Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Sraz Bushcraft portálu na Záhorí 19.-23.8.

30. srpna 2011 v 21:37 | Lesní želva |  Reporty
Sice už jsem psala zápis ze srazu na bushcraft-portal.sk, ale pro své mimo-BP čtenáře i kolegy z PB se podělím o srazové zážitky i z pohledu ryze želvího.




Sraz zorganizovali pánové z tvrdého jádra webu, přičemž kvůli možné "mezinárodní" účasti byla vybrána lokalita na Záhorí ve smíšeném dubovo-borovicovém lese s blízkým rybníkem. Poté, co v pátek všichni dorazili na místo srazu, jsme se rozvážným krokem vydali hledat místo pro kemp. Kvůli pokročilé hodině a zhoršujícímu se počasí jsme nakonec zakotvili na fleku v koridoru lesa dubu letního bez podrostu, jak se brzy ukázalo, přímo na frekventované stezce spárkaté zvěře.
Hamakáři byli mezi námi v převaze, já jsem si ustlala pod krycí plachtou 2x3m na zemi a kolega s pomocí ostatních napnul hlavní stan - plachtu 4x6m, aneb ložnici se skladem dřeva a kuchyňským koutem, lidově nazývaná "obývák." Abych měla pohodlíčko zhýralého moderního člověka, nachystala jsem si pod svou celtu i lože. Jednoduše jsem za táborem nařezala otep vrbovky úzkolisté, kterou jsem jako rohož rozestřela mezi dva dlouhé dubové kmínky, které se válely opodál. Pak jsem rohož zakryla vrstvou suchého dubového listí, ze kterého jsem předtím vyselektovala větvičky. Kmínky pak bránily tomu, aby se lůžko nerozjíždělo. Listí jsem překryla plachtou (izolace od případné vlhkosti) a následně karimatkou. Pohodlí jako doma v posteli. Tábor jsme rozbili právě v čas, bylo po sedmé hodině a na les padla tma, následovaná bouřkou.
Nám ale nebylo vůbec zle, naopak. V obýváku už hořel oheň a zanedlouho se i vařilo. Za své padla čabajka a část zásoby masa. Tady se nám poprvé představila Slezská miska (viz odkaz), pánev pro vaření na otevřeném ohni, konstruovaná podle archeologických nálezů. Opravdu skvělý vynález, akorát po bolavých zkušenostech doporučuju buď vytvořit rukojeť z rozštíplé větve, anebo pořídit ešusové kleštičky.

Po naplnění žaludků jsme utužovali kolektiv zpěvem, který též byl prý prevencí nočních zvířecích návštěv. Jak se ukázalo, byla to prevence nedostatečná. Víceméně celou noc jsem tedy poslouchala noční život v okolí koridoru; zvěř vyvedená z míry naší okupací se pokoušela okolo tábora prodrat alespoň křovím za jeho hradbou. Nad ránem jsem pak krom bzučících komárů naslouchala snad několik desítek minut nářku snad srnčete nebo koloucha. Vykompenzovalo to ovšem nádherné přírodní divadlo, které se rozehrávalo všude okolo, když začaly svěžím listím probleskovat první měkké paprsky nového dne. Rána v lese jsou jiná. Tady bych možná měla podotknout, že můj suchý přístřešek (a hlavně podestýlku) si za nocleh vybralo pár prvních ochočených pavouků z těch mnoha, kteří se mnou sdíleli životní prostor za oněch pět dní. Z bot jsem vytřepala cvrčky (už vím, proč se boty na noc věší na kolíky podrážkou nahoru!) a hurá ven.

Sobota byla extrémně krátký den. Na snídani jsme pekli placky na slezské misce. Pak se Sally rozhodl vyhlásit soutěž o největší lžičku nejmenším nožem a nejmenší lžičku co největším nožem. Osazenstvo kriticky zhodnotilo, že já mám všechny nože malé, a tak mi bylo přiděleno kukri. Skvělý nástroj na kácení, což o vyřezávání říci nelze. Ovšem cosi jsem nakonec vystrouhala, ale musela jsem si pomoct i lyžičkářem a malým řezbářským nožíkem, protože dotáhnout práci dokonce kukrákem bylo fakt nad moje síly.


