Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Španělské obrázky podruhé - bukolika, aneb co se dá sníst po cestě

14. října 2011 v 8:54 | Lesní želva |  Skrz objektiv
Název je trochu nadsazený, ale v této sérii obrázků se objeví i některé užitečné rostliny... Když opomenu, jak je Costa Maresme vyprahlé, pro středoevropského našince tam bujně roste exotika všude okolo. Pinie, olivovníky, sem tam fíkovník a k mému překvapení se z plevelů okolo cesty vyklubal divoký kopr. A kopr nebylo to jediné překvapení. Tož tak....


Začněmež ovšem od začátku. Tedy, od Pyrenejí. Ano, mlhu a déšť vám v katalogu cestovky neukážou...

Bambus jsem naposled venku potkala v zahradách Pražského Hradu...

Tady si s dřevokaznými houbami hlavu nelámou. Nejspíš ohňovec na platanu, Monjüic, Barcelona

Opuncie. Odvážní si mohou kousnout, ale doporučuju oloupat. Já jsem nekoštovala. Všude jich bylo mraky.

Levandule lán, křoví, idylka

Čaj z piniového jehličí? Nebo radši jádra z šišek?

...

Celé to vypadalo jako dub, větvičky jako dub, vůně jako dub... a není to dub. Nebo je?

Cesmín tam taky bylo plno.

A moje největší překvapení - sto metrů od moře plantáž dutohlávek!

A poslední pohled na moře...

Protože teď budu dlouho sledovat svítání jen v České kotlině.

***
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015