Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Vášeň pro staré harampádí vol.2

29. června 2012 v 9:15 | Lesní želva |  Vybavení
Rok se s rokem sešel, a u mě se sešla další parta nářadí, které jsem hrozně nutně potřebovala tak dlouho, až je "čirou náhodou" donesl pošťák…

A začneme opět sekerkou. Tato sloužila na chatě dobře třicet let, až jí z toho ztrouchnivělo topůrko a orezla hlava. Vyzkoušela jsem na ní tedy octovou kůru a dala jí nový nátěr. Toporo jsem vystrouhala vlastnoručně, protože ty v obchodě se mně pranic nelíbily. Upřímně doufám, že nebude následovat každoroční topůrková tradice znovunasazování jako se starším kouskem.

Kolovrátek
Tak dlouho jsem o něm uvažovala, až se sen stal realitou, jako mnohé jiné věci, jen tak ze znenadálého hnutí mysli. Ačkoliv, invokace byla podpořena velkou dávkou sledování dokumentů o stolařství začátku 20. století a stránkami jistých šikovných výrobců židlí ve stylu winsdor. Točivý pohyb ruční vrtačky, zapřené o rameno, mě prostě uhranul. A tahle má navíc ráčnu. A co je nejlepší, je ve výborném stavu a nepotřebuje vůbec opravu!



Nebozezy
Tak nějak samosebou patří k výše zmíněné vrtačce. Dneska je už dost oříšek nějaké sehnat, hlavně, pokud člověk touží po nových. Navíc je to dost závratná investice, spojená s nutností objednat ze zahraničí. A nebozez s okem na samostatnou rukojeť - ten člověk nesežene skoro vůbec (nebo neumím hledat mimo čínské zdroje, to nevylučuju). Tyto se mi podařilo vydražit za pár korun… je vidět, že byly dost používány, a většinu je nutno znovu nabrousit, odrezit všecky. Všechny krom největšího mají kovářskou značku, což mě hrozně těší. Značka dává věcem punc toho kusu historie, který si každá nese. Bůh ví, co by nám mohly tyhle vrtáky vyprávět a kolik konstrukcí díky nim dali tesaři dohromady. Docela se těším, až je nasadím do kolovrátku. Zatím odpočívají v koženém rolu, co jsem si na ně vyrobila.


Odpichovací kružidlo
Pro mě naprosto magický předmět. Školní kružítka jsem nenáviděla, ale tady to byla láska na první pohled, ačkoliv došlo zatuhlé a orezlé, takže se s ním nedalo hnout. Naštěstí to vyřešila trocha WD40 a notný kus trpělivosti. Fascinuje mě, že je zřejmě ručně kované a nýtované, že nožičky nejsou úplně souměrné a rovné. Škoda akorát, že jednu nožku předchozí majitel ubrousil, aby se s ní dalo rýsovat do dřeva, poněkud tím kružítko zmrzačil. Oproti jiným exemplářům mu chybí aretovací šroub ke stabilizaci úhlu. Nicméně chod má natolik těžký, že samovolným rozevíráním rozhodně netrpí. V budoucnu bych si na něj ráda ušila kožený futrál.


A co mě na hromadění povětšinou orezlých a tupých kousků tak láká? Ostatní se jich zbavují, a přitom stačí trochu (někdy i o dost víc) péče (něco lásky) a můžou se vrátit do života. A já si připadám tak nějak víc lidsky, když používám předměty, se kterými pracoval někdo už desítky let přede mnou. Dává to báječný pocit kontinuity a spojení s dávno minulými řemeslníky. Zkuste si to taky někdy, a uvidíte sami.


P.S. Fotky sekyrky a ostatní chybějící doplním časem...
P.P.S. První část úvah na téma hromadění harampádí zde.

***

Klíčová slova:
staré nářadí - historické nářadí harampádí - sekera - nebozez - kolovrátek - ruční vrtačka - šrot - rez - renovace - restaurace
old tools - woodworking tools - tools with history - garbage - axe - auger - brace - scrap - rust - restoration
 


Komentáře

1 matus | Web | 29. června 2012 v 12:58 | Reagovat

pekne  skusim nahodit fotku nebožieu co máme doma . afakt pekna zbierka

2 Květoslav | 14. října 2012 v 18:37 | Reagovat

...taky sbírám harampádí...   :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015