Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 24.: Bobří ocas

12. září 2011 v 8:00 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Konečně pořádná lžička! A vyzkoušela jsem si na ní nový tvar. Poprvé jsem si lžíci před začátkem práce nakreslila na špalík ze všech stran, přičemž jsem jako základní šablonu použila klasickou příborovou z kuchyně. Vyřezávání do hrubého tvaru mi zabralo dvě sezení, pak cca šest hodin broušení-leštění a nějaké dvě hodiny na dokončení povrchu. Při práci jsem se přesvědčila o kvalitách Mory 120. Na jemné, přesné řezy za použití přítlaku druhého palce je výborná.





Pro ty, co neví, odkud při vyřezávání lžičky začít, stručně popíšu, jak to dělám já. Není to ovšem dogma a ani netvrdím, že je to ten nejlepší postup.


Nejdůležitější je samozřejmě dřevo samotné. Některé kousky samy vyzývají, aby byly přeměněny v příbor, u jiných si to nelze ani představit. A pak tu máme ten problém se sesycháním a s prasklinami, prostě, pokud nemáte opravdu suché dřevo, musíte ho skladovat po vyřezávání tak, aby nedevalvovalo. A naopak proschlý špalík pravděpodobně člověk bude muset vlhčit, aby z něj něco vystrouhal.
***
První je tedy výběr dřeva, pak rozvaha o tvaru, ačkoliv ta není nikdy definitivní. Zjistila jsem, že lepší je si předběžný tvar nakreslit na zarovnané strany polínka.
Pak začnu ubírat zespodu, abych vytvořila spodní oblouk páteře budoucí lžíce. Na to později navážu shora, kdy vytvořím předběžný oblouk rukojeti, svažující se k prohlubni a opět narůstající směrem k hraně. Z druhé strany hranu useknu a získám patku - zárodek "stěny" lžícové dutiny.
Až teprve teď ubírám materiál ze stran, protože náznak křivek je definovaný, a můžu se o ně opřít. Stále pracuji sekyrou, která musí být pořádně ostrá. Postupně se vyloupne velmi hrubý obrys rukojeti a "misky."
Misce je potřeba dát tvar, a tak ji osekávám nejdřív úplně zespodu a přecházím k vnějšímu okraji, kde se dutina zkosuje k hraně. Úplná redukce přebytečného dřeva ovšem zbývá až na nůž.



Když mám hrubé rysy, odložím sekyru a vytáhnu spoon kniv a nůž. Nožem nejdřív zarovnám třísky a snažím se linie dotáhnout k těm nakresleným. Kresba se po čas vyřezávání obnovuje a přibývají pomocné linie, když si nejsu jistá, že bych někde mohla nechtě v zápalu boje ubrat moc. Pak si vezmu zahnutý nůž a věnuji se vytvoření dutiny. Je to důležité proto, abych později věděla, jak moc mám upravit tvar "nabírátka" zespodu. Stejně tvar dutiny není definitivní, protože se mění a prohlubuje s tím, jak zároveň ořezávám zespod.
Mám hotovou druhou fázi. Tvary lžíce se vyjasnily a jsou konkrétní, dutina je téměř vydlabaná a tvar misky je víceméně hotový.

Teď už záleží na pocitu uživatele. Nadále ubírám z obou stran misky, formuju její boky a hrany tak, aby byly co nejpříjemnější a lžíce byla skutečně funkční - hrany nesmí být příliš široké ani moc ostré, hloubka dutiny tak akorát a dno ani tenké, ani příliš tlusté. Rukojeť se zaobluje, dodělávám konec, vypilovávám chyby. Na celé lžičce odstraňuju nechtěné zářezy, třísky a případné "vylomeniny." Je to velmi jemná práce, a chce nejvíc soustředění.
Když je hotovo, přecházím k poslední fázi, tedy broušení a hlazení. Tu nemám moc ráda, protože zabere i víc času než vyřezávání. Postupuju od nejhrubšího smirku k nejjemnějšímu, pěkně postupně. Hrubým se zahladí největší stopy po noži, dokončí se tvar, jemnější odstraňují menší stopy a škrábance po hrubších, velmi jemné leští povrch. Mám ozkoušené, že minimální grit pro to, aby kresba dřeva byla vidět i po namoření olejem, je 320.




Po broušení výrobek důkladně ometu kartáčem s jemnými chlupy, případně utřu mírně vlhkým hadrem. Až uschne, zahřeju ve vodní lázni olej v malé zavařovačce a lžíci do něj ponořím. Nevejde se celá, tak pravidelně po 5 minutách otáčím. Nakonec lžíci vytáhnu a položenou na špejlích přes krabici nechám venku ve stínu uschnout. Olejovou lázeň pak tak dvakrát opakuju, ale už lžíci nenamáčím, ale natírám štětcem. Po posledním uschnutí otřu přebývající olej a nechám větrat. Nakonec přeleštím ubrouskem a znovu kartáčem.

U této konkrétní lžičce jsem ještě před finálním doleštěním a namořením vytvořila ornament, zatřený posléze uhlíkovou pastou. Návod je v příslušné sekci. Celkově mi tato lžíce mohla zabrat okolo dvanácti hodin času, možná o trošku víc. Já totiž neumím vyřezávat rychle…

Lžíce má majitele.

***

Jo, a pokud chcete vědět, jak to dělají profíci, tak opět doporučuju Antoniho Rosse a jeho videa na YT.


***


Klíčová slova:
vyřezávání - řezbařina - dřevěná lžíce - ryté ornamenty - bříza - uhlíková pasta
carving - wooden spoon - engraved ornaments - birch - charcoal paste

Další projekty:

 


Anketa

Z čeho čerpáte inspiraci pro bushcraft?

Z knížek 12.4% (44)
Z televize 7.3% (26)
Z videí uživatelů YouTube 13.8% (49)
Ze všeho 16.3% (58)
Od kamarádů 11.5% (41)
Všeobecně z internetu, z bushcraft fór atd. 38.8% (138)

Komentáře

1 Áine | 12. listopadu 2011 v 19:28 | Reagovat

12 hodin = neumím vyřezávat rychle? :-D To je dobrý, neumím si představit, jak dlouho by něco takovýho trvalo mně.

2 Dan | E-mail | 7. června 2015 v 23:35 | Reagovat

Jak se dá dosáhnout takového hladkého a lesklého vzhledu po napuštění olejem mě se to vždy jakoby ochlupatí :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015