Odpoledne jsme na nádraží vyzvedávali poslední nahlášenou členku výpravy, nakoupili jsme chybějící proviant a hurá do tábora. Sraz nebyl pouze bushcraftový, ale hlavně foodcraftový, jak se ukázalo. Kolem lokality rostlo hojně mirabelek ( žlutých špendlíků), a tak se rozhodlo, že uvaříme marmeládu. Aby to nebylo fádní, krom asi 2,5l mirabelek jsme nasbírali tři pitítka bezinek a půl pitítka ostružin. Peckování bylo děsné, ale já jsem se chytře zdejchla z nachystaného kmínku vyřezat menší vařečku do páru k Pádlu, které Sally vyřezal už předchozího večera. A pak se sáhodlouze vařilo, opět až do hluboké noci. Ke slovu tentokrát krom slezské misky došel i minigril, který s sebou dotáhla Marcela. Chytrá grilovací mřížka, která se komplet vejde do jedné trubičky, která tvoří její hranu. Tentokrát byly nejvíc mňam šašliky, které jsme pro lepší chuť ještě pokapali odebranou přebytečnou šťávou z marmelády. Krom toho byl i pivní guláš za masa, co kluci naložili odpoledne. Lukulské hody! Maťo navíc přes den z bezových větví vyrobil pastýřskou píšťalu, jejímuž vskutku pronikavému zvuku nemohlo nic živého odolat, takže noc byla překvapivě klidná. Trošku se ochladilo, a tak mi aspoň nebylo v mém třísezónním spacáku takové vedro, jak všechny ostatní noci.



Ráno bylo kouzelné. Kouzelné hlavně kvůli kotli marmelády a hromadě vaflí, co na nás čekaly. Skvělá snídaně! V neděli se nás odpoledne chystali opustit dva členové výpravy. Zároveň se rozhodlo, že náš tábor je v panujícím parnu příliš daleko od rybníka, a tak se přestěhujeme. Z obhlídky pánové přitáhli cca pětimetrový kmen na totem, a tak řezbářská zábava mohla začít. Mimochodem, sice jsem s sebou táhla ruskou řetězovku, ale krom výroby laviček z minulého dne zůstala nevyužita, protože k dispozici byla i legendární kapesní pilka Bahco Laplander. Nevěřila jsem, že by byla tak skvělá, jak o ní pějí všechny ty bushcraft legendy, ale je fakt, že pilový list s širokým šraňkem, pokrytý teflonovou vrstvou je fakt übervýkonný. A navíc se pilka díky obloukovému tvaru i velmi dobře drží.


S příchodem kmenu nastala chvíle i pro řezbářskou Moru 120, která se myslím docela za těch pár dní vyžila.


A pak jsme rozbourali naše milé "lanové centrum" a s funěním se vydali na nové tábořiště. S funěním, protože jsme táhli i spoustu proviantu a jiných nezbytností. K úplnému luxusu už nám asi chybělo jen kanape a piano. :-D Nový tábor byl na okraji lesa u průseku, vedoucímu k jezeru, s posedem místo strážní věže. Dobrotivý les nám poskytl hromadu padlých stromků na palivo, takže se založením ohniště nebyl vůbec problém. Za flekem kluci ještě v písku vyhrabali novou ledničku a bylo vymalováno. Zbytek dne jsme strávili velmi příjemně - až po krk ve vodě. V rákosí pobíhali rákosníci a kačeny, nohy nám oďobávaly drobné rybky a nebe snažilo na obzoru vyčarovat přímo hollywoodskou kulisu. Ke spokojenosti nechybělo nic, protože Rafo z rákosu postavil plovoucí občerstvovací bar. Idylka jak blázen. Vykoupaní jsme pozdě večer uvařili ty nejpravější lesní halušky s extraktem Tullamore Dew, jichž dobrou polovinu druhý den sežraly ryby, které jsme se pokoušeli neúspěšně lovit. Spala jsem v Sallyho hamace, abych mohla také posoudit výhody houpavého spaní. Asi na spánek ve vzduchu nemám talent, protože jsem se probudila s úplně odkrvenýma nohama.


