Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Nůž od Ondry Kašuby

5. července 2011 v 0:07 | Lesní želva |  Vybavení
Délka: 195 mm

Čepel: 90x20x4 mm, tenax kovaný na hamon

Rukojeť: mosaz, paroh, kůže, ořech, kost




Dlouho jsem neměla žádný pevný nůž, pak přišlo léto a já jsem si začala čmárat návrhy, které jsem na podzim poslala nožíři Ondrovi Kašubovi, jehož práci na Knife.cz jsem obdivovala už dřív. Měla jsem představy o skoro-finském noži klasických tvarů a materiálů. Pak jsem pár měsíců čekala na výsledky nožířovy invence a ejhle, 11. dubna se vyklubal hotový nožík.


Podle subtilního vzezření dostal jméno Pidižvík, ale kvůli častému používání a relativní všestrannosti byl časem překřtěn na pomocníka Kobolda. Rukojeť je opravdu tenká, v nejširších místech asi tolik, jako můj opinel 8. Čepelka má klínový výbrus s pomocnou fasetkou, zakalená na krásně výrazný hamon. Konstrukce je na trn. Zpracování je velmi pěkné, jen čepel je zasazená do rukojeti mírně mimo osu, což mi ale nevadí. Naopak jsem zjistila, že mi to naopak vyhovuje, zejména při přesném řezání.
S nožem přišlo i jednoduché toulcové pouzdro z hověziny, namořené na hnědo. Nůž do něj zapadá až skoro po konec rukojeti. Díky tvarování v něm sedí pevně, ačkoliv se kůže po častém použití trochu roztáhla, ani při silném zatřepání se mi nikdy nepodařilo nůž vyklepat ven. Zavěšení na opasek je řešeno silným poutkem se smyčkou, které je dost široké na všechny moje řemeny; sedí velmi pěkně, a ani při běhu nijak zvlášť necestuje, což velmi oceňuji.

Hned poté co mi přišel, jsem docela dlouho ladila ostří, protože fasetka mi přišla na můj způsob užívání příliš tupá. Musím říct, že je úplně jiný pocit, když brousím sériový nůž z obyčejné oceli a kovanou čepel. Zdá se mi, že se chová jinak, navíc je tvrdší, takže to ani nejde tak rychle, jak jsem zvyklá. Nůž mám sice už skoro tři měsíce, ale ani teď nemám pocit, že bych ho uměla pořádně nabrousit - ačkoliv se mi už podařilo, aby holil. Ovšem ostří drží docela dobře, takže ani není naštěstí potřeba ho brousit nějak extra často.

V tomto článku se pokusím o menší recenzi, ale je nutné ji brát s rezervou, protože nůž mám teprve od 17. dubna.

Potraviny

Kobold je podle zadání a tvaru čepele tzv. "buřtkrafťák," což znamená, že se od něj čeká všestrannost při táborových pracích. A táborové práce jsou ve větší míře ty, které se pohybují okolo kuchyně.

Začnu jako obvykle chlebem. Čepel je poměrně krátká a úzká, navíc ostří svírá díky tloušťce hřbetu docela velký úhel, takže na krajíc jedním plynulým pohybem zapomeňte. Na druhou stranu řez v několika fázích není nejhorší. Jako milovník čerstvého měkkého pečiva oceňuji, že nevydroluje střídku. První krajíc se mi moc nepovedl, ale u druhého už jsem věděla, jak na to, a výsledek byl pěkně rovný a souměrný. Pro srovnání ještě fotka krajíce, uříznutého opinelem. Ten je na krájení tloušťkou přímo předurčen, ale srovnání je to myslím hezké.

Dále nejčastěji krájím zeleninu. Brambory při troše cviku zvládne Kobold nejen nakrájet, ale i oloupat. Cibule je trošičku oříšek, pokud chci nakrájet opravdu tenoučké plátky nebo kostičky, překáží mi tlustá čepel. Překvapivě u mrkve se nekoná rozlamování, což mě potěšilo. Tady je ale opět limitující šířka čepele, takže krájím hlavně první třetinou u špice. Dále jsem krájela třeba fenykl, absolutně bez problémů. Docela hezky se špičkou dá krájet na tenké plátky i česnek. Co ale Koboldovi moc nejde, jsou rajčata. Ačkoliv je ostrý, dostat se rajčeti pod kůžičku není úplně snadné, což přičítám velkému úhlu fasetky - na tom budu muset ještě zapracovat, přestože si myslím, že o moc lepší to nebude. Kvůli tloušťce také rozlamuje jabka. Když už jsem výš napsala, že je s ním možné naloupat brambory, ale také pěkně okrajuje kedluben, ananas nebo bílou ředkev, u které speciálně musím zmínit naprosto tenoučké plátky, které dokážu s trochou cviku vykouzlit.

