Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Procházka lužním lesem

15. ledna 2012 v 22:46 | Lesní želva |  Reporty
Na podzim bylo tolik práce, že ani nebylo moc času vylézt někam mezi stromy, pod modré nebe. Před Vánoci mám takovou tradici, jdu se projít do lesa a v báglu mám nachystané "ozdoby" na zvířecí "stromeček." Obvykle brávám nějaká jablka, mrkve, zrní nebo ořechy a pro ptáky na pověšení nějakou tu lojovou kouli. Mrkve a jabka pokrájím na pár kusů, kterými provleču konopný provázek. Pár týdnů po svátcích se na místo vrátím, a zbytky po hostině sklidím.



Letošní zima je opět "na blatě," ale vlastně mně to ani nevadí. Bezlisté stromy nebrání výhledu, a člověku se odkrývá nová tvář lesa - ráje chorošů a zelených polštářů mechu.



Po pár desítkách metrů jsem narazila na krmelec. Změnila jsem záměr, a brašnu nakonec otevřela už tady. Vysypala jsem obsah do koryta, občerstvila se čajem, a zamířila hlouběji do lužního lesa, až k zamrzlým lagunám, tvořeným bývalými říčními meandry. To místo má pro mě přímo magickou energii, je tu božský klid a jedno z mála míst, kde nad člověkem vítězí divočina.


Dlouho jsem tu nebyla, ačkoliv letos komáří kalamita zdejší lesy nezasáhla takovou silou, jako obvykle, neprostupnost od vnějšího světa se s časem zvyšuje, popadaných kmenů přibývá, pěšiny zarůstají, a ani v zimě to není o moc lepší. Dřív sem chodívali rybáři, nicméně postupující buřina zřejmě odradila i je. Pokračovala jsem ještě kus kolem vody, hledala jsem známky bobří přítomnosti, už pár let tu máme stálou populaci. Bohužel jsem nebyla úspěšná. Zkusila jsem aspoň pevnost ledu - zatím jenom okolo dvou centimetrů, takže na procházku nic moc, docela snadno jsem ho ulamovala i rukou. Ale aby zapózoval Kobold, na to byl pevný dost. :-)


Dál u břehu jsem narazila na zlomenou osiku, která tu padla už někdy na jaře. Až teď jsem si všimla, že při pádu ze z ní odštípl kus - krajinka, vlastně prkno. Od té doby, co čtu blog Flying Shavings si říkám, že bych chtěla zkusit vyrobit vlastní štokrle, a toto je ideální kus dřeva, takže se pro něj nejspíš brzo vrátím s pilkou. Zatím jsem na něm vyzkoušela aspoň pilku na Farmeru. Upižlala jsem pár centimetrů, ale kdybych měla víc trpělivosti a času.... Nicméně, stíny v lese se začaly prodlužovat.


Bylo na čase se vrátit, vylezla jsem tedy z lesa na hrázní cestu, a pokračovala domů. Slunce na chvíli vylezlo zpoza mraků jen proto, aby les ožil barvami. Nádherný, teplý okamžik. Pro takové obrázky se vyplatí trmácet kamkoliv.

 


Anketa

Z čeho čerpáte inspiraci pro bushcraft?

Z knížek 12.8% (46)
Z televize 7.3% (26)
Z videí uživatelů YouTube 13.7% (49)
Ze všeho 16.2% (58)
Od kamarádů 11.5% (41)
Všeobecně z internetu, z bushcraft fór atd. 38.5% (138)

Komentáře

1 atti.hombre | 16. ledna 2012 v 18:07 | Reagovat

Wuááu-pekne napísané!

2 helbo | 16. ledna 2012 v 21:03 | Reagovat

pekne spracovane ... a tam co spominas tu "rybarsku oblast", tak tam nechodia asi koli tomu ze je to mrtva voda (moc dusicnanov vo vode = malo kysliku pre ryby, tak asi tam nic extra nieje)... a tu fotku s Kobold-om by si mohla otocit. Inak tam mas hrozne pekne :)

3 skw | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 19:23 | Reagovat

Sa mi zdá, akoby na prvej fotke spopod lístia vykúkal trs výbornej huby plamienky zimnej, ktorú myslím vy voláte penízovka. Dúfam že si ich pozbierala a na obed bola chutná hubová polievočka :) Krásne fotky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015