Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Zimní sraz, zmrzlina vypravuje

10. prosince 2012 v 10:50 | Lesní želva |  Reporty
Bylo-nebylo, Želva se rozhodla otestovat, co vydrží, a zcela dobrovolně se přidala k výpravě do lesů kdesi za Galgócem.

Dilema jsem měla už doma, když jsem před sebe rozložila věci, které jsem si hodlala sbalit, abych neumrzla. Jakožto greenhorn nemaje se zimním tábořením zkušenosti (a znaje předpověď, oznamující v noci pěkný mráz), rozhodla jsem se nic nepodcenit. Spacák do -8 jsem hodlala trošku teplotně zlepšit fusakem z BW celty, přihodila jsem bederní pás z ovce a lyžařskou kuklu + kuklašál a hlavně vlněné oblečení a ponožky. Toto haraburdí mi zabralo skoro ¾ batohu, takže na další nesmysly moc místa nebylo. Jidlo jsem tradičně naházela do žebradla přes rameno, aby bylo pěkně po ruce.



Po celkem pohodové cestě, zpestřené pouze párkem Východňárů, snažících se přes přeplněnou uličku vlaku prodrat s rukama plnýma posilňujícího moku, jsem vyskočila Trnave, kde už na mě čekali kamarádi SKW a Chameleon. O hodinku a půl později, obohaceni o nejdůležitějšího člena výpravy, už jsme šlapali vzhůru do lesů.


Bílé ticho rušil jenom náš hovor a pokřupávání pod nohama. SKW po cestě zběžně pojmenoval všechny stromy, keře i stopy okolo. Zálesák se nezapře. ;-)

Hned na první zastávce mi z brýlí uletěl šroubek (zkuste ho najít ve sněhu!), načež ty se rozložily. Těžký survájvl, který tím pro mě mohl nastat, naštěstí kluci zaplašili režnou nití z KPZtky. Jak jsem byla ráda, že ji mám!


Po nějaké době chození sem a tam jsme konečně našli roklinu, ve které jsme se mohli bezpečně složit (a pokud možno nebýt vidět). Jelikož jsem cestou stihla propotit tričko, tenký svetr i ponožky, musela jsem se prvně převléct, pokud jsem nechtěla umrznout hned. :-D Ve vlně bylo jak v bavlnce. Rafo s sebou měl termosku lipového čaje, teď jako kdyby ho našel.

Byly už dvě hodiny (plánovaný západ slunka 15:56), takže jsme měli tak akorát čas na včasné rozložení tábora. Jako první SKW vykouzlil oheň z třísek smolné borovice, kterou jsme našli kousek výš v dolině. Pak každý popadl sekyrku nebo pilu a šlo se na dřevo. Rokle v nejbližším okolí začala být po našem zásahu opět zázračně průchodná. Spacák jsem měla jen já, Rafo s Chameleonem si vzali vlněnou deku a Maťo se ukázal být nejodvážnějším, protože se vybavil pouze svetrem navíc a klimatizací v podobě ruského ponča. Proto bylo paliva potřeba o to víc. Dvě sekery z Hults Bruks, jedna rámovka, pilka z Husqvarny, laplanderka a leuku si práce užily dost.

Rolova vlastnoruční rámovka a sekera Frill od Hultafors

Maťo stahuje dřevo

Spát na zmrzlé zemi nikdo nechtěl, a tak hned po zabezpečení paliva přišly na řadu vyvýšené lůžka ze soušek, kterých bylo kolem dost. Bohužel, poněkud chybělo chvojí, kterým by se lavice daly přikrýt, a v noci to bylo poznat. Chameleon s Rafem měli pod sebou kožešinu, takže si nestěžovali.

Chameleonův trapperský pelech

Ještě za světla SKW nahoře na kopci našel roztahanou jelení mršinu. Bohužel, donesené žebro a lopatka nevydržely dezinfekci ohněm, takže z nich nic nebude. To se tak stává, aj kosti hoří.

Jelení čelist

Po setmění klesla teplota, nikoliv však nálada. Konvice na čaj byla v permanenci, kolem se nesla vůně zelňačky a pečených klobásek, cibule a brambor. Hvězdy svítily jasným plamenem, stejně jako náš dlouhý oheň. Povídali jsme docela dlouho, ale nakonec stejně přišel čas složit kosti a spát.


Zalízat do studeného spacáku nebylo nic moc. Naštěstí ne ledového, aspoň trochu mi ho vyhřála čutora s horkou vodou. Snažila jsem se umenšit prostor uvnitř přebytečným oblečením, abych toho musela vytápět míň. Po chvíli se ukázalo, že kovové knoflíky na celtě, ze které jsem si udělala provizorní žďárák, tvoří tepelný most, což jsem nijak neocenila. Rozepnutím na nejtěsnějších místech se problém zmenšil, loft spacáku se víc nafouknul, ale zase se zvýšila náchylnost k navlhání. Na noc hlásili okolo -8, rosný bod okolo -6, a nad ránem jsem cítila, že vlhko na spacáku vykonalo svoje. Nad ránem vlhkost nasála i celta a kongo, co jsem též měla přes sebe. Tepelný most se vytvořil i pod pánví, kde byl loft nejvíc stlačený; chvojí opravdu chybělo, a ani karimatka tomu nemohla pomoct. Trochu pomohl až svetr, složený na správných místech. Slavný vyhřívací polštářek od Granka se ukázal být grandiózním propadákem, když po ani ne ¾ minutě "zablikal a zhasl." Objektivně ale musím říct, že merino triko fungovalo velmi dobře, a zima mi byla cca od 4 ráno jen na nohy.


