Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Vandrákův ešusový chleba

10. června 2013 v 19:24 | Lesní želva |  Ze želvího jídelníčku
Dlouho předlouho jsem si slibovala, že jednou napíšu o tom, kterak sobě pečiva přivoditi i na vícedenní akci mimo zdroje proviantu. Problém ovšem byl v tom, že a) zpravidla chleba vydrží celý vandr a není potřeba péct/ b) nechce se mi/ c) udělám placky nebo hada, protože nemám komplet ešus.

Tento týden jsem si říkala, že už by to snad šlo, a tak jsem na běžnou cestu na zahradu přibalila i směs na tzv. "banok," jak se ešusovému chlebu běžně říká v anglofonním světě.




Recept není nijak složitý, v podstatě se v základu jedná o směs hladké mouky, vody, sody a špetky soli. Kouzlo tkví v tom, že variacemi a přidáním dalších surovin lze upéct všechno od malinového koláče až po nefalšovaný chleba, byť ne z kvásku. Směs si lze nosit s sebou, protože se nekazí, na místě stačí přidat vodu. Z malého ešusu pochopitelně člověk kilový pecen nevyloudí, ale ke snídani či svačině je bochánek jak dělaný.

Já jsem ten svůj "první" chtěla spíše chlebový, a tak jsem do sáčku nasypala 1 hrnek předměřické chlebové mouky, 1 kávovou lž. sody (místo kvasnic či prášeku do pečiva - ten moc nemusím) a 1/4 káv. lž. soli. Pak jsem se v roztržitosti nějak zapomněla a hodila tam ještě lžíci sušeného mléka, které se ovšem dává do koláčové varianty.

Po příjezdu na zahradu jsem hned rozdělala oheň, který jsem naložila převážně slabými větvemi, aby se rychleji utvořila uhlíková vrstva. Banok se totiž nepeče přimo v ohni, ale až ve žhavých uhlících. Než se utvořily, bylo dost času na nějakou drobnou práci, sběr čerstvých jahod (mňam!) a přípravu těsta. Díky pohodlí zahrady jsem si mohla dovolit těsto rozválet v talíři a ne ve víčku ešusu, jako obvykle. Vody se do směsi přidává postupně po trochách právě tolik, aby se dal uhníst bochánek; těsto nesmí být ani příliš mokré, ani příliš suché - drolilo by se. Tomu mému by slušelo ještě o kapku víc vody, jak se nakonec ukázalo. Když se bochánek nelepil na ruky, udělala jsem nožem pár zářezů navrch a nechala jej ještě chvíli odpočinout v talíři. Mezitím jsem do uhlíkové vrstvy přihodila poslední tenké větve, aby oheň vydržel.


Pak už došla řada na ešus. Použila jsem klasický čsla hliníkáč, z jehož menší misky jsem vytáhla držátko - není přinýtované napevno, drát se dá roztáhnout. Na dno větší misky jsem vložila tři kamínky (v mém případě úlomky cihly). Teprve na to došla menší miska, kam jsem na vrstvu čisté mouky položila bochánek. Obojí mísky proto, aby se z obyčejného ešusu stala trouba a obsah se nepřipálil. Nakonec se souprava uzavře víčkem.


Rozhrnula jsem uhlíkovou vrstvu, dala do ní dočasnou troubu, přihrnula žhavé zpět a pár kusů dala navrch, aby teplo sálalo ze všech směrů. Doba pečení není přesně určená, a tak jsem se zas pustila do nějaké práce, abych si ukrátila čekání. Po nějakých 35 minutách jsem měla dojem, že začínám cítit vůni; bylo hotovo. Velmi opatrně jsem horký ešus přitáhla k okraji ohniště a nahlídla dovnitř. Vytáhla jsem ho v poslední chvíli, obsah už začínal být upečený víc, než by bylo zdrávo.


Během chvíle byl z uhlíků jasný oheň, v němž se vařila voda na malinovo-kopřivový čaj. A byl čas ke svačině. Bochánek byl nakonec něco napůl cesty mezi chlebem a koláčem, ach to zatracené mléko. Naštěstí jsem měla zmiňované jahody, a tak to nakonec nechutnalo zle. Příště musím zkusit regulérní sladkou variantu. :-)


Sladká varianta:

1 hrnek (2,5 dl) hladké mouky
3 lžíce cukru moučky
3 lžíce sušeného mléka
1 káv. lž. sody
a pak volitelně cokoliv dovnitř - hrozinky, ořechy, skořici, lesní plody...

Velmi pěkný článek o banoku napsal už přede mnou kamarád SKW, jen račte. ;-)

Jiné kuchařské pokusy:
Domácí máslo ze smetany
 


Komentáře

1 atti.hombre | 10. června 2013 v 19:31 | Reagovat

Palec hore!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015