Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 25.: Umořit se

16. září 2011 v 9:00 | Lesní želva
Aneb dřevo už mi nestačí, tak proč se nepustit do zápasu s kůží? A začalo to tak nevinně - prostě jsem "nutně potřebovala" kůže na šití drobností, váčků a jiných ptákovin. Pak mě napadlo, že aby to nebyla nuda, zkusím některé kusy nabarvit. Docela levně jsem získala starou koženou bundu ala kovboj (nenosila bych ji ani za trest), rozpárala ji a sehnala si kupku ořechového listí a zelených slupek.



Předem musím říct, že krom klasického batikování (hipísácké kolečka a jiné patvary) s barvením a mořením, natož popřírodnu, nemám žádné zkušenosti; a něco si o tom přečíst mě napadlo až poté, co jsem byla hotová, prostě celá zbrklá já. (kdežto včil mám teoretického materiálu na menší knihovnu)

A tak jsem ze sklepa po dlouhém, dlouhém čase vylovila pokusný hrnec (už od raného mládí v něm klohním kde co - zkamenělé dřevo, štěrk, barvy a odbarvovače na textil...., prostě samé mňamky), listí a slupky do něj naházela, zalila vodou, aby se vše potopilo a postavila na sporák. Z blogu http://haandkraft.blogspot.com jsem vytáhla základní návod, který pravil, že aby se z hmoty vyluhovaly třísloviny, které obsahují barvivo, má se břečka nechat vařit i pár hodin, než je obsah temnější než černé kafe. Tolik času ani trpělivosti jsem neměla, a hlavně jsem to dělala až odpoledne, kdy už rodina byla doma, takže se doba varu zkrátila na asi dvě hodiny (zrovna to nevoní). Přirozené světlo už nebylo, a pod lustrem se mi tekutina zdála tmavá dost, tak jsem hrnec odstavila na dvůr a nechala obsah zchládnout.

Takto vypadá vyvařené listí. Jo, a do kompostu bych ho nedávala.


Skoro studená byla břečka až v deset večer, a tak jsem si vytahování tříslodárné hmoty potmě velmi užila. Podobně jako děti tu hru "strč ruku do pytlíku a doufej, že v něm není nic jedovatého." Hmm.. listí nekouše. Pak jsem do rána mořila pokusný pruh kůže. Čím déle totiž kůže v břečce je, tím má sytější odstín, a já jsem toužila po mahagonové. Ráno jsem experiment po vymáchání v octové vodě vyvěsila na sušák. Foukal vítr, takže výsledek bylo vidno už okolo jedenácté - kůže byla dost světlá. To mě naštvalo, protože v porovnání s původní hnědou to byl pokrok tak o 2 odstíny. Nakonec jsem ale do lázně hodila i zbytek původně zamýšlené dávky k namoření, a experimentální pruh taky, doufala jsem, že se ještě ztmaví.

Po vložení kůže ihned tmavně, ale musí se v břečce trochu vymáchat a poždímat.

A takto to vypadá, když se kůže po x hodinách vytáhne. Po vyschnutí samozřejmě zesvětlá. (vedle pro porovnání původní barva)

Druhou dávku jsem po předchozí zkušenosti v octové vodě nemáchala, a nechala uschnout jen tak. Výsledek byl o něco lepší. Namočením samozřejmě materiál ztratí pružnost a ztvrdne, takže následovalo důkladné napuštění průhledným voskem na boty (máme něco jako Snoseal nebo Nikwax). Kůže se nacucala a dostala tu barvu, kterou jsem si zhruba představovala. S nějakou námahou jsem ji pak ještě vytahala a změkčila, aby se s ní později dobře pracovalo.

Zleva: neupravovaná, 1x mořená, 2x mořená. Foťák naprd, rozdíl moc vidět není. Ve skutečnosti tam nějaký je.

Rozhodně to ale není můj poslední experiment s barvením, protože až po vylití barvící břečky jsem se dozvěděla, že barvit se má aspoň natřikrát, a že přidáním například kamence se dá roztok a jeho vlastnosti regulovat. Kůže se taky na barvení různě připravuje. Navíc, já jsem měla ve vývaru převahu listí, slupky mají třístlovin - a tedy barviva - o mnoho více. A zapomněla bych - třísloviny působí pomalu, takže kůže v nich měla ležet dlouho. Při činění surové kůže tříslem je to běh až na jeden kalendářní rok, nejmíň ale tři měsíce, a to v různě silných břečkách. Takže se opět ukázalo, že práce chvatná, málo platná. Návod tedy ode mě teď nečekejte - musím si to ještě několikrát vyzkoušet, pak budu chytřejší.

A toto je původní x výsledek po navoskování. Stálobarevnost by měla být dobrá.

P.S. Hrnec to přežil (a hnědé ornamenty mu sluší)




***

Klíčová slova:
barvení kůže - moření kůže - ořechové listí
dying leather - walnut leaves

 


Komentáře

1 spáč | 16. září 2011 v 19:45 | Reagovat

I tak je to dost bohatý zdroj informací, i když si myslíš, že je to jen první, nepovedený pokus. Já mám naopak dojem, že je povedený až dost. Průkopnické nasazení vůbec není na závadu. :) Jen dál, poutnice.

2 atti.hombre | 17. září 2011 v 14:04 | Reagovat

Paráda!...farbenie na prírodno má svoje úskalia,ale hlavne svoje čaro!...Kožu som ja ešte neskúšal farbiť,ale návodov pre farbenie látok prírodnými materiálmi som pár poodpisoval z knižiek lesnej múdrosti...inak kamenec sa veselo používa aj na činenie koží,ale ja v paneláku "sa" môžem činiť iba tak v iných teluprospešných činnostiach! :-) pripájam sa ku kolegovi a napíšem " len tak ďalej dievča! " palec hore

3 lesnizelva | 17. září 2011 v 14:56 | Reagovat

Děkuju! :-)

4 Joda | 18. září 2011 v 8:23 | Reagovat

Číst tvoje texty je velice zábavné :) už se těším až tu bude něco dalšího :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015