Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Rychle na česnáček!

10. dubna 2011 v 14:48 | Lesní želva |  Ze želvího jídelníčku


… protože už v tomto týdnu začne kvést a jeho listy rapidně zhořknou.Proto, kdo máte chuť ochutnat zas něco nového, neváhejte. Mimochodem, tato rostlina je natolik charakteristická, že si ji ani nemůžet
e zaměnit za jinou, nejedlou.


Vyrůstá časně na jaře na lesních a humózních půdách, často v polostínu nebo úplném zastínění, v křovinách. Typicky se vyskytuje také v okolí lidských sídel nebo na zahradních kompostech (to je tip k nezaplacení, na našem roste taky).
Česnáček lékařský (Alliaria petiolata, brukvovité) je dvouletá bylina s kůlovitým kořínkem, vysoká až 90 cm; je buď zcela lysá, nebo naspod srstnatá, listy se liší podle umístění na rostlině - dole jsou ledvinité, řapíkaté, vroubkované, brzo zasychají. Ty na lodyze mají kratší řapíky, jsou více trojúhelníkovitého, protáhlého tvaru, se srdčitou bází a jsou výrazně zubaté. Tyto na rostlině setrvají i po odkvětu.
Kvítky, které se na rostlině objevují od dubna do června, jsou drobné, bílé a tvoří jednoduchý hrozen. Rostlina je oboupohlavní, většinou opylovaná hmyzem. Kulatá semínka jsou uložena v pouzdrech o jedné řadě, ze kterých se šíří do bezprostředního okolí rostliny.
Rostlinu lze velmi spolehlivě určit podle charakteristického česnekového zápachu rozemnutých listů. Dříve se tyto používaly na desinfekci zanícených ran a vředů (srovnej viz lidové léčitelství a česnek). Dnes už se takto nepoužívá.

Co se týče jedlosti, používají se pouze nejmladší lístečky, sbírané od dubna do června (tedy v době nejlépe před květem) se používají zásadně čerstvé do pomazánek, salátů, na chleba. Lze je užívat jako koření do masových omáček, polévek (obdobně jako petržel). Sušením listy bohužel své aroma víceméně ztrácí, takže se neoplácí. Po odkvětu jsou listy stále jedlé, ale výrazně hořknou; vaření tuto pachuť znásobuje. Chutí mi připomíná něco mezi brokolicí (též brukvovitá) a lusky hrášku. Rozhodně není špatný, byť je lehce nahořklý. Po květu bych ho ale už nejedla.

Mimo listy lze sbírat a užívat obdobně jako hořčičné semínko i semena česnáčku, doba sběru je v rozmezí července a srpna, kdy jsou již dozrálé.





Zdroje a další poučení:

Obrázky:

  1. http://fotka.atlasrostlin.cz/cesnacek-lekarsky/fotky-pridane-uzivateli-1772
  2. http://web2.mendelu.cz/af_211_multitext/systematika/ucebni_text/system/krytosemenne/dvoudelozne/brukvovite/obrazky_CB/Alliaria_petiolata.jpg (mimochodem původní kresba O. Zejbrlíka z výše zmíněného atlasu)
 


Komentáře

1 Jana | Web | 18. dubna 2015 v 13:33 | Reagovat

Zrovna před chvilkou jsem si ho přinesla z venku. Jdu ho přidat do zeleninového salátu společně s bršlicí. Uvidím, jaké to bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015