Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 37.: Na stopě

8. dubna 2013 v 0:58 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
… akorát ne zločinu, ale nebohému zvířectvu. Vyzkoušela jsem už kde co, nicméně stopování jsem vždycky opomíjela jako nezajímavou činnost, vhodnou spíše pro pytláka než pro zálesáka současnosti.

Můj omyl nemohl být větší. Před časem jsem si ze zvědavosti koupila příručku stopařstí a začala si víc všímat, po čem šlapu. Začal se přede mnou odkrývat docela nový svět. Půldenní výlet do Bílých Karpat jsem tedy vzala jako výzvu. Už v terénu jsem se snažila určit, komu otlačky patří, se zbytkem mi pomohla příručka a zkušenější kamarádi na Portálu.



Tu sobotu bylo dost mokro, ale jakmile jsme začali stoupat výš do kopců, začal se objevovat i sníh. Čím výše jsme byli, tím ho přibývalo. Nahoře na hřebeni jej vítr víceméně smetl k lesu do sněhových jazyků, ve kterých jsem se místy propadala až nad kolena. Podmínky ke stopování tedy byly vcelku ideální, netrvalo dlouho, a našla jsem první stopní dráhu. Patřila hopkujícímu zajíci, kterého závěj asi též pěkně potrápila.

Zadní packy před předními


V úzkém pásu lesa, sloužícím jako větrolam, se za sebou táhly téměř přísně vodorovně jelení pěšinky. V hlubokém sněhu se sem tam obtiskly i paspárky. Že se jedná o jeleny, a ne o divočáka, mi napověděly sem tam rozeseté špičaté bobky s prohlubní na konci a naprostá absence známek rytí.



Z lesa jsem zpět na louku vylezla hložím, sledujíc jiné stopy. Pěkně mi zamotaly hlavu, každá byla jinačí a přece byly podobné. Pořád jsem myslela na toulavého psa nebo malou lišku… a on to nakonec byl další běžící zajíc, jemuž se jednoduše neobtiskla celá chodidla. Měly mě trknout i ty obtisky chlupů mezi polštářky.

Nadupané..

Přední opět za zadními, ale tentokrát ne vodorovně...

Obzvláštní radost jsem měla z těchto tlapiček na jinak čisté návěji - veverka hopkala od jednoho dubu k druhému.

Hopkující veverka, zadní nožky před předními, stejně jako zajíc

A při skoku na strom - odrazem se jí nožky propadly

Opodál se táhla ještě druhá cestička - kuní. Vypadalo to, že kuna veverku buď zahlédla, nebo cítila její nedávnou přítomnost; její stopní dráha se totiž stáčela neomylně k té veverčí, skok pod strom, na který šplhal rezavý hlodavec a pak zase odklon k původnímu směru.

Tlapky se v běhu překrývají


Kuní chodníček jsem sledovala ještě nějakou dobu, táhl se větrolamem v poli až k lesu. Pak už nezbylo, než se otočit a pokračovat zpátky, odkud jsme přišli. Ještě pár listů medvědího česneku, nesměle vykukujícího zpod sněhu, a už jsme pod kopcem.

Zleva doprava

Tahle procházka mě namotivovala k dalšímu stopování. Se sněhem by taky neměl být problém, do července času dost… a pak bude ještě blato. :-D (což se ukázalo jako pravda) - neb o několik týdnů později jsem na jiné výpravě, tentokrát v Boskovické brázdě, přidala do zápisníku další tři záznamy...

Bažanta obecného, který našlapal v poli i na louce, když přebíhal od jedněch křovin k druhým, přičemž za sebou tahal ocas,



a nějakého nedočkavého jezevce, který se vybatolil obhlídnout svůj rajón i přes nevlídné počasí. Ještě jsem neměla čest tohoto pruhovaného samotáře někdy potkat, a tak mě známky jeho přítomnosti udělaly radost stejně, jako před časem ty veverčí.

přední tlapa


Jedna ne úplně jednoznačná liška:


A úplně nakonec bych chtěla připomenout otisky bobřích pracek, které byly tuto zimu mým prvním zajímavým úlovkem. :)

sníh byl už mírně odtátý, takže plovací blána mezi prsty moc nevyniká

stopní dráha, zadní nohy překrývají přední

Je to tak, během pár týdnů jsem našla nový koníček, díky kterému si budu namáhat oči ještě víc než obvykle. Tuším, že mě tahle zábava ve sledování stop nakonec naučí mnohé o mém okolí a jeho obyvatelích...

Další zálesácké dovednosti:
 


Komentáře

1 svob.forest gump | 10. dubna 2013 v 22:37 | Reagovat

Snad se Ti stopování zalíbí,skýtá netušené možnosti,a na chudáka zvěř práskne hodně,a nemusíš ji ani lovit.Jen malý poznatek.Jestli stopování a skrytý pohyb v terénu dopiluješ k dokonalosti,nepokoušej se stopovat divoká prasata do jejich ležení.Mohla by jsi jako já trhnout rekord v lezení na stromy:-D :-D :-D

2 Ivana Strakovka | E-mail | 13. prosince 2015 v 18:26 | Reagovat

Máš tu krásné článečky. Patřím díky tobě mezi lidi, kteří jsou šťastní, že mohou číst tvoje stránky... protože net je plný blogů o módě, líčení, vzhledu...prostě povrchních témat. Díky a stávám se pravidelným čtenářem tvých stránek. "Pilné pero" a hodně příznivců přeje Strakovka

3 Lesní Želva | 21. prosince 2015 v 19:40 | Reagovat

Díky! Vynasnažím se. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015