Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Kožené váčky

1. listopadu 2012 v 22:55 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny
Za posledních pár měsíců se mi sešlo pár měšců. Většina z nich pochází z "recyklované" kůže, získané v bazaru nebo z vyřazených ochranných pomůcek. ;-)


K sešívání se mi osvědčila obyčejná lněná nit u tenčího materiálu, pro tužší kůži používám voskovanou obuvnickou dratev. Voskování je jednoduché - před použitím už navléknutou nit párkrát pod palcem protáhnu kostkou včelího vosku. Šití o dost usnadňuje šídlo, kterým si předchystávám stehy. Kvůli nevhodnosti klasických jehel jsem si před časem pořídila párek sedlářských (kus po dvou korunách), někdy se hodí i zahnutá čalounická.

Stříhat se dá obyčejnými krejčovskými nůžkami, což je výhoda. Jedinou specializovanou pomůckou (když nepočítám to šídlo) jsou průbojníky, kterými delám otvory na provlečení stahovací tkanice. Tkanice jsou tradičně sice kožené, ale nějak jsem si zvykla na voskované bavlněné, které mají dostatečnou odolnost, takže jsem u nich zůstala.

Olivka stahování měšce usnadňuje, a navíc chrání dírky před protrhnutím. Díky nim se tkanice také lépe rozvazuje, protože suk není stažen až v záhybech kůže.


První trojička je zároveň tou nejmladší. Menší měšce jsou dvoudílné, velký má navíc kulatou podstavu. Tmavá kůže je z bundy, světlá zbytek obuvnické. Objem 150ml (světlý) po 500ml, měřeno v čočce. Stahování, jako obvykle, jsem vyřešila voskovanou tkanicí a olivkami (jabloň, ořech, polární bříza). Největší měšec je schopen pojmout už docela velké množství malých předmětů, a může plně nahradit kapsu na opasku.


Na fotce níže jsou dva váčky z tenké kozinky, určené pro křesadlo a troud. Tuto kůži jsem loni taky vypárala z bundy.


Z této trojice je nejzajímavější asi zadní dvojdílný váček. Je ušitý z tuhé štípenky, která původně byla svářečským chráničem paže. Protože materiál byl bílo šedý, rozhodla jsem se pro přírodní nabarvení v lázni z cibulových šlupek. Na rozdíl od ostatních jsem ho po ušití nekonzervovala voskem, zničil by se tím příjemný semišový povrch. Co se týče olivek, vyrábím si je vždy sama z různých zbytků, co se mi válí po dílně. Tady to byla polární bříza.



Co se týká použití, tak krom obligátního ohňotvorného balíčku, mincí a šitíčka se dá uvnitř skladovat třeba část polní kuchyně - koření, čaj, kávu nebo třeba suché plody. Záleží jen na velikosti. Na rozdíl od plátěných pytlíků jsou odolnější, i když těžší.

Další práce s kůží:

 


Komentáře

1 saleni | Web | 1. listopadu 2012 v 23:10 | Reagovat

Jů, to vypadá moc pěkně :) Jako veganka sice kůži nenosím, ale pokud je z bazaru a já tím nikoho nepodporuji, nepovažuji to za špatný čin..

Asi si nco takového taky udělám :)

2 atti.hombre | 3. listopadu 2012 v 10:35 | Reagovat

Už len ušiť meštek na dobré nápady!...máš ich kopu tak aby sa neválali kade-tade ;-)

3 MacMatej | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 8:40 | Reagovat

Kedze nemam priebojnik, dierky robim obycajnym dierovacom na papier.

4 oli | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 23:57 | Reagovat

dobrý den, dal by se nektery koupit? potrebovala bych 9x8 a asi 10ks s olivkou ? pro deti na akcee.
Děkuji za info. Oli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015