Pondělí byl poslední akční den, Maťo se vrhl na výrobu atlatlu (vrhač a oštěp, zbraň středoamerických indiánů). Já jsem sice viděla vrhač vždy s drážkou, do které se vložil zobáček oštěpu, ale kolega vymyslel patentní dírku a štupl. Lítalo by to líp, kdybychom na oštěp připevnili letky, podobně jako na šíp. Bohužel peří nebylo (kachny takticky ustoupily) a křidélka z březové kůry se nekonala. I tak byl v rámci prototypu atlatl funkční. Několikrát jsme ulovili trouchnivý kmen ze vzdálenosti závratných až čtyřech metrů. Já jsem si vyzkoušela vyřezat primitivní harpunu se čtyřmi hroty. Zatímco jsem pracovala, kluci šli nasbírat kopřivy na špenát a mátu na čaj. Krom máty v okolí rostla i mateřídouška, ale tu jsme nakonec nepoužili. Pak jsme pokračovali v práci na totemu, a já po krátké pauze na opletu rukojeti a konců harpuny z tenkých pásků kůry. Snažila jsem se o jakési turbánky, ale neznalost správné uzlovací techniky můj pokus dost degradovala. Nakonec to drželo.


Večer jsem měla možnost si svou novou zbraň i vyzkoušet, to když jsme opětovně obsadili náš pytlácký průsek v rákosí s Bergenem plným jídla a kotlíkem špenátu. Špenát byl delikatesní večeří s příměsí jemného písku a hrubých stonků pro lepší abrazivní vlastnosti a hladký průchod trávicím traktem. I tak byl překvapivě dobrý. ;-) Spustili jsme na vodu bar a hráli si na velké lovce. Bohužel, neúspěšně. Pozdní večeři jsme tedy vynechali. Zato jsme poděsili les opravdu důkladnou hudební projekcí. Za hlavou nám i přesto běhaly nějaké myši (nebo jiný drobný savec) a hejno hladových komárů vůbec nedbalo našeho smradu a účinků super-repelentu, a tak jsme do posledního dne vstávali se stopadesáti štípanci navíc. Muá.. ještě týden jsem se nemohla doškrábat konce.


Dokončili jsme totem, který byl zasazen spolu s mojí harpunou do díry po ledničce. Ke snídani jsme zdebužírovali všechno, co ještě bylo k jídlu a kakao ze sušeného mléka. Pak už nezbylo, než rozbořit tábor, uklidit po sobě a zahladit stopy. Nastalo další stěhování, tentokrát už k autu.


Pět dní ve společnosti zálesáků z bushcraft-portalu.sk uběhlo děsivě rychle, a spousta nápadů na pokusy zůstala nevyužita. O důvod víc, proč se sejít pod zeleným baldachýnem znovu.

 


Anketa

Z čeho čerpáte inspiraci pro bushcraft?

Z knížek 12.8% (46)
Z televize 7.2% (26)
Z videí uživatelů YouTube 13.6% (49)
Ze všeho 16.1% (58)
Od kamarádů 11.7% (42)
Všeobecně z internetu, z bushcraft fór atd. 38.6% (139)

Komentáře

1 Rafael Ingvis | 30. srpna 2011 v 23:23 | Reagovat

A zabudla si na to ako som zdolal Predátira :-P

2 Rafael Ingvis | 30. srpna 2011 v 23:24 | Reagovat

Predátora

3 MacMatej | 31. srpna 2011 v 10:33 | Reagovat

Ach, keď to čítam, tak sa tam chcem znovu vrátiť.

4 atti.hombre | 31. srpna 2011 v 13:54 | Reagovat

úúú komáre!...ah-také romantickééé!!!:-P

5 Svina | 23. října 2011 v 23:23 | Reagovat

sak sa kuknite aj na www.tadyk.sk Mozno sa nekedy stretneme v lesi alebo negde na budce v horach.

6 MacMatej | 21. dubna 2012 v 0:48 | Reagovat

[5]: Šak my sme sa aj stretli, len ty si nespomínaš, lebo si sa na šibačku učil pod Vysokou plávat v žihlave.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015