Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

O jídle na cestách

26. ledna 2013 v 13:30 | Lesní želva |  Ze želvího jídelníčku
Putování po lesích obnáší krom zážitků, spojených se zálesáckou praxí, též otázku stravování. Jednodenní výlety je možné velmi dobře přežít s houskou se salámem a tatrankou, návštěvou hospody nebo hladověním (jak někdo na Portálu poznamenal, na jednodňovky přece nemá smysl jídlo vůbec tahat). Pokud je člověk venku déle a mimo možnost se nafutrovat nefalšovaným hospodským gulášem, jídlo nabývá na významu; po několika dnech a mnoha houskách se salámem se to přece jenom jednomu omrzí. ;-)



Udivuje mě, kolik lidí z mého okolí se na cestách odbývá chuťovkami typu Dobrý hostinec nebo čínská nudlová polívka. Krom toho, že je to rychle udělané (a rychle snězené) takové jídlo totiž jiné výhody nemá. Za prvé - většina obsahu jsou obvykle prázdné kalorie, za druhé - po přečtení obsažených surovin je rozumnému člověku jasné, že tato "jídla" jsou víceméně pouhý chemický koktejl.

Samozřejmě nejlepším řešením by bylo si jednou denně něco uvařit (a k tomu doplňkově jíst cokoliv jiného), ale přiznejme si, pokud se nejedná o čundr o více osobách, obvykle je takové stravování a jeho příprava luxus. Proto chtěj nechtěj se člověk poohlíží buď po studené stravě, nebo po něčem, co stačí víceméně ohřát/ opéct. Na víkendových akcích není pouze studená kuchyně žádná tragédie, a nemusíme si ani nějak extra hlídat správný poměr tuků/ cukrů/ bílkovin, páč se nejedná o expedici (kdo z nás to taky dělá běžně), nicméně při delších akcích nebo fyzicky náročnějších pochodech prostě skladba toho, co jíme, a jak často, nepopiratelně má vliv nejen na fyzické fungování organismu, ale i na náš duševní stav.

*
Nemám v úmyslu tady psát nějaké dietologické pojednání ani radit, jak a co jíst - to je každého rozhodnutí a je dost lidí, co toho prochodili a projedli pod širým nebem mnohem víc než já. Spíš bych se chtěla podělit o to, co mně na cestách chutná a s čím mám dobré zkušenosti i v běžném životě. A možná taky budu mít pocit zadostiučinění, když někdo po přečtení tohoto mého výplodu zahodí obloukem náhražky jídla typu "amarouny."

Rychlá energie

Typicky se mluví o čokoládě, má v sobě spoustu cukru a kakao má povzbudivé účinky. Kouskem čokolády si člověk může pomoct taky v případě, že je mu zima, zdroj energie nabudí organismus, aby začal vytvářet teplo. Nevýhodou je to, že se za tepla topí. S tím pochopitelně takový hroznový cukr či lipo problém nemá. Za doby mého dětství jsme si na túry vyráběli "turistický pemmikan," což nebylo nic jiného, než směs zlomků čokolády, ořechů, křížal nebo kandovaného ovoce, ovesných vloček a nalámaných sušenek. Na rychlé doplnění energie (nebo na honící mlsnou) tak akorát. Ostatně, dost mých kamarádů to zná jako Jodovu směs alias snídani šampionů, stačí přidat sušené mléko a celé to zalít vlažnou vodou.

Za úvahu též stojí chalva nebo sezamové tyčinky prolité medem. Jsou lehké, byť křehké, sladké, a člověka též umí "nakopnout."

Mě osobně na dlouhých cestách vlakem doprovází v kapse bundy sáček naloupaných vlašských ořechů, mandlí nebo sušených banánů. Dá se na tom vydržet docela dlouho; někdy ani není moc na výběr, když je v přeplněném kupé problém si byť stoupnout, natož vytáhnout svačinu.