Úspěšnost při krájení sýra lze měřit tím, jak je měkký. Čím je měkčí, tím více ho ostří trhá, ovšem souhrnně všechny se na Kobolda lepí.

Zato s mazáním čehokoliv na cokoliv problém není. Absence ostrého hrotu tomu i nasvědčuje - takže netrhá kelímky ani konzervy, ba ani natírané pečivo. V souvislosti s pečivem musím říct, že lépe než chleba rozkrajuje housky a celozrnné bagetky, které mají těsto trochu jiné konzistence, než bílé pečivo.

Celkově musím říct, že nůž na provizorní vaření stačí, ale kuchař to rozhodně není, na to je malý a poněkud neohrabaný. Osobně do kuchyně preferuju čepele od patnácti centimetrů víc, nehledě na to, že kuchyňák nemá ve hřbetu 4mm. Vaření neodpovídá ostatně ani ergonomie - ostří je úzké a práce na prkýnku není ideální. Kobold je spíš něco mezi EDC a nožem na ven, kde se uplatní jiné styly držení rukojeti.

Práce se dřevem

U mě nejexponovanější činnost. Vlastně i venku víc řežu, než vařím. :D Protože momentálně nemám možnost se dostat ven, většina popisovaných zkoušek byla prováděna na suchém dřevu.

Zářezy do kolíku. Začnu tím nejjednodušším. Zářezy jsou dobrý nástřelný test - nevím, jestli se pamatujete, ale linder je moc nezvládal. Kobold s nimi nemá žádný problém. Jemnější vyřezávky pak s přehledem zvládá hrotem.

(čerstvá vrba):

Zahrocování. Další oblíbená základní disciplina. Docela jsem se divila, ale pokud nůž zafixuji v jednom bodě a klacek táhnu proti ostří, je schopen tahem uříznout i docela velký flák suché větve. Hrot je dílem pár tahů. Nůž se ovšem neztratí ani v případě jemné špice.

Odvětvování a loupání kůry. Odvětvování je spíš vtip, protože nožík je na takovou práci příliš lehký, ale zvládá sekat čerstvé i suché větvičky do dvou cm, uštípnutí malých suků a podobně. Sekání vzhledem k velikosti vůbec a na tlouk nemám odvahu, nůž by nejspíš přišel minimálně k zubům. Na loupání kůry je skvělá část čepele u hrotu, protože se moc nezužuje a má příjemný obloukovitý tvar, takže kůru krásně podebírá. Člověk to zvlášť pozitivně kvituje při sběru březové kůry. Kůru mimo to zvládne nařezat jak podélně, tak příčně bez třepení.
Řez tahem (čerstvá vrba):


Chlupaté dřívko. Snad nejznámější způsob testování schopnosti ostří. Nastrouhání ježka jsem nakonec demonstrovala jak na jehličnatém, tak na listnatém dřevu, a výsledky mě docela překvapily. Oba kusy byly suché, ale přesto u smrku jsem nebyla schopná vytvořit jiné, než krátké rozcuchané hobliny, což šlo i tak docela obtížně. Nůž ne a ne se do dřeva ponořit. Pak jsem tou samou technikou úplně bez problémů nastrouhala dlouhé hobliny na ježku z listnaté větve (druh přesně nevím).

Dlabání. Konkrétně dlabání dírky do podložky k ohnivému luku. To jsem nedělala já, ale bratranec, kterému jsem nůž půjčila. Pochvaloval si, že špička do dřeva krásně zajíždí. Hrotem měl otvor vystrouhaný za chvilku.

Vyřezávání. K tomu Kobolda používám nejčastěji, a nutno říct, že mu to jde velmi dobře. Po úpravě fasetka krásně bere třísku. Tady je délka a šířka čepele tak akorát, nůž je perfektně ovladatelný a nemá problém ani s vyřezáváním v úzkém prostoru nebo v detailech (pokud nejsou příliš titěrné). Nejlépe se mi pracuje v reverzním držení a řezání tahem, kdy mám obráběný předmět opřený o hrudní kost. Velmi dobrou kontrolu řezu poskytuje řezání proti palci. Tvar rukojeti je pro variabilitu úchopů uzpůsoben poměrně dobře, takže tady drobná rukojeť oproti silovému řezání nevadí.


