Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Linder Fish Knife, 2. část

1. dubna 2011 v 8:05 | Lesní želva |  Vybavení
Část 1. tu. ;)

S výbrusem ostřejším a o chlup širším je svět hned růžovější. Pokud jste četli článek o březové krabičce, nutně jste museli popatřit na výrobu dna a krvavé výsledky mé práce. Ano, když už nový výbrus, tak nové seznámení a krvavé sbratření, to jsem celá já.
Nutno říci, že po brusičském zásahu jsem ostří ještě notně dlouho ladila do jedovatosti keramikou, protože jsem pořád nebyla spokojená. Po úpravě už čepel není tak krásná a nová, ale konečně řeže. I výdrž ostří se o dost zlepšila, nevím, čím to je. Každopádně na vyřezávání je nyní poměrně dostačující, ačkoliv s uhlíkovou ocelí se nedá dost dobře srovnávat. Je to asi o pocitu.




Každopádně rukojeť, ač gumová, tak přeci jen časem něčím načichla - to musím přehodnotit, protože je lehce cítit po pomeranči, smíšeném s gumou. Rozhodně lepší, než po rybině.
Užíváním se lehce obrousily i hrany mojí averze, a tak teď musím spíš říct, že jsem si na nůž zvykla, a po úpravě se hodí i na leccos jiného, než prezentované ryby. Krájí a řeže vcelku obstojně, jako pracovní nůž na hrubší práce tedy rozhodně není k zahození, spíš naopak. Zatím se mi zdá, že zvládne i trošku hrubší zacházení, tak uvidíme.

S novým výbrusem jsem taky nůž znovu zapřáhla v kuchyni. O dost se zlepšily jeho penetrační schopnosti, třeba druhodenní nebo žitný chleba je možné krájet pouze tlakem, jabko už nerozlamuje, i mrkev se krájí o dost lépe, ačkoliv rozlamování zůstalo jako připomínka toho, že se nejedná o nůž do kuchyně. Nově jsem krájela třeba okurek nebo bílou ředkev, přičemž se mi podařily dokonce průsvitné plátky. Jemné hoblinky vykouzlí také v případě másla.

B) PRÁCE SE DŘEVEM A "BUSHCRAFT TEST"

Štípání dřeva za použití tlouku: z toho jsem měla obavy, ale jako zátěžový test je to disciplína přímo ideální. Nebo aspoň většina recenzí, které jsem kdy četla, battoning obsahovala jako povinnou součást testu odolnosti. :D
Začala jsem lehčím kalibrem, tedy suchými smrkovými deskami o tloušťce cca 1,5 cm. Nůž obstál bez poškození. Jediná nevýhoda - nůž je příliš lehký a má úzkou čepel, takže neprostupuje dřevem moc rychle. Nebyl velký problém naštípat tenké třísky.
Zkoušela jsem sekat i fatwood, ale větev nebyla úplně suchá, a nůž se do ní ne a ne zakousnout, tak jsem to vzdala, abych ho nezničila. Na nějaké to vážné sekání to není.



Osekávání větviček: Linder není žádný sekáč, alebrž původně rybářská kudla. No i tak jsem to zkusila, a do průměru dvou cm to docela zvládá. Ale žádná sláva, suché větve samozřejmě vůbec, jen ty mladé a měkké, které normálně nejdou dost dobře ukroutit.

Chlupaté dřívko - ježek: vyřezání podpalovače je také klasická disciplína každého testu - nemohla tedy chybět. S novým výbrusem se mi podařily poměrně jemné hoblinky, řekla bych dokonce, že jemnější, než dělám s opinelem. Asi je to o cviku.



