Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Morušový hřeben

23. listopadu 2012 v 0:40 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny
Po nějaké odmlce jsem se pustila do další práce. Záminkou mi tentokrát byl workshop pro členy Bushcraft-portálu, kde jsme krom dalšího programu, věnovaného ostrým nástrojům, strávili jedno odpoledne vyřezáváním lžic. Ze Slovenska jsem si tehdy už odvezla polotovar budoucího výrobku, vyřezaného na přímočaré pile.

Nahrubo vyřízlé zuby o rozteči 3mm jsem začistila hrubým smirkem do oválného pruřezu, zužujícímu se směrem ke konci. Pevnost zubů proti vylámání zajišťuje jejich směřování po vláknech, na šířku sice jen tři milimetry, ale do hloubky téměř centimetr. Dřevo moruše je poměrně tvrdé a pružné, takže si myslím, že budou poměrně odolné.
Po hrubém papíru následovalo dobroušení jemnějšími zrnitostmi až do gritu 320. Tělo hřebínku jsem dokončila jemnými řezy nožem. Původně jsem uvažovala též o leštění smirkem, ale vzhledem k tomu, jak materiál pouštěl třísky jsem rychle změnila plán. Nůž vlákna pěkně načisto seřízne, a pro chlupatění nezbývá prostor. Lesku jsem pak dosáhla vytrvalým třením dřevo-plátno.


Ornament byl už jen taková třešnička na dortu. Hřeben jsem tentokrát nechtěla příliš máčet v oleji, aby později nemastil vlasy, takže jsem ho použila jen trošku k zvýraznění textury a barvy materiálu. Místo oleje jako konzervační látka posloužil včelí vosk, rozleštěný plátnem po těle hřebenu a okrajích zubů.

Pouzdro je za mokra tvarovaná hlazenice. Na barvení jsem vyzkoušela mořidlo na kůži od Chevasu Zdiby. Jsem s ním docela spokojená, poměrně dobře chytá a nanesením několika vrstev lze dosáhnout pěkného odstínu. Trošku problematické je, že nebarví moc do hloubky, a před ošetřením voskem je barva náchylná k oděru, jak jsem se přesvědčila při šití. Co se kůže týče, tam se mám ještě dost co učit. Pouzdro ale sedí, ačkoliv jsem ho dělala jen od oka. Díky němu budou zuby ještě o něco odolnější proti poškození.

Tímto projektem jsem se zas o kousek posunula na poli užitkových předmětů. Třeba to časem dotáhnu na kompletní living history výbavu. ;-)

Mimochodem, hotové zuby po přejetí prstem vydávají zvuk podobný klávesám xylofonu. Má to svoje kouzlo.



Další hrátky s řemeslem:

 


Komentáře

1 atti.hombre | 24. listopadu 2012 v 16:19 | Reagovat

:-) veľmi pekné...

2 frog | 26. listopadu 2012 v 13:24 | Reagovat

A je funkční - ve smyslu, učeše se s ním ženská aniž by si oškubala půlku hlavy??

3 Lesní Želva | Web | 26. listopadu 2012 v 16:38 | Reagovat

[2]: Ahoj, hřeben s touto délkou zubů je spíš rozčesávací a na delší vlasy, ale je plně funkční. Vyzkoušeno. ;-)

Navíc ze starší doby máme podobné hřebínky doloženy.

4 frog | 28. listopadu 2012 v 16:24 | Reagovat

No, nejsem specialista archeolog, ale mám pocit, že starý nálezy hřebenů byly spíš realizovaný z kosti(slonoviny, želvoviny)

5 Lesní Želva | Web | 28. listopadu 2012 v 16:52 | Reagovat

Ano, nálezy z rohoviny, kosti a paroží jsou častější, protože nepodléhají zkáze tak rychle, jako dřevo. Nepochybně ale byly dřevěné hřebeny stejně obvyklé jako jejich rohovinové protějšky.

Rychlým googlením jsem vyšpárala středověké nálezy z Novgorodu: http://users.stlcc.edu/mfuller/Novgorodwoodp.html

a arabského Egypta: http://www.qantara-med.org/qantara4/public/show_document.php?do_id=800&lang=en

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015