Krom řečeného jsem s Koboldem vyráběla chorošový troud, kde nůž prošel celý procesem - od řezání houby ze stromu po konečné naporcování na proužky. Nutno říct, že choroše jsou pěkně drsné houby, které se jen tak nakrájet nedají; nicméně nůž to zvládl.
***

Tak abych to shrnula: nůž Kobold od Ondry Kašuby byl vyroben na zakázku jako nůž na "buřtkraft" účely. Zpracování je velmi pěkné. Esteticky je ten nůž prostě krásný. Držení je též velmi příjemné. Táborovou kuchyni by nůž ustál, pokud tedy člověk vaří sám pro sebe a ne pro celý tábor. Na to není stavěný. Ovšem překvapilo mě, jak málo potraviny rozlamuje, čekala jsem mnohem větší problém. Sem tam, když ho mám po ruce, leckdy ho používám jako pevné EDC nebo "svačinkový nůž."
Po přebroušení se zlepšila i práce se dřevem, takže s Koboldem pravidelně vyřezávám, umí nádherné hoblinky, ale z nepochopitelných důvodů se nechce moc zakusovat do jehličnatého dřeva. Problémem se ukázalo být silové řezání. Obecně kvůli subtilní rukojeti, konkrétně potom kvůli žlábku v mosazné záštitě, který při použití větší síly nepříjemně tlačí do dlaně mezi palcem a ukazováčkem. Na druhou stranu mě tato nepříjemnost nutí používat celou paletu úchopů, čímž se mi toto mínus daří celkem eliminovat. Uvažuju o tom, že záštitu poladím smirkem, problém se snad vyřeší. Jemná práce je naopak výborná, čepel je dlouhá tak akorát a snadno se ovládá. Velikostí se nůž tedy nehodí ani na hrubé práce - ovšem s tím jsem ani nikdy nepočítala. Kobold se stal mým oblíbencem po víkendu na chatě, kdy jsem ho vlastně nepustila z ruky. Takže celkový dojem je vlastně pozitivní. A Kobold se u mě ve službě rozhodně neztratí.
(fanklub)

 


Komentáře

1 ondra kašuba | 7. července 2011 v 22:40 | Reagovat

Ahoj Pavlíno,
moc hezky napsaná oběktivní recenze je vidět že skutečně s nožíkem pracuješ.
vážně musím pochválit :-) v tejdnu pošlu email se zajímavým návrhem .
ondra

2 Martin | Web | 2. listopadu 2011 v 10:11 | Reagovat

Ahoj,

všiml jsem si, že jsi volila konstrukci na trn. S trnem nemám příliš mnoho zkušeností, takže se zeptám. Jaké výhody a nevýhody v této konstrukci spatřuješ? Nemáš občas obavy, že při větším silovém působení (třeba při řezání silnějšího klacku, kdy je člověk nucen dělat hakoby páčivý pohyb) nůž zničíš?

Ptám se proto, že jsem si objednal skandinávský nůž od Romana Stoklasy, který má taktéž tuto konstrukci a chtěl bych ho ho používat jako nůž jediný.

3 lesnizelva | 3. listopadu 2011 v 9:08 | Reagovat

[2]:Ahoj, výhody a nevýhody se myslím odvíjí od toho, jak je trn "festovní." Záleží i na tom, jak je trn dlouhý a u čepele široký s tenkotrnným Helle bych na batoning zapomněla, s krátkotrným pracovním Fiskarsem bych se bála i při silovém řezání, že se z ručky vylomí. Kobold má u čepele široký trn, který se postupně zužuje, a prochází celou rukojetí, takže je velmi pevný. Při běžném řezání ani silovém páčení problém nemám. Mimo to, nože na trn jsou lehčí. Skandinávky tuhle konstrukci mají už pár století, takže se to asi osvědčilo. A nůž od Romana Stoklasy? Když ho nebudeš prasit, tak myslím, že vydrží i pro Tvoje děti.  

P.S. Sissipuuko je přece taky na trn, nebo se mýlím?

P.P.S. Na trn mám i Moru 511 jako hrubý pracovní nůž, má ve hřbetu 2mm a trn asi do 3/4 rukojeti. Používala jsem ji na štípání třísek i menších polínek, a přežila to. ;-)

4 Martin | Web | 3. listopadu 2011 v 11:13 | Reagovat

Děkuji za fundovanou odpověď. Je vidět, že nože opravdu používáš a nemáš je jen na koukání. No, ten "trn" u Sissipuukka je tak masivní, že je to spíše skrytý fulltang. To se trnem snad ani nedá nazývat.

U skandinávek se mi velice zamlouvá jejich tvar. Nic praktičtějšího si neumím představit. A ta bimbací finkovská pouzdra jsou vynikající.

5 Rado | E-mail | Web | 2. května 2012 v 13:22 | Reagovat

Děkuji za kvalitní počteníčko k odpolední kávě, můžete napsat zkušenosti po několika měsících používání?

6 Lesní Želva | 2. května 2012 v 14:11 | Reagovat

Ano, článek ve smyslu "rok poté" mám v plánu, akorát nevím, kdy přesně dojde k realizaci.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015