Čundrácká klasika

Tu nemůžu neuvést, protože byste mě v komentářích ukamenovali. :-D Víceméně to každý zná, takže jenom z rychlíku: základem je masný výrobek, nejlépe uzený, takže všechno od slaniny a klobásky přes salám a špekáčky. Uzené déle vydrží a v zimě dodá pomalu se uvolňující energii. Dále jsou to vajíčka. U těch je problém jak s přepravou, tak s dobou poživatelnosti. Za příliš teplého počasí jsou risk, a i jindy je dobré je sníst co nejdřív. Bezpečná přeprava se dá řešit jejich rozklepnutím do malé pet flašky, která se pak jednoduše zmáčkne, aby nezabírala místo. Zeleniny zná tulák v podstatě tři druhy, česnek (k čemukoliv) a cibuli (nejlépe opečenou), brambory (v popelu). Může mít po kapsách pár vlašských ořechů a nějaké jabko. A flašku rumu (dezinfekce, samozřejmě!), popřípadě pivo (tekutý chleba).

Chleba

Ten uvádím zvlášť, zasluhuje si podle mě trošku víc pozornosti. Klasickou půlku šumavy asi tahal v batohu kde kdo. Já jsem začínala s toustovým chlebem, a časem došla na to, že never more. Příliš se drobí a na zasycení člověk spotřebuje půl balíku. Navíc bílá mouka je nezdravá. Jako docela dobré řešení se mi zdá vakuovaný fitness chleba (prodává se i pod označením moskevský). Je tmavý, hutný, obvykle celozrnný, z pravého kvásku. Nevýhoda: člověk si musí zvyknout na zvláštní chuť a výrobek vybírat pečlivě, některé jsou vypečenými chemickými specialitami. Jiné pečivo nemá moc cenu brát, pokud ho nesním první den, obvykle zgumovatí nebo ztvrdne.

Pro kované zálesáky je asi nejlepší volba bannock, neboli cestovní chleba; upečený buď jako bochánek nebo jako placky v ešuse. Směs si jednoduše namícháte doma, a v lese pouze přidáte vodu, aby vniklo těsto. Existuje nezměrné množství variant, záleží jen na vás, jaký bude. Může být na slano, na sladko, jako koláč; cokoliv. Celkově skvělý doplněk k běžnému chlebu.


Paštiky

Ty jsou kapitola sama o sobě. Pokud člověk v sobě nalezne dost odvahy, aby přečetl složení, obvykle dostane žlučníkový záchvat jen při představě, co by spolu s tím kouskem mixovaného masa do sebe dostal. Pokud ovšem nejste buď zámožní, abyste si mohli dovolit dražší výrobky s garantovaným obsahem nebo pilní, abyste si uvařili vlastní. Vlastní jsou samozřejmě nejlepší volba, stejně jako u čehokoliv.
Z důvodu spíše raritního výskytu domácích paštik jsem si pro sebe začala kupovat vegetariánskou fazolovou a houbovou Svačinku (výrobcem není Hamé). Neušklíbejte se, jsou opravdu dobré a bez přidaných nechutností. Bohužel, je docela problém je koupit. Sem tam na ně narazím v malých samoobsluhách, ale dají se najít i ve zdravých výživách. Viděla jsem je jen v menším balení (48g, ale na netu jsou i ve 120g), cena kolem 10 kč.


















Zdroj: http://www.vegshop.cz/pastiky-a-pomazanky/


Hotová jídla v konzervě

Paštiky jsou sice o třídu horší, ale i dnešní konzervy jsou spíš jako molotov, hozený do našich útrob. Mrzí mě to říct, ale ačkoliv fandím českým potravinám, výrobky od Hamé jsou až na pár výjimek hodné označení výše. Ty pozitivní výjimky znám pouze dvě (což není úplně vypovídající, nakolik jsem netestovala vzorek od každého jejich výrobku), a to čočku s klobásou a morca dellu. Druhou jmenovanou jsem okusila po nadšených ódách ze slovenské strany, a musím přiznat, že do špaget je výborná. Prodává se ve velkém 400g balení, takže se z ní nají aj dva lidi. Bohužel, Hamé ji zřejmě vyrábí hlavně na export na východ přes Moravu, jinak si neumím vysvětlit, že se u nás skoro nedá sehnat.

Zdroj: http://www.mercostore.cz/fotky22955/fotos/gen320/gen__vyr_1046Hame-Cocka-s-klobasou-400g.jpg

Mým osobním favoritem jsou fazole. Fazole předvařené v rajské omáčce nebo jenom vařené v nálevu, které člověk musí dochutit a zahustit. Jsou výživné, je jich hodně, takže se člověk spokojeně nafutruje, a jako bonus má o vyhřívání spacáku po celou noc postarané. Nejradši mám ty od Heinz a Mitchellovic z Pennymarketu, nicméně, jsou docela drahé, takže se vyplatí si počkat na nějakou tu akci a koupit do zásoby. Nádavkem v Heinz zřejmě nemají až tak akutní potřebu lidi otrávit jídlem, takže v jejich plechovkách je minimum aditiv.


