Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 34.: První letošní vyřezávky

15. června 2012 v 16:18 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Malým nakouknutím do mojí "dílny pod širým nebem" je následující článek, ve zkratce shrnující zatím první počiny na poli řezbářském za letošek... další budou následovat.



Tentokrát byla první lžíce v přísně rustikálním stylu, za který by se nemusel stydět kde který rolník doby dávno minulé.
Vyřezávala jsem ze suchého březového přířezu, na kterém si (doslova) vylámalo zuby i leuku. Poučení: leuku je jen na zelené dřevo. :-D Aspoň mě to donutilo si opravit sekeru, která už tradičně na jaře vypadává z topůrka. Místo Mory 120 jsem na jemnější práci po osekání hrubého základu použila junki z finského komba. Pracovalo se s ním výborně.

Hotovo bylo za dvě hodinky i s úklidem. Na dřevu mám ráda tu variabilitu, tvar nikdy nemusí být definitivní, takže nakonec jsem lžíci ještě upravovala večer pod lampou. Druhý den jsem hotovou lžičku odvezla living-history positive kamarádce jako poděkování za knížku o stopování. Nejspíš si ji lehce přebrousí a pak s ní při nejbližší příležitosti bude jíst s Japonci rýži z jednoho hrnce. ;-)


*

Lžíce číslo dvě vznikla z čiré radosti pro člověka mně blízkého. Poprvé jsem vyřezávala z nádherného olšového dřeva, tehdy ještě víceméně zeleného, takže to šlo jedna radost (i s leuku) a rozhodla jsem se, že tentokrát bude mít lžíce skutečně jen řezbářský finiš. Olšové dřevo se nádherně barvilo do růžovo-oranžova, což ořechový olej ještě víc zvýraznil. Předpokládám, že lžíce si užije bohatého kulinářského života, spojeného s cestováním, takže jsem k ní ušila i plátěný futrál. Jak se to povedlo, můžete soudit dle fotek.




*

Na to následovala dodělávka rok odložené kuksy, jejíž znovu-oživení začalo už za výroby polo-kuksy. Dodlabala jsem vnitřek, na pásovce (spolu s polo-kuksou) vybrousila na hrubo a místo dalšího šmirglování vytáhla cidlinu a po chvilkách ladila povrch. Na smirek došlo až pak, pouze pro dohlazení před napouštěním olejem a pak, před druhým napouštěním, pro zvýšení lesku a odstranění přebytečné barvy okolo kolorosingu, zvýrazněného popelovou pastou. Uvnitř jsem nechala dlabaný povrch, který po naolejování hraje zajímavými odstíny, jež plasticitu ještě zdůrazňují. Kvůli střídání světlých a tmavších "svalů" zvnějšku nakonec kuksa dostala jméno "Mramorová." Průměr 8,9 cm, objem cca 1dcl, tak akorát pro dítě, jemuž je určena. ;-)




*

Další výrobky:

 


Komentáře

1 atti.hombre | 18. června 2012 v 7:34 | Reagovat

Like ! :) to drevo vonia až sem...pekná práca želvičko!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015