Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 35.: Moření ořechem vol. 2

10. července 2012 v 15:48 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
V září jsem se poprvé pokoušela kůži mořit výluhem z ořechu, výsledky jste si mohli přečíst zde. Od té doby jsem měla čas aspoň teoreticky nastudovat několik způsobů, jak docílit při barvení lepšího efektu. Tentokrát jsem barvu získala nikoli z ořechového listí, ale z čerstvé kůry mladých kmínků.

Prvním krokem byla výroba několikastupňového nálevu. Možná bych spíše měla říct mořící břečky, protože postup jsem částečně přebrala z koželužských stránek, konkrétně z návodu na moření tříslem.

Pokus probíhal cca po dobu tří týdnů letošního předjaří a na jaře, tedy ještě před nástupem vysokých teplot.




Výroba nálevu:

Ta je víceméně jednoduchá. Do starého ešusu jsem dala kůru naškubanou na menší kusy, kterou jsem vařila v cca litru vody asi půl-třičtvrtě hodiny, pak se na kraji ešáku udělal pevný barevný povlak a na hladině se objevily typické skvrny vyluhovaného třísla. Nálev je temný, kalný, výrazně páchne po ořechu. Dala jsem ho zchladit ven (mrzlo), následně přelila do šroubovací zavařovačky a nechala v předsíni, dokud nebyl úplně chladný.
Mezitím už jsem kůru zalila znovu vodou a taktéž vařila asi ¾ hodiny. Přesně si to nepamatuji, řídila jsem se barvou a pachem. Na hladině se též vytvořilo pár skvrn. Odvar má temnou barvu, proti světlu jakoby s červenavým nádechem, ale není skrz něj vidět. Dále jsem postupovala jako u přechozí várky, a nakonec postavila vodu s již dvakrát vyvařenou kůrou na plotnu znova. Poslední odvar má barvu mahagonu s hodně červenými odstíny proti světlu, lze skrz něj vidět, na hladině nejsou žádné viditelné skvrny. Téměř není cítit.

Třístupňový nálev jsem volila proto, že podobně se kůže činívají - máčí se v roztocích postupně od nejslabší (tedy od posledního) po nejsilnější (první) břečku. Dělá se to proto, že čím vícekrát tříslodárnou surovinu vyvaříme, tím míň třísla se do vývaru luhuje. Tříslo zalepuje póry, čímž znemožňuje další pronikání barviva do profilu kůže.

Nejdůležitější zásada - nezapomenout označit, která flaška je která! :-D A s hrncem na další kuchyňskou práci nepočítat. ;-)

Asi týden břečka ležela ve sklepě při teplotě nějakých 17°C, aby se odstála. Hlavně, neměla jsem co barvit. Za tu dobu odvar č.1 získal barvu říčního bahna, ale zkažený není.

Barvení

Z různých kůží, co jsem dostala, jsem uřezala vzorky, na kterých jsem hodlala provést pokus s barvícími účinky. Použila jsem přirozeně světlou 2mm hovězí hlazenici, tenkou bílou štípenku, tenkou povrchově barvenou kůži béžové barvy a 2mm povrchově barvenou bílou kůži ze svářečských chráničů. Každá z nich je úplně jiná a s jinými vlastnostmi.

V klasické mořící břečce se kůže nechává od několika týdnů do několika měsíců, než se posune do další. To by bylo pro účely barvení podle mě dost neúčelné, protože kůži, kterou chci barvit, už vyčiněnou mám, a navíc je to časově velmi náročné. Uvidím tedy, jak se mi povede kůži nabarvit za zhruba dva týdny.

Poučena z minulého pokusu jsem kůži před procedurou krátce namočila, abych trochu urychlila proces vsakování. Do 3. odvaru jsem ji ponořila v pátek a vyjmula následující pondělí, máčela se tedy zhruba 3 dny čistého času. Po usušení na topení to vypadalo takto:


Je poznat, že se kůže namáčela velmi krátce, na bílé kůži nemá máčení téměř žádný efekt, jen lehounký povlak, který lze setřít prstem. Z rubu ovšem získala nahnědlý nádech. Štípenka získala světle hnědý odstín, nicméně na místech bývalého švu jsou světlejší skvrny, zřejmě zapříčiněné mastnotou nebo potem, který na ní ulpěl. Rub i líc vypadají stejně. Tyto skvrny jsou i na tenké, dřív béžové kůži. Barvení na ní také nemělo z líce zatím téměř žádný efekt, ačkoli v pórech lze o tmavším odstínu uvažovat. Nejlépe barvu očividně nasála hlazenice. Z rubu i líce vypadá stejně, a mírné ztmavnutí je patrné.