A ještě perlička: při otáčení na bok jsem nějak v rozespání ztratila orientaci a svalila se na zem. Po nějakém kroutění se mi podařilo prostrčit jednu ruku jako anténu ven, ale kdyby mě Rafo nezvedl, nejspíš bych se tam placatila ještě dlouho. :-D Spacák se holt jednomu může stát i pěknou svěrací kazajkou a pastí, když se není hned schopen rozšněrovat. A taky klidně hrobem, kdybych sebou praštila do ohniště. V té chvíli jsem si akorát vzpomněla na kamaráda Sallyho, který všem doporučuje mít ve spacáku nůž pro podobné nouzové účely.

Noc jsem tedy přežila, a už okolo sedmé si pilně rozmrazovala nohy nad naším ohněm, kamny, mikrovlnkou, rychlovarnou konvicí i sporákem najednou. Po chvíli jsem mírně nahřála i promrzlé boty (mělo to výhodu, noční mráz z nich vytáhl pot) a zledovatělé kongo. Tábor se pomaličku probouzel. Ranní ptáče SKW už pilně běhal po lese. Chameleon se po čase vykutal ze své zázračné HB deky, a se svítícíma očima lovil z kapsy anoraku kuřivo a posléze propriety na ranní kávu.



Není nic lepšího, než plecháček čaje, uvařeného pod modrou oblohou, to mi věřte. A není nic horšího, než odcházet z přátelského setkání předčasně. A pak doma dekontaminovat batoh a vyuzený obsah uvést do původního stavu.


Vzala jsem si z tohoto srazu docela dost poučení. Třeba takové, že jakýkoliv kov mění prsty v rampouchy během sekund (knoflíky, rukojeť fulltang nože, přezky, dokonce i háčky na spodním prádle příšerně studí), jakmile se zmáčkne spacák, přestává izolovat; balit spacák do promrzlé celty je chyba. Vlněné ponožky jsou fajn, ale na noc je potřeba mít je tlusté. Vlněné oblečení je vůbec dobrá investice; bederní pás a lyžařská kukla se šiknou. Plechová čutora funguje jako termofór, a to se vyvažuje zlatem. Vlhko odvádí teplo a je potřeba se furt držet v suchu, i za cenu častějšího převlékání. Lidský metabolismus udržuje teplo, když má energii, proto je potřeba jíst víc, mráz dehydratuje, takže je potřeba dost pít. Střídání tepla táboráku a zimy okolního světa z kůže dělá popraskanou planinu, jelení lůj a mastný krém je fajn.

Jsem moc ráda, že jsem se na zimní sraz rozhodla jet. Ještě víc oceňuji, že jsem to přežila ve zdraví. Bylo to moc fajn. Nezbývá, než poděkovat souputníkům za příjemný výpadek ze shonu civilizace a doufat, že se brzo bude opakovat.

A můj společník víkendem - nůž Gjäft od Ondry Kašuby

Za fotky díky SKW a Chameleonovi. Sledujte jejich blogy, jistě doplní, na co jsem já zapomněla, a u čeho jsem už nebyla. ;-)

Další toulky:

 


Komentáře

1 atti.hombre | 10. prosince 2012 v 14:57 | Reagovat

:-) tak toto bola tá deklarovaná trenková teplota...perfektné čítanie!

2 matuš | Web | 10. prosince 2012 v 15:51 | Reagovat

želvicko ... super citanie . este lepsia akcia to musela byť ;) skoda ze som nakoniec neprisiel :/ ...

3 Chameleon_sk | 11. prosince 2012 v 0:50 | Reagovat

Ďakujem za príjemnú spoločnosť a zdieľanie spoločného "zelenáčskeho" osudu. Článoček napísaný veľmi pekne, ale zážitky ostávajú krajšími. Tak snáď niekedy na budúce pri spoločnom ohni! Ahooj

4 SKW | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 1:52 | Reagovat

Skvelý report Pája! Vďaka za spoločnosť, dúfam že sa čoskoro uvidíme na niektorom s ďalších portálových zrazov. Hoooj!

M.

5 Lesní Želva | Web | 12. prosince 2012 v 11:00 | Reagovat

Díky, chlapci. Snad brzo a snad za teplejšího počasí! ;-)

6 Makro | Web | 4. července 2013 v 13:49 | Reagovat

Super, zmrzlino, díky za poučný článek. Trochu závidím ty kožešiny, kdyby to nebylo tak těžký a nepraktický, pořídil bych si je taky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015