*

Toto samozřejmě není konec, zbytek textu vyjde samostatně v druhé části. Text ani není konečný, je dost možné, že bude upravován s tím, jak se mi změní chutě. Pokud máte tip, co ochutnat, s čím jste spokojení, a co naopak never more, neváhejte se podělit v komentářích. Budu se těšit!

Možná vás zaujme:
 


Komentáře

1 Kostěj | 28. ledna 2013 v 13:55 | Reagovat

Chuť je jenom vjem.
Nejlepší poměr cena, skladování, energie, váha mají ovesné vločky. Nevařit, namočit do vlažný vody, konzumovat.
Podobně je na tom rýže, tady už je vaření nezbytné, ale stačí jenom chvilku a potom nechat dojít. Ostatně McCandlessovi vydržel pětikilovej balík na 100 dní v divočině (jasně, potom scípnul hlady), dá se alternovat jáhly, kroupama, pohankou, ale tadu už není cena a váha tak optimální.
Tuky člověk nepotřebuje (každý z nás má v sobě tolik tuku, že by tahle energie stačila na 800km běhu) Bílkoviny taky moc potřeba nejsou, stačí 2gramy bílkovin na 1kg tělesný váhy denně a dá se bez nich dost dlouho vydržet. Tělo začne metabolizovat svaly až když stráví vlastní tuky a nebo při extrémní námaze (horolezectví nad 8000m atd...)
Ovšem pro občasné výlety v dosahu civilizace je to asi fuk.

2 Lesní Želva | 28. ledna 2013 v 17:08 | Reagovat

Ahoj Kostěji, díky za komentář a nové informace.

Samozřejmě máš pravdu, že přísně vzato je jídlo jenom palivo. Nicméně zastávám názor, že v běžné toulání /nebo bushcraft, to je jedno/ je hlavně o těch zážitcích a vjemech, a nechci se o ně ochuzovat.
Na expedicí nebo horolezecké výpravě, kde se počítá každý gram a kalorie to asi bude jinak, pravda..

3 Kloboučník | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 22:10 | Reagovat

Jasně, půlka šumavy, flák špeku nebo štangle vysočiny, k tomu přikusovat česnek - moje oblíbená pochodová strava :)

Fazole jsem zkusil nosit suché, ráno je hodit do láhve namočit a večer je uvařit. Je ale potřeba vařit na ohni - liháček nemá šanci a u plyňáku na to rupne půl bomby. Z konzerv nosím běžně vlastně jen klasické vepřovky; půl večer a půl ráno, zamíchané do těstovin nebo s rýží.

Na vodě samozřejmě kila neřeším: na Berounce si ze mě kamarádi dělali srandu když jsem začal vybalovat cibuli, brambory, mrkev, petržel... - ale brzo se na plný kotlík dívali jinak, když to začalo pořádně vonět. Kanoe to uveze, pěšky obvykle tahám jen pochodovou stravu (chléb+uzenina), obrněné vepřové, cibuli, česnek a těstoviny nebo rýži; pro případ nouze tabulku hořké čokolády. Ve skupině se ale v létě hodí pár vajec do smaženice (tuhle jsem se na Roverkách z toaletního odskoku vrátil s kilem hub) a první večer třeba i kus masa na guláš. Tím, jak to všechno uložit do batohu, se zabývá článeček, který snad pozítří bude u mě na blogu.

Bannock musím někdy zkusit; ačkoli jak se znám, nejspíš z toho budou vojenské suchary...

Díky za další přínosné povídání, nejen že se to hezky čte, ale i to člověka donutí se zamyslet!

4 Lesní Želva | 28. ledna 2013 v 22:31 | Reagovat

Ahoj Kloboučníku! Bannock určitě zkus, základní recept najdeš třeba tu: http://zalesactvo.wordpress.com/2011/09/03/recept-na-banok-odporucam-skusit/

ale v principu je to stejné jako sladký opečený "had." Na jaro snad o něm konečně napíšu článek. :-)

Mimochodem, na ten článek o ukládání jsem zvědavá, to bude přínosné zas pro mě!