Buškraftím testem není nic jiného, než výroba jednoduché lžičky z čerstvého březového kmínku. Oříšek to měl být i pro mě, protože krom pilky na uřezání a spoon knivu jsem neměla žádný nástroj. Břízku jsem našla snadno - rybáři dělali probírku na břehu jezera, aby měli plac na pruty.
Pomocí battoningu jsem osekala co nejvíc nepotřebné hmoty, pak už to bylo právě na Linderovi. Štípala jsem po i proti vláknům, proti to šlo hůř. Polínko bylo čerstvé a tvrdé, přeťala jsem i pár skrytých součků, čepel se v úzké mezeře trochu ohnula, ale při vytažení z trhliny se znovu vrátila do původního tvaru, to mě docela překvapilo.
Dlouhá práce (okolo tří hodin) ukázala ergonomickou slabinu nože - hřbet rukojeti je vcelku zaoblený, ale přesto ne dost, takže ke konci už mě rukojeť pěkně tlačila do dlaně. A nebylo to jenom změklýma ručičkama po zimě. Před touto částí jsem nůž znovu nabrousila, abych viděla, jak vydrží ostrost - no, na konci už byla čepel dost tupá, ačkoliv ne kopytojdní. Na jemnou práci už to ale nebylo. Pokud jsem během vyřezávání dodržovala úhel výbrusu fasety, bylo řezání velmi dobré. Ani tak ale nůž není stavěný na ořezávání velké masy dřeva jedním tahem, ani pokud jsem použila správnou řezbářskou techniku.



Po tomto testu jsem znovu prohlédla čepel. Ne zrovna šetrné zacházení a battoning v polních podmínkách na ní stopy přece jen zanechal. Zhruba třetina čepele od špičky je nově vyzdobena několika mikrozoubky a lesklými ploškami, které jsem jistě vyrobila, když se mi párkrát podařilo zarýt až do hlíny. Na keramickém brousku oprava trvala zhruba deset minut.




Vyřezávání všeobecně: lze s tímto nožem provozovat velmi obstojně, úzká čepel si o to přímo říká. Dvoufasetový výbrus už tolik ne, takže na jemnou práci to není, ale jak je řečeno v odstavci výše, na běžné vyřezávání stačí. Zahrocování kolíků, loupání kůry, ořezávání a podobné zvládá velmi dobře. Co mě nepříjemně překvapilo, problémem jsou zářezy a výseče (třeba na stanových kolících) - na vině je zcela jistě druhá faseta. Přebrušovat na plný skandi výbrus ale nehodlám, počítám, že by pak byl náchylnější k vylamování.

Ořechové hrátky: po shlédnutí testu jistého "survival" nože jsem chtěla okusit pevnost hlavice. No neměla jsem nic lepšího, než hrst papírových a polopapírových ořechů - přičemž ty druhé u nás v domácnosti ohýbají i louskáčky, rukou je nerozlousknu vůbec. Linder si s nimi poradil výborně, a na patce zůstalo jen pár škrábanců. Následně jsem zaměstnala i špičku a pár polopapíráků s ní otevřela, taky to šlo docela dobře, ačkoliv opinelem se to dle mého soudu dělá líp. Co mě trochu zaskočilo - při tomto testu se asi odlomil cca 0.5 mm hrotu, ale nejsem si úplně jistá, předtím jsem špici nekontrolovala a nůž makal dva dny na zahradě, takže se to mohlo stát i tam.



Závěrem bych řekla asi tolik, že po vytažení druhé fasety se z Linderu Fish Knife stal poměrně dobrý pracant, který se hodí do dílny či na zahradu, čemuž nahrává i fakt, že čepel je nerez, ručka gumová a pouzdro plastové, takže péči o něj nemusíte rozhodně přehánět. V kuchyni se taky úplně neztratí, ale na kuchyňský nůž nikdy mít nebude. Může to být i fajn kudla na rodinné opékačky a dovolené, kde se předpokládá, že bude kolovat mezi lidmi, bude různě pohazován a prasen, protože to vydrží poměrně dlouho. Brousit je ho potřeba častěji, ale s tím se počítalo. Vzhledem k poměru cena-výkon jsem vcelku spokojená.




P.S. Pokud mě napadnou časem další možné vylomeniny, určitě test doplním.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015