Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Linder Fish Knife, 1. část

23. března 2011 v 19:41 | Lesní želva |  Vybavení
Míry:
Celková délka: 21,5 cm
Čepel: 10 cm
Tloušťka rukojeti v nejširším místě: 1,7 cm
Tloušťka čepele: 2 mm, u hrotu se ztenčuje
Cena: 189 kč (armyshop)

Linder Fish Knife jsem si koupila jako pracovně zálesácký nůž těsně před Vánočními svátky. Původně jsem chtěla Moru Clipper, ovšem nepodařilo se mi ji sehnat, a bez ošahání jsem ji koupit nechtěla. Linder je její v podstatě přesná kopie původem z Německa, tedy až na dvoufasetový výbrus, originál má výbrus klínový (scandi). Zpracování je vcelku dobré, ačkoliv výbrus u sekundární fasety je hodně nízký. Z několika kusů, co v armyshopu měli, jsem si vybrala ten na první pohled nejlepší, ostatní měli odflákou špičku, otřepy na plastových částech rukojeti atp.


Čepel je z oceli 420, tedy nerezové, rukojeť je černá guma s rybinou a záštitou a koncovkou z modrého plastu. Ergonomie je poměrně dobrá, ale prověřilo ji až delší používání. Délka a velikost nože je tak akorát, řekla bych. Pouzdro je plastové s dvojitou sponou na opasek, na dně je malá dírka, snad aby případně voda (krev a jiné tekutiny) mohla ven. Nůž v něm pevně drží, nejde vyklepat ani když je vzhůru nohama, ovšem když s ním pořádnou rychlostí švihnete, vylétnout ven umí jedna radost.








Konstrukce je na trn, který podle magnetu sahá asi do poloviny rukojeti. Nečekala jsem žádné zázraky, jen pořádného dělníka do lesa a na zahradu, než budu mít nůž lepší. A výsledky?

A) POTRAVINOVÝ TEST

1) Chleba
První použití nože je "nástřelné." Ač se to nezdá, uříznout rovný krajíc chleba není až tak samozřejmé, a i čerstvý bochník s houževnatější kůrkou dokáže nejeden nůž potrápit. Ti, co hádají, že tomu tak bylo i pro Linder, mají částečně pravdu.
Pod kůrku se mu moc nechtělo, ale potom už dokrojil docela ochotně. Možná i díky kvůli tupému úhlu fasety. Zkusila jsem dva krajíce. Čepel je dostatečně dlouhá, dokrojí, nedrobí střídku. Krajíce jsou relativně rovné (nerovnosti dané rukama), řez je poměrně plynulý.

2) Mazání ("paštikový test")
Tady Linder exceluje, žádný problém. Finková špička nikde nezavazí, netrhá kelímek od másla, pěkně roztírá.

3) Cibule
Cibule prý prověřuje kvalitu nože. Nebo se mi to aspoň zdálo z celého množství různých recenzí, kde byla kudla zatracena kvůli tomu, že nezvládla dokonale symetrické a papírově tenké plátky. Můžu vám sdělit, že cibuli už jsem porcovala lepším nožem, než linderem, ale také plejádou horších. ;-)
Půlení cibule mi šlo krapet ztuha, ovšem dobrá zpráva - čepel zeleninu nerozlomila. To nedělala ani při krájení jednotlivých plátků, ovšem opět se ukázala nevýhoda relativně nízkého výbrusu a pomocné fasety - řez mírně uhýbal ke straně, ovšem plátky byly i tenké (to je chyba v rukách testera, kdo to tu čte, zná). Nejlepších výsledků jsem dosáhla krájením posledními centimetry u špičky nože.



4) Mrkev
Mrkev je tvrdá, a tak se konalo první rozlamování při půlení kořene (dokrojí, dolomí). Řezání OK, velmi jemné plátky za vcelku dobrý čas.

5) Jablko
Jabko nebylo nejměkčí, a tak došlo na lámání, tentokrát doslova. Poloviny se od sebe doslova rozlétly, nikoliv však ostrostí nože. To mě docela zklamalo, neb Linder rozhodně není "hevy duty" sekáč. Krájení jemných plátků ovšem šlo velmi obstojně.

6) Čínské zelí
Tady se konečně našla disciplína (krom mazání), kde nůž exceluje. Ukrojení koleček z hlávky šlo jako po másle (výsledkem byl krásný hladký řez) a nasekání na drobno bylo otázkou mžiku, skoro "šlo samo." Nůž se nesmýkal, listy necupuje, krájený materiál se na něm ani příliš nedrží.





7) Sýr (měkké a mazlavé) a bábovku-piškotové těsto (měkké a drobivé)
Byla jsem velmi překvapená, nůž obstál bez ztráty kytičky, řezy hladké, bez zaškobrtnutí. V případě piškotu naprosto žádné vydrolování, ožvýkaná hrana řezu nebo něco podobného.

