | 7. srpna 2014 v 11:49 | Reagovat

Super článek, díky za něj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015