Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Masky na sekery

5. listopadu 2012 v 0:52 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny
Všímám si, že letos to vkládání svých "dílenských" počinů mám opravdu dost pozadu, takže popojedem. Tentokrát chci ukázat futrály na trio mých seker (ačkoliv švýcarka mezitím emigrovala na Slovensko - takový je život).



Jako první jsem zbastlila masku na sekeru Hultafors HUGY10, kterou mám už téměř rok. Zatímco na měšce obvykle párám nějakou bundu, tady jsem postoupila o level výše a rozebrala starou dámskou kabelu. Díly jsem si naměřila a vyřezala už v únoru, ale jak je mým zvykem, díly jsem nechala uležet ještě půl roku. Mezitím jsem si pořídila pár spon z pewteru, což znamenalo, že jsem nemusela řešit pro mě nehezké zapínání na druk. Hlavní díl masky je ohýbaný za mokra a mezi jeho poloviny je u ostří vložený pásek, zabraňující prořezání stehů.



Před slepením bylo potřeba z obou stran přišít už hotové zapínací řemínky. Mezitím jsem měla na všech místech budoucích spojů vytlačené drážky pro steh. Nemám dosud drážkovač, takže to řeším vytlačením za vlhka. Do drážek se stehy hezky schovají a jsou aspoň trochu chráněny před prodřením.

Díly slepené chemoprenem jsem zasvorkované nechala uschnout přes noc, pak jsem hrot šídla upnula do vrtačky na stojanu a pomocí její páky udělala dírky pro šití. Šila jsem obuvnickou dratví a párem sedlářských tupých jehel (nezabodávají se při průchodu kůží). Vypomáhat jsem si musela kombinačkami, dírky byly poněkud těsné. Celé mi to trvalo asi hodinu, nepospíchala jsem.

Pak už zbývalo jen pěkně zasmirkovat hrany, napustit je tmavým mořidlem a celé pouzdro ošetřit včelím voskem.


No, z druhé strany ty stehy tak hezky schované nejsou, co už.

*
Když už jsem měla rozdělané pouzdro na Hultafors, rozhodla jsem se ošatit i švýcarskou ženijní sekyrku. Do šití se mi moc nechtělo, takže jsem rovnou vyzkoušela novou spojovací techniku - nýtování. Stejně jako maska výše, i tato je vyrobená ze "zrecyklovaného" materiálu, tentokrát jsem využila několik odřezků ze své kouzelné krabice. Barvu jsem sjednotila mořidlem. Tentokrát hlavní díl nebyl ohýbán přes hřbet sekery, ale snýtován ze dvou kusů, přičemž ten čelní jsem natvarovala za mokra, aby na ostří pěkně seděl. Ačkoliv se nýtování nedá proříznout, přidala jsem u ostří pásek kůže navíc.


Zapínací pásek je z obou stran nanýtovaný. Spona je opět pewter, slitina cínu. Celkově tohle pouzdro bylo na výrobu jednodušší a časově mnohem méně náročné. Po slepení masky a vytvrdnutí jsem si dírky na nýty udělala vrtačkou, pak provléct nýtek, párkrát bouchnout kladivem, a je to. Celkově to mohla být tak hodina a půl, když nepočítám prostoje při schnutí.


Nejsložitější u obou futrálů bylo správně osadit sponu, protože ačkoliv se to nezdá, odhadnout velikost dírky na jazýček je naprosto zásadní pro snadnou manipulaci při zapínání. Dírka musí být dostatečně dlouhá, aby se jazýček mohl volně pohybovat. V opačném případě se kroutí celý řemínek, a rozepnutí jde dost ztuha. Na tohle si příště musím dát větší pozor, protože u těchto dvou kousků je to tak na chlup.


Další práce s kůží:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015