Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Krušné Krušné

28. září 2012 v 17:34 | Lesní želva |  Reporty

Slýchala jsem o Krušných horách, že jsou to mrtvé hory, plné stojících kmenů, ošlehaných větrem a chalup, jež pozřel čas. Sudety, krajina, ztracená v čase.



A tak jsem na sklonku prázdnin vyrazila směrem na severozápad, cílem bylo město Most. Cesta vlakem byla opravdu dlouhá, ale na druhou stranu, bylo stále na co se dívat.



České středohoří a Labe

Druhý den byl v plánu výlet do hor v doprovodu dobré kamarádky, mojí hostitelky. Minuly jsme Litvínov (věděli jste, že sem z Mostu vede tramvaj?), pár továren a železných měst všeho druhu (Verne, Ty to vidíš!) a pak konečně začaly stoupat do hor.

Jezero Most s teplárnou na pozadí
Výhled na totéž jezero, ovšem na tu lepší stranu

Pohodlí auta bylo opuštěno ve vesničce Český Jiřetín, která je hraničním přechodem do Německa. Ne, opravdu nemá nic společného s tím Jiřetínem, který se čas od času objeví ve večerních zprávách jako budoucí oběť těžebního průmyslu. To je Dolní Jiřetín, a nachází se o kus jinde.


Z Českého Jiřetína jsme měly naplánovaný výšlap k vodní nádrži Fláje a pak zpět podél bývalého plavebního kanálu. Po prvních pár stech metrech se na pravé straně objevila studánka. Voda byla chladná a osvěžující. Jelikož to bylo teprve na samém začátku trasy, nebylo potřeba nabírat do lahví. Dohromady jsme měly jen jeden batoh, a protože jsem se rozhodla ho vzít jako první, ocenila jsem mírný začátek cesty; kopce měly přijít později. Procházely jsme březovými hájky a háji mladých modřínů, všude bylo plno světla a vzduch byl nádherně svěží.


Asi v polovině cesty k Flájím je Puklá skála (840m.n.m.), skalní útvar, trčící jako prst nad okolní stromy. Tedy, trčel by, kdyby ho v posledních několika letech neuchvátila divočina, která jako by z oka vypadla z průvodců Severem. Pokud chcete studovat přírodní sukcesi, jeďte se tam podívat. Je to učebnicový případ toho, jak se rozkotaná krajina plná plevelu najednou zaplní zástupem břízek, prorostlých jeřáby a ptáčnicemi, obklopí modříny a okolo začne růst borůvčí. Skálu jsme přes tu mladinu skoro ani nenašly.


Samo jsme se vydrápaly až nahoru, a daly si vrcholovou svačinku. Výhled byl úchvatný. Pod námi se rozkládaly Fláje, které pitnou vodou zásobují široké okolí.


Po dostatečném pokochání a najezení následoval sestup směrem k přehradě. Cestou jsme minuly místo se známkami bývalého osídlení, a prošly alejí dávno přestárlých platanů kolem úvozu. To místo mělo neskutečnou sílu.

Náprstník
Platanový čarostrom

U přehrady jsme si daly druhou pauzu. Byl pěkný den, v okolí se motalo docela dost českých i německých výletníků na kolech.



Zbývala nám zpáteční cesta do Jiřetína, nezdržely jsme se tedy dlouho a po asfaltce šlapaly dál až k místu, kde se dalo napojit na lesní pěšinu k bývalému kanálu na plavení dřeva. Tu nás čekalo dost nepříjemné překvapení, LČR oznamovaly, že až do konce října na kanále probíhají stavební práce, a vstup na stezku tedy není vhodný. Ježto se nám nechtělo jít další více než 4 km po silnici (a do kopce), riskly jsme to i tak. Jak se později ukázalo, stavební práce probíhaly pouze na konci trasy, asi půl km od Českého Jiřetína, a nebyl problém se jim vyhnout.



Brusinky
Okolí kanálu bylo naprosto nádherné, na rozdíl od převážně mladého lesa, kterým jsme procházeli k nádrži, tady převažovala stará bučina. Cesta navíc byla velmi příjemná, protože celou dobu v podstatě kopírovala vrstevnici okolo 700m.n.m. Trochu stoupání jsme si užily až v závěru cesty. Jako bonus a suvenýr jsme našly téměř rozpadlou foukací harmoniku. Bůh ví, kdo ji tu nechal!

Začátek kanálu

... a téměř jeho konec
Víc času jsem na Krušné bohužel neměla, hned následující ráno mě čekal vlak a cesta domů. Tu jsem si trochu zpestřila párhodinovou zastávkou v Děčíně.


Sice to byl jen průlet, ale i tak na mě Západní pohoří udělalo dojem A to i přes to, že jsem toho víc viděla z okna vlaku než osobně. Mám ten pocit, že jsem tam rozhodně nebyla naposledy…

tak ahoj, severozápadní Čechy!



 


Komentáře

1 Chameleon_sk | 28. září 2012 v 18:21 | Reagovat

Velmi pekne napisany clanok...a tie fotky? Priam lakaju k navsvteve tohto kraja. Verim, ze toto bolo len ako predjedlo a na hlavny chod sa tam este vratis.

2 atti.hombre | 1. října 2012 v 19:16 | Reagovat

Príjemné čítanie a super fotky!...dakujem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015