Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Měšcováním proti trudomyslnosti

22. července 2012 v 17:18 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny
Minulý týden jsem si podle hesla "když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže" ušila po nějaké době pár měšců. Výhodou téhle práce totiž je, že se dá provádět i s nezhojeným palcem. Tři už jsou dokončené, dva ještě na svoji příležitost čekají. A každý je úplně jiný.



Začala jsem dvoudílným váčkem z průmyslově povrchově barvené kůže. Po vyražení dírek jsem měla v úmyslu je ještě zpevnit kovovými očky, ale ukázala se krutá pravda, že nýtovací kleště z Lidlu za stopade jsou vážně na prd (..měla jsem si raši ruku useknout a nekupovat je..), takže nakonec mi nezbylo než měšec zmenšit a vyrazit průbojníky (nikov děrovacími kleštěmi stejně bídného původu) novou sadu dírek. A to jsem se s tím tak mordovala. Ale jednou se mi ta kovová očka určitě podaří!


Pak jsem se vrhla na další podle stejné šablony, nicméně tentokrát už bez pokusů s kovovými očky. Šila jsem ze štípenky, která byla původně svářečským chráničem. Původní bílošedá barva mně nepřišla moc zajímavá, tudíž jsem pro vylepšení hotový váček strčila na tři dny do cibulového mořidla. Na kůži se objevila nějaká ta pigmentová nestálost, ale na funkci to neubírá.



Jako poslední přišel na řadu trojdílný měšec s kulatým dnem podle osvědčeného vzoru z minula. Po inspekci zásob jsem ho vystříhla ze zbytků kozinky, získané rozpáráním staré kožené bundy. Měla jsem zrovna štěstí na kousek, který byl vloni na podzim barvený v ořechovém mořidle, které se po přetření voskem ještě zvýraznilo. Oproti předchozím dvěma mi šití tohoto připadalo jako hračka, protože materiál byl o půlku tenčí. Šídlo jsem už nevytahovala.


Jako stahovací tkanici jsem opět použila u všech tří měšců voskovanou šňůrku, olivky jsem si vyřezala ze zbytků polární břízy. První dva váčky jsou šité obuvnickou dratví, kozinkový lněnou nití, všechny zahnutou čalounickou jehlou. Krom obvyklých krejčovských potřeb jsem upotřebila i šídlo. Základním tvarem stěn měšců je obrácený lichoběžník (aby se do nich dobře lezlo), dno u třetího v pořadí je pravidelný kruh. Objem se pohybuje od dvou do tří deci, měřených na malé kulaté fazole. :-D Pozorný návštěvník blogu si možná všimne, že oproti předchozím pokusům jsem změnila způsob provlékání šňůrky, takže se váček už nestahuje blbě z boku na švu, ale pěkně vepředu. ;-)


Nejlepší je, že sotva jsem váčky dokončila, obratem zmizely do světa. :-D V zásobě ještě zbývá rozdělaný trojdílný měšec a jeden šestidílný, které si nechám na později.
 


Komentáře

1 Martin | E-mail | 28. ledna 2015 v 21:01 | Reagovat

Moc pěkné měšce. Nejvíc se mi asi líbí ten třetí, trojdílný s kulatým dnem.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015