Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Překopávka Mory 511, Část 1.: Podíváme se na zoubek, aneb „nahá jsi krásná“

22. února 2012 v 9:34 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny
Předně, slovo ´nožířka´ by mělo být v uvozovkách, neboť nositelé tohoto pojmenování mají být ti, co nůž vytvoří od čepele až po pouzdro. A to já nejsem. Nebudu.



***

Každý druhý člověk, označující se za bushcraftera (ty přejímky nás zabijí) nosí obyčejnou plastovou moru. O jejich vlastnostech jsem tu mluvila už hodně, takže to dnes vynechám. Časté a oblíbené, zvláště v zahraničí, jsou předělávky jejich čepelí do dřeva či jiných materiálů a vylepšení vzhledu na opravdu-zálesácký-nůž. Jelikož jsem dostala nedávno svoji druhou pětsetjedenáctku (srovnání viz odkaz), rozhodla jsem se ji podrobit stejnému procesu.

První, co je potřeba udělat, je vymyslet si, jak má výsledná předělávka vypadat, a z jakých materiálů bude. První, co udělá asi každý prakticky, je vymanění čepele z plastové rukojeti.
K tomu jsem si vzala pilku na železo, staré dláto z Narexu (kvalita 0, není ho škoda) a kladivo (důležité!). Trn vede podle magnetu skoro až na konec rukojeti, končí cca 2 cm nad patkou. Uchytila jsem tedy rukojeť do svěráku právě za patku a začala řezat podél pravé strany trnu.

Důležitá poznámka: před touto prací jsem čepel obalila alobalem a několika vrstvami malířské maskovací pásky. Jak jsem se během práce přesvědčila, k úrazu může dojít velmi snadno (mě se ale výjimečně nic nestalo!).

Vždy jsem kousek odřezala, pak do rýhy nacpala dláto a odsekla, plast lítal po celém sklepě. Čepel byla pevně zalitá asi dva centimetry od hrany záštity, pak se objevila dutina, která probíhala skoro až ke konci trnu. To ovšem na situaci nic neměnilo, vylamování šlo ztuha a relativně pomalu. Kdo by byl stejně naivní jako já, že po odříznutí rukojeti po straně trnu dolování končí, se prudce zmýlil. Čepel drží masa plastu i na druhé straně. Konec trnu byl též plně zalitý.

Chvilku jsem to ještě pižlala po hřbetu čepele, ale nakonec jsem se rozhodla pro radikální řez. Rukojeť jsem odhaleným trnem položila na kovadlinu a silně udeřila nejtěžším kladivem. Bingo! Ještě pár úderů a trn byl venku.
Bohužel, nevím jak, na ostří se objevily dva zoubečky v řádu desetiny milimetru. :-/ Teď to nechám tak, přebroušení si nechám na dobu těsně před finálním zkompletováním (slepením) rukojeti.




***

Klíčová slova:
Mora 511 - čepel - trn - tuning - nůž
modding - knife - blank blade - rat tail - stick tang - scandinavian knifemaking
 


Komentáře

1 Bullterier5 | 1. března 2012 v 21:34 | Reagovat

Želvičko,až budeš dělat další svlíkání plastového nože,dej ho na noc do mrazáku,ráno jej vytáhni,polož na kovadlinu nebo svěrák,čepel chytni rukavicí a práskni kladivem po tom plastu.Víc jak dvě rány potřebovat nebudeš.Nač se dřít s řezáním? :-)

2 Lesní Želva | 2. března 2012 v 20:46 | Reagovat

To je rada k nezaplacení, díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015