Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

O jídle na cestách II

12. února 2013 v 10:08 | Lesní želva |  Ze želvího jídelníčku

Pokračování předchozího článku z 26.1., k nalezení zde.


Ostatní plechovky

Jiným německým výrobkem, na který budete v dobrém vzpomínat, jsou plechovky Oldenhäuser, zejména ty hranaté. Jedná se o klasický vepřový lančmít, ale je v něm (držte se) na tuto dobu závratných 98% masa, pokud se nemýlím. MASA, nikoliv vepřových kůží a kuřecích separátů. Jak poznamenalo rodičovstvo, dřív byly takové všechny. Snad se ta doba zase vrátí. Dá se jíst studený, ale lepší je opečený s cibulí na ešusovém víčku.

Zdroj: http://www.najcena.si/images/products/large/10681/Oldenhausermesni_narezekg.jpg

Další mojí srdcovou záležitostí jsou konzervované ryby. Zejména pěkné kusy tuňáků, jako jsou ty od Rio Mare či Calvo. Bohužel, za kvalitu si člověk opět připlatí, pokud nechce konzumovat drcenou tkáň v rostlinném oleji divného původu. Tuňáci jsou chutní nejen za studena, ale také do těstovin, zejména ty varianty se zeleninou. Sem tam se rozšoupnu, a vezmu si krabičku sardinek i na obyčejný denní výlet. Důležitá poznámka, k rybičkám vždy přibalit pytlík na prázdnou plechovku, pokud nechcete mít na konci výpravy rybářský batoh.

Zdroj: http://www.goodwellchina.com/upload/dachang/201104220512017812.jpg
http://www.sharemastro.com/wp-content/themes/mastro/images/rio.jpg

V případě varianty "vaříme na čundru" bych se nebála ani plechovky se sterilovaným hráškem. V ešáku stačí osmahnout trochu slaniny a cibule, přihodit hrášek, chvíli povařit, osolit a zaprášit moukou/ škrobem et voilá, můžeme královsky papat.

Těstoviny

Samy o sobě jsou zdrojem energie nanic a v batohu zabírají poměrně dost místa. Většina turistů je váží na jednotlivé porce, a zbytek nechá doma. Nosit se je oplatí jenom v případě, že je máte s čím zkombinovat, typicky s nějakou konzervou. Doma máme rádi nudle s mákem, což se dá dobře aplikovat i venku.

Výbornou alternativou těstovin jsou pohanka a kuskus.

Ostatní suroviny

Máslo nikdy neberu (ačkoliv znám takové, co ano), spíš se vyplatí troška odlitého oleje v nějaké nádobce. Sýry na vícedenní akce obvykle neberu, je problém s jejich trvanlivostí, obzvlášť v létě. V zimě je se sýry opačná obtíž a to, že zmrznou na kost a nedají se pozřít. Když už, beru si uzený sýr. Výše zmíněné luštěniny samozřejmě nemusíme nutně vláčet v konzervách, ale problémem je doba dlouhého namáčení a následného vaření (snad krom čočky), v neposlední řadě také spotřeba vody. Vždy se hodí mít základní koření, aspoň sůl, pepř, majoránku a kari/chilli/papriku.

Nezmínila jsem tu ještě poslední možnost, sběr divokých plodin. Samozřejmě je možné doplňkově získat potravu i tímto způsobem, nicméně, sběr ovlivňuje mnoho faktorů. Kromě ročního období, počasí a časové náročnosti jsou limitem hlavně schopnosti a vědomosti. A konečně, jelikož jde o zdroj přírodní, nelze se na jeho výskyt nikdy spoléhat předem.

Nápoje

Krom toho, že každý nosí vodu, a téměř každý čundrák kafe, trochu tvrdého nebo pivo, jsou i další varianty. Osobně jako typický čajíčkář kafe nepiju, takže mně nikdy nechybí několik zip-sáčků se sypaným čajem. Naučila jsem se s sebou brát taky pytlík s trochou sušeného mléka, které otevírá dost dalších možností. Krom toho, že si ho lze namíchat studené, přisypat do kafe/ čaje, si můžete udělat třeba něco tak luxusního, jako je kakao; obzvlášť, pokud se vyprdnete na granko a vezmete si holandské. V případě přípravy kakaa taky jeden ocení trochu cukru. Další výbornou snídaňovou záležitostí je tradiční melta, neboli bílá káva (ach, chutě dětství!) nebo Nestlé karo, což je trochu modernější varianta. Do obou sušené mléko upotřebíte, navíc je to úžasný zdroj energie.

Zdroj: http://eshop.provita.cz/fotocache/bigorig/165025.jpg
http://3.bp.blogspot.com/poud4GgVwR4/UIwAPSBI5oI/AAAAAAAAAKM/ZZv8Hij2abE/s1600/bohe_milk_susene_ml_plnotucne_400g.jpg

Speciální potraviny

Tohle dodávám víceméně jen pro úplnost ve výčtu možností, osobní zkušenosti nemám. Sem řadím všechny ty komerčně vyráběné cestovní zázraky typu Travellunch, dehydrovanou/ lyofizovanou stravu a MRE (v českém prostředí jako KDP - konzervovaná dávka potravin). Podle mě jsou tyto potraviny pro naše podmínky zbytečné, a hlavně zbytečně drahé. Zálesáctví/ toulání se není expedice ani bojový úkol. A pokud někdo na stravě typu MRE trvá, lze si dávku vyrobit i svépomocí za mnohem menší peníze třeba i z potravin, co jsem uvedla výše.

