Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 36.: Zářezová hůlka aneb Mors Kochanski „try stick“

22. října 2012 v 21:49 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Zálesáctví nemá žádné oficiální soutěže nebo turnaje, ale pokud by měly být ustanoveny nějaké porovnávací disciplíny, navrhuji jako jednu z nich výrobu zářezové hůlky.



Vyřezaný klacík na pohled ne nepodobný zmenšenině kubistického totemu slouží jako test pro rovnou několik věcí. Za prvé prokáže, nakolik je jeho autor zdatným v práci s nožem, jakou má trpělivost, smysl pro detail, a jak je pečlivý. Za druhé pomocí série stylizovaných zářezů lze zjistit vhodnost nože pro práci se dřevem (spíš jako objektivní srovnávací pomůcka). V neposlední řadě je tato hůlka nástrojem sebezdokonalování, jehož pomocí lze kýžené výše uvedené vlastnosti získat, nebo alespoň vylepšovat. A na posled, slouží jako vzorkovník.


Série zářezů a dlabů není náhodná, každý z nich lze využít v zálesácké praxi. Najdeme mezi nimi prvky dřevěných konstrukcí, závěsy a dorazy.



Například takový oválný zářez nebo polovičního motýlka použiju, když chci pověsit kotlík nad oheň, 90° západku k uchycení šňůry na stanový kolík; plochý dlab se hodí třeba k sestavení rámovky, dlab sedlový třeba ke konstrukci lavičky v tábořišti.


oštěpová drážka - po ohnutí se vytvoří čep, který po zakolíkování může sloužit jako kloub
takto to vypadá rozložené (omluvte nepřesnost)

Nebudu se tu pokoušet o jejich úplný popis, bylo by to nošení vody do mlýna. Koho to zajímá, nechť se mrkne na blog kamaráda SKW ze Slovenska, který o tom před časem napsal velmi obsáhlý článek i s postupem pro vytvoření jednotlivých prvků. K nalezení je zde.


Párkrát už jsem try stick zkusila vyrobit, nejdřív ze zvědavosti, jestli to dokážu. No, moje premiéra, vyřezávaná Koboldem z ořechového výhonu, nedopadla moc dobře. Nevhodné dřevo i na tuto činnost ne úplně vhodný nůž.



Možná jsem to měla zkusit s vrbovým prutem, které jsem si k tomuto účelu uřízla později. Skandinávské nože do něj zajížděly jako do másla. Vůbec nejlepší je ale líska, i přestože má sklon se štípat. S tou se mi pracovalo nejlépe.


Samozřejmě, že k práci se hodí jen čerstvý, ještě zelený prut, jinak je nutné vynaložit víc síly, aby zářez vůbec vznikl. A to svádí k úrazům.

Na fotkách jsou moje dosavadní pokusy. Ještě se mám co učit, hlavně, co se pečlivosti týče. Za zatím nejlepší považuju poslední kousek, vyřezaný do lískového výhonu nožem od Ondry Kašuby. Poprvé se mi tady povedla jakž takž hranatá dírka (no dobře, se zavřenýma očima a odřenýma ušima a patama), rybinový dlab se začíná podobat předloze a taky jsem si konečně troufla na oštěpovou drážku.


Výkon nože záleží na ruce, která ho drží, a nejen skandinávský výbrus může dobře vyřezávat. Doporučuju všem, aby si to vyzkoušeli, je to zábava pro dlouhé chvíle s kapkou poučení zároveň. A možná při tom zjistíte, že konstrukční prvky, které jste při zakládání dlouhodobějšího tábořiště považovali za zdlouhavé na výrobu a měli je za složité, ani takové vlastně nejsou.



Zdroje:


Další články:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015