Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Futrál na nůž Gjäft obrazem

23. února 2013 v 19:46 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny



Na počátku byl neopouzdřený nůž, a tak nezbylo, než zasednout za stůl a pustit se do toho vlastními silami. :-)

Na desku jsem si narovnala pravítko, lihovou fixku, zalamovací nůž, smirek, kombinačky, svorky, kostku včelího vosku, párek tupých sedlářských jehel a obuvnickou dratev, sedlářské nýty a kladívko, hranaté očko, kulaté a jehlanové šídlo, značkovací rádýlko z galanterie a místo hladítka udělátka z manikúry.

Nejdřív jsem si vyrobila papírovou šablonu, podle které jsem potom vyřízla hlavní kus ze 4mm tlusté hovězí usně. Na vložku stačil o milimetr tenčí zbytkový odřezek, stejně jako na závěs. Celá netrpělivá jsem to hned namokro naformovala, čehož jsem pak ještě hořce litovala.


Pak jsem vyřízlé díly nabarvila lihovým mořidlem. Závěs bylo nutné nachystat na přidělání k pouzdru, to jsem začala litovat toho zbrklého formování. Samozřejmě by se to dalo ještě vrátit, ale představa opakování celého procesu mě moc nelákala. V dílně jsem navrtala nejdřív dírky do závěsu, pak do pouzdra, a celé jsem to sesadila dohromady, přičemž oba spoje jsem ještě před snýtováním pojistila chemoprenem na kůži.


Následně jsem lepidlo použila ještě jednou, když jsem do pouzdra lepila protiprořezovou vložku. Příště bych určitě nezapomněla lepidlem natřít obě části spoje. Já jsem natřela vždy jen jednu, a výsledek nebyl úplně oslnivý. Nicméně, na udržení všech částí k sešití to nakonec stačilo.


Po asi dvou hodinách, kdy lepidlo celkem vytvrdlo, následovala příprava k šití. Vytáhla jsem superprofesionální nástroje - udělátka z manikůry a značkovací rádýlko. Prvními jsem za mokra vytlačila drážky pro steh na obou stranách švu, druhým jsem naznačila budoucí stehy, aby bylo rozpětí všude stejné.



A taky jsem aspoň nahrubo smirkem zahladila otřepy na hraně. Jelikož nemám hranořízek, srazila jsem kůži aspoň ostrým nožem.


No a teď k šití: ustříhla jsem si dratev, po ohnutí asi 4x delší než šev pouzdra, důkladně protáhla voskovou kostkou a na každý konec navlékla jehlu. Kulatým šidlem jsem načala všechny dírky a pak při šití vždy o tři dírky napřed je prorážela jehlanovým šídlem skrz. Aby šídlo prošlo na druhé straně do vyznačené drážky, zmáčkla jsem pouzdro mezi kolena. Nohy jsem přitom měla položené na štokrleti tak, abych pouzdro měla zhruba ve výšce břicha a šilo se mi pohodlně.


Na každé straně stehu jsem vždy vytvořila očko, kterým jsem jehlu provlékla tak, aby vznikl sedlářský uzel, který nit jistí, aby držela. Jeden steh jsem vždy dělala zaráz na obou stranách, žádné vracení se. Protahování jehel dírkami byla někdy dost dřina, takže jsem si pomáhala kleštěmi.

Uzel. Poté se obě nitě zaráz zatáhnou, čímž suk zůstane pěkně uvnitř švu.


Semtam je potřeba znovu navoskovat, aby nit lépe klouzala.



Detailnější pohled na steh a vyražené dírky.


Na konci švu je potřeba pár stehů pro pevnost zdvojit, nakonec zakončit poctivým sedlářským uzlem a pořádně utáhnout.


Druhý den jsem pořádně zarovnala, zavoskovala a naleštila hranu třením hřbetu příborového nože. Žádný speciální vosk, použila jsem snoseal, kterým jinak impregnuju boty. Protože jsem chtěla pouzdro něčím ozvláštnit, udělátkem z manikůry jsem za vlhka do kůže vytlačila jednoduchý vzorek. Hotový šev jsem udělátkem ještě trochu zatlačila po zavoskování do drážky, čím méně bude čouhat, tím menší bude riziko, že se prodře.



Následně jsem futrál položila na topení, aby se trochu nahřál, a pak ho celý důkladně opatlala voskem. Nic jsem neotírala, pouzdro jsem podložila, dala na poličku a nechala do večera při pokojové teplotě odležet. Vosk se pěkně vcucl dovnitř. Pak jsem nanesla ještě druhou vrstvu, kterou jsem nechala vstřebávat do rána. Ráno proběhla poslední kontrola; pouzdro k noži je hotovo.



Mohlo by vás zaujmout:
 


Komentáře

1 atti.hombre | 27. února 2013 v 6:45 | Reagovat

Na parádu Želvičko - na parádu!...to jednoduché zdobenie sa mi páči a celé to s nožom ladí...

2 Mimi | E-mail | Web | 31. března 2013 v 12:26 | Reagovat

Kráááása!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015