Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 22.: Duchové dřeva

3. června 2011 v 0:19 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Staré národy věřily, že každý předmět denní potřeby i každý kus přírody má svoji duši či v sobě uchovává cosi jako strážní bytost. Když si otevřete sbírky pověstí od Eddy přes Kalevalu po moderní pověsti Sillmarilionu, zjistíte, že jsou takových odkazů plné. Vzpomeňme na posvátné háje a stromy ověnčené pentlemi, sochy božstev, vyřezávané hlavice lodí či domovní znamení.
Snad současný člověk má tendenci se k víře v duši přírodnin chce vrátit, proto není málo dřevěných sloupů, holí či jen přívěšků s vyřezaným obličejem bytosti, která se v nich má skrývat. Říká se jim "wood spirit," duch dřeva, duch stromu. Obvykle mají podobu bezvěkých starců hustého vousu, vrásčité tváře a vlasů ve změti listí, a na bushcraft fórech jsou velmi oblíbeny.

Chtěla jsem si zkusit vtisknout dřevu i jinou podobu, než užitného předmětu, proto jsem časem dospěla i k pokusu o figurální řezbu. Předlohou mi byly bytosti masek a duchů z mytologie Ryhopského lesa Roberta Holdstocka. Před očima se v lesním šeru míhal Skogen, symbol změny, stejně jako rohatý Cernunnos a Zelení muži, rovníci s Enty. Představila jsem si tu vůni tlejícího listí, mokré prsti a syrovost podzimních mlh, a chopila se nejbližší větve, kterou jsem našla na dvoře.
Můj entusiasmus byl velký, takže mi ani nevadilo, že větev už je dost stará a ne moc kvalitní, neodradila mě ani nástrojová nedostatečnost. Přesto mi nakonec tři minidlátka a švýcarák dostatečné byly.

Začala jsem jednoduchým obrysem obličeje kulatým dlátkem, z něhož jsem oloupala kůru až na zdravé dřevo, naznačila nos, knír a oblouk obočí. Pak jsem se postupně snažila modelovat plasticitu obličeje. Na tak malé ploše a příliš změklém dřevě to nebylo nic moc, ale aspoň jsem se snažila, aby stopa po dlátech byla co nejčistší. Následoval dlouhý vous, který jsem pouze naznačila nožem, obočí a klenba čela do hloubky a pokus o prohloubení reliéfu nosu. Moc mi to nešlo. Vyřezávku jsem zakončila schematickým znázorněním vlasů-větviček. Protože na oči jaksi nedošlo, staly se jimi jen prohlubně přivřených víček.

Zjevil se duch lesa, můj první. A ač polední žár, jakoby ve vzduchu náhle visela vůně podzimního tlení.


wood spirit č. 1

Jiné vyřezávky:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015