8) Kapr. Tož ryba, to byl docela zásadní úkol, když se kudla jmenuje "Fish knife." Nicméně tady už jsem se vykašlala na tovární (nedo)broušení, a zapřáhla svou rozsáhlou flotilu brousků. Holícího efektu jsem sice po této frizúře nedostála, ale obstojné ostrosti ano. S nožem jsem upižlala několik ploutví (to byla opravdu hrozná činnost), filetovala (s čepelí 2mm šířky a asi 100 mm délky nic moc zábava), stahovala kapří kůži a oškrábala pár šupin. Nutno říci, že s ocelí třídy 420 je prostě potřeba nůž dobrušovat, takže brousek je dobré mít furt po ruce. Mezi výhody, u této práce důležité, se projevila hlavně neklouzavost gumové rukojeti a její rezistentnost vůči pachům. Kdo nekuchal, neuvěří. K činnostem: ořezávání ploutviček je asi dřina i normálně, ale s Linderem je to dost utrpení, na tohle fakt není stavěný. Filetování relativně v pohodě, chce to trpělivost. Pokud máte zmíněný brousek, nevidím problém. Ostří krásně klouže po žebrech. Škrábání těch pár šupinek (měli jsme naháče s páskem šupin u hřbetu) je otázka mžiku. Stahování z kůže je asi hodně o cviku, ale jak jsem se dostala od okraje, šlo to docela dobře. Opět platí průběžné obtahování. Krájení filet na dílky jde samo. Kapra jsem nedělala celého (od všeho půl), pouze jsem s ním pomáhala, ale i tak můžu říct, že ergonomie nože je velmi dobrá, vůbec mě nebolelo zápěstí. Nejvíc kladně hodnotím snadné umytí, krev, sliz ani nic jiného se v rybině na rukojeti nedrží, u přechodu s čepelí nejsou žádné záludnosti, takže se všechno krásně smyje. A bonus je to, že nechytá pachy (smrdí furt stejně - po gumě). Jelikož jsem tuto práci dělala poprvé, bez hodnocení.
***
Následně jsem zkoušela pižlání do dřeva, zatím jenom chlupaté dřívko ("ježek") a opižlat špičku, ale sekundárný výbrus byl natolik kopytovitý, že mě to přestalo velmi brzy bavit. No a tak jsem se jednoho krásného dne sebrala, a odkvačila do nožířství, kde jsem brusiče přemluvila, že opravdu potřebuju, aby mi změnil výbrus k obrazu mému.

Pokračování testu v části 2, kterou chystám na začátek dubna. :-)
 


Komentáře

1 spáč | 24. března 2011 v 21:45 | Reagovat

http://www.kvalitninoze.cz/ceske-noze-mikov/nuz-mikov-brigant Tenhle jsem si pořídil před více než 20-ti lety a k mé radosti je pořád k mání. :)

2 lesnizelva | 24. března 2011 v 23:07 | Reagovat

[1]: Jj, o víkendu jsem ho držela v ruce na Brněnské výstavě Nože Super jaro ´11. Příjemný do ruky, věřím, že pracovitý. :) Jak jsi s ním spokojený?

3 spáč | 26. března 2011 v 8:55 | Reagovat

Dokud jsem ho měl, nebyl důvod k sebemenší stížnosti. Kvalitní materiál a dobré ostření. Vydržel opravdu hodně. Jedinému neodolal, nenechavým rukám... :( Takže mi zbylo jen to plastové pouzdro (ani nevím, jestli ho k němu ještě pořád dávají).

4 lesnizelva | 26. března 2011 v 22:05 | Reagovat

Jo, vyrábí ho a pouzdro se sponou také, dokonce i v barevné verzi. Stojí doslova pár kaček. Uvažuju, že ho pořídím mamce na práci, bere mi můj nůž. :D

http://www.mikov.cz/gallery/clanek120/brigand.jpg

5 jan | E-mail | 9. srpna 2011 v 8:18 | Reagovat

Ačkoliv podporuji domácí produkci, v tomto případě bych za srovnatelné peníze raději pořídil kvalitnější nůž od švédské Mory, buď z uhlíkové oceli http://www.grube-eshop.cz/eshop-nuz-mora-511-23-125 nebo nerez http://www.grube-eshop.cz/eshop-nuz-mora-546-23-200 Rozměrově je téměř shodný a kvalita je rozhodně lepší ...

6 lesnizelva | 9. srpna 2011 v 14:32 | Reagovat

[5]: Pokud by ses podíval na hlavní stranu, tak je tam nedávno publikovaný článek o zmiňovaném noži Mora 511. Linder jsem brala jako provizorium, protože jsem pevný nůž prostě potřebovala. Linder včil slouží na zahradě, a se ctí.

7 jan | E-mail | 11. srpna 2011 v 14:22 | Reagovat

Můj komentář se netýkal nože Linder nýbrž Mikovu Brigand. S recenzí 511 plně souhlasím.

8 lesnizelva | 11. srpna 2011 v 20:03 | Reagovat

[7]: Tak to jsem potom blbě pochopila..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015