Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Mlžné hory na dosah, aneb sraz Portálu v Malých Karpatech, část 2.

24. května 2013 v 20:52 | Lesní želva |  Reporty
Toto je druhá část reportu z akce v Malých Karpatech. První část je možné číst zde.


...
Rozhodli jsme se, že v túře za stávajícího počasí pokračovat nebudeme, stále poprchalo a mlha by se dala krájet. Oproti včerejšku teplota citelně klesla, a tak jsme nastartovali pilky a rámovku Fingerkillerku©, a hurá na dřevo.


Nad táborem byl příhodný padlý buk, ze kterého jsme spolu s poleny nasbírali také pěkné troudnatce na práchno, které Maco okamžitě povařil v plechovce od fazolí, že do něj bude chytat jiskry na bowdrill, načež se jeho nakrájené plátky záhadně objevovaly a mizely na kamenech okolo ohniště pod záminkou sušení celý den.


Michal mlsně obhlížel každý plesnivý kousek buku tak dlouho, až byl vykázán ke stromu uřezat si vlastní, jinak by nebylo čím topit. Z některých ne až tak nahnilých větví jsme nakonec poskládali lavičky - které stejně moc využití nakonec moc nedočkaly, protože byly ustavičně (i přes sušení) mokré.


Přes hnusné počasí Maco trval na výstupu na Vápennou, a tak jsme šli - Lachy, Carlos, Maco a já. Les okolo tábořiště se postupně měnil z bukového s příměsí habru v javorový, a čímdál častěji se objevovala bílá skála.


Cestou nám Matej nezapomněl popisovat nádherné výhledy, podle kterých se pod námi rozkládaly úchvatné scenérie, a ze kterých bylo vidět prd. Aspoň jsme neměli závrať.


Z opačného směru se proti nám trousili onačejší horalé - banda kluků v teplákách, trikách s krátkým rukávem a naboso v žabkách. Asi měli túru za trest, protože pocitově bylo tak deset nad nulou a ze stromů furt poprchalo.

Nahoře jsme se zapsali do knihy (tj. udělali reklamu Portálu), chvíli si odpočali, hlídali Lachyho, aby ve jménu fotolovu nezahučel ze skály a deset minut hučeli do Maca, aby už slezl z rozhledny (kochal se výhledem). Zpět jsme cestu střihli přes jeskyni, a pak mimo cesty lesem.


Úžasný výhled z rozhledny na rozkládající se Karpaty. V pozadí možno vidět za modrou stužkou řeky až Moravu!

V táboře mezitím probíhala vařící session. Ostatně od oběda probublávala osamělá Lachyho polívka, o které prohlásil (po pěti hodinách vaření), že by to ještě chvíli chtělo. Celý zbytek dne jsme si ho dobírali, aby už začal vařit snídani :-D


V rámci bushcraft výzev byl pak po zbytek odpoledne na programu bowdrill, aneb oheň třením dřev. V tu dobu zrovna Macova houba záhadně vysublimovala, tak se uhlík chytal do usušeného listí. Zní to sice neuvěřitelně, ale s pohonem paže navíc jsem i já získala žhavý uhlík! :-D (a to prosím za 100% vlhkosti).



Okolo šesté se spustil vytrvalý déšť, co nás po chvíli rozehnal do pelechů. U ohně zůstal pouze Carlos, který na rozdíl od nás pončo nepoužil k vylepšení příbytku (a proto mu taky druhou noc brutálně napršelo do hamaky). Aby se necítil osamělý, nakvartýroval se na kus řeči k Sallymu a Michalovi. Slyšela jsem cosi o tom, že hamaky se měly pověsit nad sebe, protože takto si nemůžem vykládat navzájem vtipy - nabudúce, chlapci. ;-) Maco asi též pociťoval osamělost, kterou nakonec statečně překonal pozpěvováním, díky kterému jsem usnula už nadobro.