To stejné pondělí po nafocení jsem kůži opět namočila nejdřív v čisté vodě (kůže barvu nepustila) a dala jsem ji do druhého odvaru, kde po protřepání ležela až do pátku toho stejného týdne. Proužky byly opět usušeny na topení, aby se záležitost urychlila. Zhnědnutí je už docela patrné. Zajímalo mě prosáknutí do hloubky, takže jsem z každého vzorku kus uřízla. Později s těmito kousky porovnám výsledky po třetím namáčení. Na původně bílé kůži je již nesmazatelný béžový povlak, původně béžová kůže se zabarvila mírně také.
Na řezu jsou patrné rozdíly mezi vzorky. Nejlépe barvu nasála nejtenčí štípenka, naopak nejmíň výrazný je výsledek na bílé povrchově barvené kůži, která má pod barvou na řezu překvapivě namodralý odstín. Hlazenice a béžový vzorek nasál barvu nejvíce (logicky) od rubové strany.


Po zavoskování se vzorky a jejich hrany jeví takto (z kraje, nikoli na kontrolním řezu).


Kontrolní proužky jsem odložila, zbytek po namočení putoval opět do břečky, tentokrát naposledy, a to do v pořadí prvního odvaru. Všimla jsem si, že namáčením a opětovným sušením se zkracuje doba, do které je kůže kompletně mokrá. Tentokrát voda dostala mírně barevný nádech.

V prvním vývaru ležely vzorky od pátku do pondělí. Bohužel, pobyt v teple mořidlu moc neprospěl. Na kouscích kůže se usídlil zelený šlemovitý povlak, ne zrovna vábně páchnoucí. Po opláchnutí vlažnou vodou jsou výsledky následující - vzorky předpokládaně opět ztmavly, nejhezčího výsledku dosáhla původně béžová kůže. Hlazenice získala tmavší odstín, ale taky se na půlce utvořil zelený flek, ale od působení šlemu. Bílá kůže dostala nezdravě zelený nádech. Štípenka má nyní mahagonově-černý odstín, též do zelena. Kdybych proces víc kontrolovala a občas sklenici protřepala, možná by to dopadlo trochu jinak.
Zelený šlem naštěstí nebyl trvalý, jak se ukázalo po navoskování všech vzorků. U hlazenice povrch ještě o něco ztmavl a původně zelená místa se nyní jeví jako tmavší, ale hnědá. Štípenka, původně bílá, je po navoskování téměř černá. Bílá povrchově barvená kůže má stále nezdravě nazelenalý povrch, tenhle materiál není holt k barvení určen, a podle toho taky vypadá. Tenčí povrchově barvený vzorek naopak teď vypadá o dost míň uměle než před tím.


před voskováním ve srovnání s kontrolními vzorky z druhého nálevu (to jsou ty ve spodní řadě):


Po zavoskování vzorků po třetím nálevu:


Srovnání finální barvy vzorků s výchozím materiálem:
1) hlazenice
2) tenká povrchově barvená kůže
3) štípenka
4) tlustá povrchově barvená kůže (tato fotka nejpřesněji zobrazuje jinak velmi těžko zachytitelnou změnu barvy vzorku)

Postup by to chtělo ještě trochu vychytat, ale v zásadě jsem s průběhem pokusu docela spokojená. Omlouvám se za kvalitu fotek, sice jsem se snažila o co nejvěrnější zachycení, ale můj kompakt a světelné podmínky (ačkoliv jsem většinou fotila ve stejnou denní dobu při co nejlepším světle) měly jiný názor. Mořící břečku jsem ani nedokumentovala, pochybuju, že by barvy byly věrné.

Ještě poznámka - břečka je použítelná při takovémto dlouhodobém máčení jen jednou, i při jarní pokojové teplotě (cca 19°C se během pokusu začala kazit, a moření druhé sady vzorků už zdaleka nebylo tak uspokojivé. Po cca pěti týdnech se plíseň objevila ve všech sklenicích.

Další články:

Umořit se - první pokus moření s ořechem
 


Komentáře

1 atti.hombre | 12. července 2012 v 6:25 | Reagovat

Hezky!

2 Kloboučník | 26. července 2012 v 22:34 | Reagovat

To musím zkusit, ořešák máme veliký, dík za tip. Pro zajímavost, našel jsem zajímavý způsob moření na černo, dost možná ho znáš: http://www.dererstezug.com/blackeningboots.htm

3 Lesní Želva | Web | 26. července 2012 v 23:07 | Reagovat

Jj, sklenici vinegaroonu mám momentálně taky. Zatím jsem s tím nic moc nebarvila, ale taky na to dojde. Pak se pochlubím s výsledkem. :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015