5 Kostěj | 30. ledna 2013 v 14:54 | Reagovat

Tak mě vlastně napadlo, existuje knížka. Od Jardy Pavlíčka - Člověk v drsné přírodě, a tam je, mimo jiné, o jídle docela dosti a podrobně psáno. Za přečtení stojí rozhodně kniha od Marka Orko Váchy - Poslední země - krásně tam popisuje stravovací návyky při svém pobytu v Antarktidě. To jsou jenom takové malé inspirace, abychom si uvědomili, jak máme vlastně rozmlsané držtičky...:-)
Mimochodem pravej banock je jenom mouka (spíš šrot), voda, sůl - pokud je tak i trocha sádla, uhňácat placku a přilepit na rozpálené prkýnko, dále dopéct nad uhlíky.
Těším se na pokračování článku.

6 Lesní Želva | 30. ledna 2013 v 17:12 | Reagovat

Na Pavlíčka jsem si vzpomněla, když jsem četla Tvůj první komentář. Opravdu zajímavá knížečka, jeho zkušenosti tak mít. Ale surový tuk a homole cukru kvůli tomu na přechodu Brd jíst nebudu. :-D

7 atti.hombre | 3. února 2013 v 13:26 | Reagovat

Pekná úvaha- len ju pekne rozvíjaj dalej...som zvedavý na pokračovanie.Čokolvek by som napísal tak by som dostal tehlou do hlavy :-D ,ale ovsené vločky sú jedlo šampionov a ja ním teda nie som...slanina,klobása alebo kus hydiny-to je moje. Ale je fakt,že najradšej mám čerstvé ingrediencie- tie rady kedysi babky na dedinách poskytli ,stačilo sa opýtať.

8 Lesní Želva | 3. února 2013 v 14:36 | Reagovat

A proč bys měl dostat do  hlavy, kamaráde? :-D Pěkně napiš, co máš na srdci!

9 atti.hombre | 5. února 2013 v 19:23 | Reagovat

:-D nie som zástanca zdravej stravy a nejaké éčka ma nerozhádžu.Ked sa zamyslíme tak zistíme,že sa na planéte nedá vypestovať ani zdravá zelenina ako pred 200 rokmi,lebo bordel je aj v ovzduší a dážď ho naservíruje pestovanému ako výživu.
Ja inak nedám dopustiť na Trenčanské párky s fazolí od Hamé...a ešte taká delikatesa- Hubovú polievku dehydrovanú ( nempamätám výrobcu,ale zatial čo som ich kúpil tak boli fajn )do ktorej pridávam malú konzervu šampiňonov, čerstvé zemiaky.Az nátierok ( mäsových ) milujem Ďábelské tousty. Netrpezlivo čakám na pokračovanie článku ;-) dakujem

10 nHP | 15. února 2013 v 22:51 | Reagovat

ad fazole - ty se dají koupit i předvařený, takže odpadá jak máčení celodenní (Kloboučníku), tak vláčení plechu (Želvo). viz http://www.vitana.cz/produkty/prilohy/lusteniny/predvarene-lusteniny/predvarene-fazole-bile/262/Predvarene-fazole-bile.html

11 Lesní Želva | 17. února 2013 v 19:22 | Reagovat

Tož to jsem nevěděla.

12 Kejchal | 20. února 2013 v 22:09 | Reagovat

[1]:
Taky je důležitý vliv chuti na morálku. V prosinci jsem to na jedné vícedenní akci otestoval na vlastní kůži. Po výměně kuchaře :-) a velké změně jídla k lepšímu se najednou podmínky zdály snesitelnější. A přitom výživná hodnota byla +/- stejná.

13 Filip | 6. března 2013 v 15:00 | Reagovat

No čo sa týka tej paštéky - skvelá náhrada namiesto nej je mexická, francúzska, alebo cícerová nátierka (no neviem či sa dajú kúpiť aj v česku). Je to bez " éčiek " a základ je sója - takže dodá nejaké bielkoviny, sacharidy potom zaistí poriadne hrubý krajec chleba. Inak: naozaj pekná stránka - čím ďalej tým lepšie

14 Lesní Želva | 7. března 2013 v 10:24 | Reagovat

[13]: Díky, to mě moc těší!

15 Robin | 17. března 2016 v 16:50 | Reagovat

http://www.jidlo-na-cesty.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015