Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Rozpuštěný a vypuštěný

25. července 2013 v 11:43 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny
Člověk je tvor nedokonalý a zapomnětlivý. Jsem toho zářným příkladem, jak vám chci dnes ilustrovat na čerstvé historce o tom, jak se (ne)starat o nůž...



Nedávno mě venku zastihl déšť, při kterém docela solidně navlhlo pouzdro i s nožem uvnitř. Doma jsem celá šťastná shodila mokré věci a na kudlu dočista zapomněla. Nůž pochopitelně zrezivěl, na což jsem došla až teď, po asi dvou týdnech, kdy už liška pěkně vyzrála.


Jako tvor líný jsem se rozhodla situaci vyřešit chemickou cestou, tedy octem. Čepel jsem do něj ponořila až po hranici poškození a bezstarostně odkráčela.


Po nějaké hodině a půl byl čas zrevidovat výsledek. A zírala jsem jak vezír, ocet (světe, div se) krom lišky sežral i povlakování.


Tím se zároveň profláklo, jak nedbale ty plocháče v Iisakki opracovávají, že to musí kamuflovat barvou. Takže odteď mám dvoubarevné leuku. Mohla bych to do octa hodit znovu, tentokrát celé, ale zatím jsem nůž akorát očistila a znovu nabrousila. Patina ten rozdíl časem smázne.


Ještě, že je to přísně pracovní sekáč, jinak bych byla opravdu naštvaná. Takto se akorát můžu prásknout do čela, že mě to nenapadlo předem. A co vy, taky se vám někdy povedla podobná bota?

Mohlo by vás zajímat:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015