Druhý život obalů

Téměř každá potravina má svůj obal, a hodně z nich lze využít ještě před tím, než je zpět v lůně civilizace vysypete do nejbližšího koše. Třeba hliníková folie od čokolády je naprosto všestranný materiál - dá se položit pod dřívkáč, aby žhavé uhlíky (zvlášť za parných dní) nepadaly na holou zem; můžete z ní udělat závětří k vařiči, s pomocí kousku drátu pokličku na plecháček (i ten kalíšek z ní vytvarujete), improvizovanou pánev na volské oko nebo třeba jen na zabalení čehokoliv k upečení v popelu.
A pak typicky plechovky. Nikdo jich kvůli váze netahá moc (někteří vůbec), ale využít jdou také na sto způsobů - nabírání vody, kopání jamek na pohřbení uhlíků, stojan pod ešus na ohništi. Můžete z nich vyrobit vařič dřívkáč. Do konzervy od olejovek vrazíte kus provázku nebo suchou nať, a lampička je rázem na světě. Z plechovky od piva vyrobíte lampu, třpytky nebo vařič na tekutý líh jen pomocí švýcaráku. K ohřátí obsahu vlastně nepotřebujete žádnou další nádobu, ultimátní zálesák si v prázdné klidně uvaří čaj. A v neposlední řadě, v případě nebezpečí plechovkou mrštíte po útočníkovi! (nadsázka) Jistě by se našlo využití i v jiných případech.

Zakopávání použitých obalů není moc dobrý nápad. Jsou cítit zbytky potravin, a zvěř je po vyhrabání roztahá po lese. Kdo se má na ten svinčík pak dívat. A taky detektoráři jistě takovým nepoděkuji (tuny plechovek zahrabaných pár cenťáků pod povrchem). Plasty a hliník mají poločas rozpadu tak vysoký, že rozložení nehrozí (na obal od Májky nebo PETky narazíte všude okolo turistických tras, fuj). Nejlepší je tedy asi s sebou nosit co nejméně zbytečných obalů, nebo balit do rozložitelných.

***
Závěrem bych chtěla říct, že neexistuje nejsprávnější varianta toho, jak se venku stravovat, a není šťastným řešením tahat buď plný batoh konzerv, nebo plný batoh cukru. Vždycky je to hledání rovnováhy mezi množstvím, váhou, snadností přípravy a očekávánými podmínkami. Možná je to o tom, mít od každého trochu. Samozřejmě je možné si některé jídla nachystat doma a pak jen konzumovat, popřípadě pojmout čundr jako gastrovýlet a vařit do zblbnutí.

Každý si ten svůj ideál musí hledat sám.

Mně se zatím opakovaně stává, že množství potravin naddimenzuju a potom zpátky doma překvapeně zjišťuju, že pro všechny ty zážitky a vjemy zůstala třetina zásob nedotčená.


Pokud jste to dočetli až sem, máte můj upřímný obdiv. Spokojené žaludky na cestách a méně amarounů přeju!



P.S. Díky za velmi plodnou diskuzi u prvního dílu, a doufám, že se debata přenese i sem. ;-)


Možná vás zaujme:

 


Komentáře

1 Jirka | E-mail | 21. února 2015 v 21:25 | Reagovat

Ahoj,
dnes jsem narazil na tvé články, jsi šikovná holka od které se mám co učit. Co se týká tohoto článku - doporučuji si vyrobit domácí sušené hovězí maso a vařené maso ve sklenici. Sice se sklenice pronesou, za ten luxus to ale stojí. Vařím nařezanou vepřovou plec se solí, bobkovým listem a novým kořením v papiňáku cca 30 min, pak přendám do vymytých sklenic, doleji vývarem až po víčko a lehce zavíčkuji - nedotahuji - víčka jsou jen an půl závit uzavřené. Sklenice vložím do hrnce s vařící vodou těsně vedle sebe, po naplnění hrnce by měla voda sahat cca do 3/4 výšky sklenic. Vařím dalších cca 30 min tak aby voda lehce bublala. Dotáhnu pomocí chnapek víčka, vařím ještě 10 minut a je hotovo. Nechám vychladnout a dám do lednice. Maso ze sklenice se dá použít na vandru jen jako chutovka - uvařit v esusu pootevrenou sklenici - pak sníst s cibulí a chlebem jako ovar. Vývar ze sklenice poslouží jako základ česnečky. Maso se dá požít i na gulášovou polévku, guláš, maso na houbách, do fazolí... představivosti se meze nekladou. Vždy jsme vše snědli do cca týdne, delší trvanlivost nezaručuji - ta by se dala zvýšit ještě jedním převařením druhý den po prvním vaření na cca 1 hod.
Co se týká sušeného masa - nakrájené zadní hovězí na hodně tenké plátky hodně osolím a nechám v troubě (cca 50-70°C) vypéct cca 40 min na plechu. Pak nechám v sítku okapat a přendám do sušičky na ovoce a přes noc nechám sušit dokud nejsou kousky "křupavé". Ze 4,5 kila masa je zhruba 500 g sušeného masa, které zmizí v kruhu přátel u ohně vetšinou během víkendového vandru :-) Jo a pozor - je po něm sakra žízeň. Co se týká plechovek - zkoušel jsem jich hodně a nejlepší jsou z lídlu. Mají tam x druhů vepřového ve vlastní šťávě a všechny jsou výborné. Jo a málem jsem zapoměl - do sklenice se dá den před vandrem uvařit cokoliv. Od omáčky na špagety až po svíčkovou :) Přeji mnoho dalších krásných vandrů, ahoj !

2 Lesní Želva | 26. února 2015 v 15:44 | Reagovat

Ahoj, díky za skutečně obsáhlý komentář! To vařené maso zní skutečně dobře, děkuji za dobrý tip. Někdy to asi vyzkouším. Sušené maso už jsem připravit zkoušela, ale nedopadlo to úplně podle mých představ. Vandrování zdar! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015