Z mého úhlu pohledu bylo dvanáct hodin spánku velmi vydařených, když nepočítám mírně otlačené klouby od svírající sítě. Oproti předchozí noci už jsem nekontrolovala tolik celtu, spíš jsem sem tam vystrčila nos ze spacáku, abych si ho zbytečně nezamokřila dechem. Celou noc pršelo a mlha byla ještě o hodně hustější než předchozí den, viditelnost klesla na nějakých deset metrů, jak na naši výšku (624m.n.m.) sestoupila mračna. Ranní vylízání ze spacáku do té kosy okolo ovšem už k těm příjemným zážitkům neřadím. Nebylo ovšem nazbyt, spacák od noh už přestával hřát a příroda volala.

Stejně jako včera jsem ale nebyla vzhůru první, Lachy už křísil oheň, aby si mohl usušit promočenou blůzu. Nakonec dřevo i přes mokro zahořelo, a hned bylo veseleji. Postupně se vylíhli i ostatní prokřehlí a promočení zálesáci, a nastala sušící party. Potom rychlá snídaně, a bourání tábora.


Nezbylo, než se rychle pobalit, protože předpověď počasí slibovala další vlnu vytrvalého deště. Okolo desáté jsme již byli na cestě. Jestliže směrem sem jsme si táhli vodu v lahvích, zpět jsme ji táhli ve všem možném. S pokračujícím sestupem se naštěstí oteplovalo, a vlastním teplem jsme postupně sušili i svršky. V dolině zmizela i mlha.


Důkaz o existenci medvěda v MK

V poslední třetině se od nás trhli Maco, Lachy a Richo, aby stihli doběhnout na autobus. My zbývající jsme nikam nespěchali, a tak cesta probíhala za poklidného kochání se lesem a jeho obyvateli, zejména mloky a pak, těsně u Dolan, i armádou (stádem, hejnem, skupinou?) pijavic, koordinovaně táhnoucích přes cestu k bahnitému rybníčku.



Ve vsi jsme ještě stihli pouť, což nám výborně posloužilo k zakoupení výkupného ke Dni matek (abychom je trošku obměkčili, až dotáhnem domů smradlaví, špinaví a mokří), a pak už hurá do Bratislavy, odmořit se trochu u Sallyho, a hurá na vlak domů.

Byl to vydařený víkend, a naučila jsem se zase něco nového, i něco o sobě. Díky všem za super společnost a "aj na budúce, hoši!"

P.S.: příště počasí objednává někdo spolehlivý!
P.P.S.: fotky jsou kompilátem toho, co nafotil Sally, Richo, já a Maco. Tímto jim děkuji.

Další Portálové srazy:
 


Komentáře

1 atti.hombre | 25. května 2013 v 5:56 | Reagovat

Fajné čítanie... a tá prvá fotka je super...vystihuje atmošku...až sem cítim mokré lístie tlejúce na zemi! Tak nakoniec tá " perinovina " ( sýpkovina na prístrešok ) funguje ako má!...ešte raz Želvičko- DOBRÁ PRÁCE! Hand Made forever - ono vo vytrvalom celovíkendovom daždi jeden pod umelinou ide ohluchnúť a zošalieť od hluku dopadajúcej vody hoci v civile zo slúchadiel nahlas normálne počúva heavy metal :-)

2 Lesní Želva | 25. května 2013 v 18:07 | Reagovat

S tím chválením to nepřeháněj, za chvíli to bude vypadat, že mi nadbíháš :-P

Každopádně, spala jsem sice ze 3/4 pod sypovinou, ale zrovna nad hlavou jsem měla gumové pončo, a okolo byly též umělé celty, takže o ohlušující efekty jsem ochuzená nebyla. :-D

3 V. | Web | 14. září 2014 v 10:53 | Reagovat

Tu mlhu na Vápenné vám nezávidím. My sice nadávali na strašné vedro (aby taky ne, když jsme se tam vydali v červenci), ale výhled z toho kopce je úchvatný. Kdyby byl zájem, tak nějaké fotky tu - http://blog.veruce.cz/cestovani/male-karpaty/ :)

4 Lesní Želva | 14. září 2014 v 13:08 | Reagovat

Ahoj Veruce, je fakt, že jsme sice viděli kulové, ale na druhou stranu, mlžný les má úžasnou atmosféru (přinejmenším dokud je člověk jakžtakž suchý). Díky za odkaz na Tvé stránky, opravdu povedené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015