Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Dřevo do zásoby

29. listopadu 2011 v 11:19 |  Návody
Živé, zelené dřevo má pro řezbáře svoje výhody. Opracovává se lehce a rychle, intenzivně voní a já nevím, co ještě. Ovšem pak si člověk musí dávat pozor, jak hotový výrobek nechá vyschnout, aby mu nepopraskal. Já nemám bohužel čas všechen získaný materiál zpracovat rovnou, ani nechci, a uskladnit jej naštěstí mám kde.

Vyschlé dřevo většinou už tolik nepracuje, je stálé, ale také tvrdší a hůře se opracovává. Špatně usušené dřevo má navíc tendenci obsahovat praskliny na místech, které znehodnotí většinu materiálu.

Po několika pokusech, které skončily fiaskem (plísní nebo prasklinami) jsem se začala přemýšlet o tom, jak polínka uskladnit jinak. /následuje reklama ;-) / Knife jako lexikon všeho možného má ve svých útrobách návod i na toto. A tak vám chci předložit k posouzení pár kroků, jak je si dřevo "na později" ukládám já.



"Na potom" si zásadně ukládám jenom zdravé dřevo. Co je nahnilé, trouchnivé, porostlé houbami/ mechem nebrat. Co je špatné teď, bude ještě horší pak.

Osekám a ořežu z polínek vybočující větve a suky až do plochy, aby nezavazely a nevylamovaly se. Pak chytnu sekeru a dlouhými tahy začnu odkorňovat podle hesla, že pod kůrou bují nejvíce života - čemuž chci předejít. Sekera musí být opravdu ostrá. Kůra hnije sice prý až 25x pomaleji než dřevní hmota, ale snad právě kvůli tomu pod ni hmyz klade vajíčka, uchytávají se spory plísní a mycelium dřevokazných hub. A holé dřevo také lépe větrá.



Pod kůrou je ještě lýko, které je též potřeba odstranit. Pokud se to úplně nepodaří, po uschnutí nechá na dřevu fleky, navíc i tam se může nějaká ta plíseň vyrašit taky. Pokud se mi lýko nepodaří rovnou strhnout s kůrou, dělám to dodatečně nožem.



Takto upravené větve nechám chvíli zaschnout. Špalky rozpůlím, tenké se nemusí. Čela kulatiny zatírám hojnou dávkou lněného oleje. Vhodnější je namočit do vosku nebo natřít latexovou barvou, ale ty nemám. Protože zatírám olejem, musím tedy podle počasí nejméně 1x týdně proceduru opakovat (když je horko, tak i 2x denně), dokud se dřevo "nezatáhne." Kdy se to stane, je dost individuální, většinou ale dřevo dost ztmavne a další olej vpíjí už jen pomalu.


Nachystané dřevo by se mělo sušit venku ve stínu na vzdušném místě. Vrstvy prokládám, aby mohl cirkulovat vzduch. Občas chodím kontrolovat "stav" a případné rašení plísní. Nevyschlé dřevo je většinou studenější než okolí. U velkých kusů dřeva obecně platí, že vysychání do ideální vlhkosti probíhá rychlostí 1cm/ rok. Záleží to ovšem na spoustě faktorů.

V komentářích ráda uvítám zkušenosti ostatních. ;-)


***
Aktualizovaný článek byl uveřejněn zde.

Klíčová slova:
zelené dřevo - čerstvé dřevo - skladování - sušení - příprava
greenwood - storage - drying - preparation
 


Anketa

Z čeho čerpáte inspiraci pro bushcraft?

Z knížek 12.8% (46)
Z televize 7.2% (26)
Z videí uživatelů YouTube 13.6% (49)
Ze všeho 16.1% (58)
Od kamarádů 11.7% (42)
Všeobecně z internetu, z bushcraft fór atd. 38.6% (139)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015