Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 32.: Polo-kuksa

11. března 2012 v 15:49 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Kuksa je běh na dlouhou trať, a od té první uplynula už opravdu dlouhá doba. Dvě jsem začala dělat loňské jaro, nicméně ty stále ještě na své dokončení čekají. Povinnosti a touha zkoušet pořád něco nového zároveň opakování těch stejných projektů moc nepodporuje. Nakonec jsem se ale nechala stejně překecat.



A tak, místo abych o svátcích klidu a míru poklidně chroupala cukroví a válela se s novou knížkou od RM, mrzla jsem ve sklepě a z březového polena sveřepě vytloukala budoucí kuksu. Venku byly dost příšerné podmínky, a navíc se můj špalek přes zimu změnil v krmítko, takže můžu v celku pravdivě říct, že tohle je kuksa, které se sekera skoro nedotkla. (párkrát jo, když jsem potřebovala něco opravdu přesně odštípnout) Naopak jsem dost zapřáhla smečku rašplí a zavírací pilku od husqvarny.


Základní tvar jsem de facto opravdu celý vyřezala pilkou, občas něco usekla sekerou a hlavně pomocí tlouku oštípala morou 511. Obě strany polena (dno i vršek) jsem srovnávala pořízem. Tím jsem strávila v podstatě nějakých deset dní. Ve sklepě jsem rozhodně nebyla v kuse, takže to mohlo být tak okolo šesti hodin. Pak začalo souběžné tvarování rašplí a dlabání dutiny, kterému jsem se věnovala porůznu celý leden. Vyřezávala jsem už z proschlého dřeva, takže bylo zapotřebí občas vlhčit, ke kterémuž účelu jsem použila plechovku od kukuřice a svoje prsty. Přířez byl upnutý ve svěráku, takže bylo možné hákový nůž používat obouruč. Šlo to docela rychle. Bohužel, stejnou věc nemůžu říct o tvarování vnějšího pláště, protože to bylo takové utrpení, že jsem si nakonec koupila novou, ostrou půlkulatou rašpli od fy. Ajax, jinak bych to škrábala ještě doteď.


U tvarování misek a prohlubní mám všeobecně problém, že velice těžko odhaduju ideální tloušťku stěn, a od jisté hranice se mi vevnitř hrozně špatně dlabe. Budu na tom muset ještě zapracovat, protože přířez měl o něco větší potenciál k výslednému objemu, než jaký jsem nakonec využila. Na druhou stranu, každý kus dřeva je osobitý, a nikdy mu nevnucuji úplně svoji představu, ale nechávám se vést.

Toto by mohlo být i příhodnou výmluvou, proč místo rukojeti s otvorem na ukazovák mám nakonec opět jen "páčku" - prostě jsem vyvrtala díru šikmo, a to tak blbě, že jsem nakonec musela koncept rukojeti úplně pozměnit.


Hotovo mělo být posledního ledna. Snažila jsem se, ale nakonec jsem neodvratně musela na zabroušení nerovností po vyřezávání na misce použít pásovou brusku. Ještě přeleštit zlehka dno, vyrýpnout značku. A proč vlastně polo-kuksa? Protože tady moje něco přes dvacet hodin dlouhá část práce končí; polotovar odešel ke svému majiteli.


Fotky hotového kousku, pořízené majitelem:



***


Klíčová slova:
Kuksa - gugsi - kåsa - vyřezávání - mora 511 - mora 120 - spoonkniv - Saami - Laponská kultura - polotovar
carving - Saami culture - drinking ladle - semifinished product

Další výtvory:

 


Anketa

Z čeho čerpáte inspiraci pro bushcraft?

Z knížek 12.4% (44)
Z televize 7.3% (26)
Z videí uživatelů YouTube 13.8% (49)
Ze všeho 16.3% (58)
Od kamarádů 11.5% (41)
Všeobecně z internetu, z bushcraft fór atd. 38.8% (138)

Komentáře

1 Matúš | Web | 11. března 2012 v 21:02 | Reagovat

parada páči sa mi ze si to nafotila odzaciatku a  na koci majitelove fotky nádhera ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015