Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 38.: Pokus o košík

12. srpna 2013 v 23:49 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Svůj úplně první košík jsem se pokoušela uplést už bezmála před dvěma lety. Inspirovalo mě k tomu tehdy video uživatele hobbexp na Youtube, které začínalo tím, že chlapík morou bez sebemenší námahy uřízl mladý stromek jedním tahem, a následně z něj vyrobil rám koše… Bohužel jsem si na svoji prvotinu tenkrát nasbírala příliš málo proutí a ještě špatného, takže jsem ho nikdy nedokončila. Letos při úklidu chaty posloužil jako bezvadný podpalovač táboráku.





Rok 2013. Věděla jsem, že letos košík konečně chci, a že ho dokončím, i kdyby měl být jenom na brambory. Proutí je nejlépe sbírat v období, kdy není olistěné, takže někdy od listopadu do května. To jsem stihla, pro první várku jsem se vydala zhruba v půlce dubna. Na neořezávaných vrbách byl s proutím trošku problém, vesměs bylo všechno moc staré nebo příliš krátké. Z toho, co se dalo použít, jsem tedy chtěla vyrobit jenom ošatku pro sběr zeleniny.


Na její rám jsem upotřebila jednu z těch silnějších vrbových větví. Ještě čerstvou jsem ji svlékla z kůry*, přiřízla oba konce tak, aby po natvarování sesedly k sobě, a začala doslova na koleni ohýbat. Správně se to má dělat nad ohněm, aby byla větev ohebnější a pružnější; jelikož jsem na to nedbala, dostala jsem ve výsledku šišoid, rám se nejdřív na jednom a pak na druhém místě (s mojí pomocí) zalomil. Nakonec to ani nevadilo, výsledný tvar celkem dobře zapadl do podpaží. Rám jsem spojila jutovým provázkem a přidala další dvě žebra. Pak už následoval samotný výplet. Princip byl jednoduchý, prostě jsem střídavě pruty protahovala konstrukcí, a to zároveň od obou konců směrem ke středu. Až uprostřed zbyla jen úzká mezera, musela jsem si pomoci srážením výpletu k sobě, aby se dal dokončit i zbytek.

(* pokud se z kůry seškrábne zelená vrstva, může se později použít jako přírodní barvivo pro získání odstínů zelené a hnědé. Lýko pak lze upotřebit pro výrobu provázků)


Po této vcelku jednoduché záležitosti jsem naznala, že ze zbytků proutí bych mohla zvládnou i klasický košík, ale že ho bylo málo, musela jsem vyrazit na lov znovu. To už se schylovalo ke konci měsíce, pruty byly narašené, a místní cigánští košíkáři už dávno ořezali, co bylo k práci vhodné. Musela jsem tedy vzít za vděk materiálem z různých vrb, nejen z košíkářské. Díky tomu, že jsem si moc nevybírala, jsem si nakonec odnesla na svůj druhý pokus prutů dost, ale za cenu různých vlastností při pletení.

Počasí tou dobou bylo už dost teplé, a proutí by mi bylo rychle zaschlo. Také se lépe pracuje s mokrými pruty, jsou ohebnější. Otep jsem tedy uchovávala v kýblu s vodou a aktuálně potřebné množství jsem pak měla zamotané ve starém mokrém prostěradle, které jsem čas od času ještě polévala vodou.

estetika sama

/Profíci to takto pochopitelně nedělají, myslím, že buď mají proutí namočené v kádi celé, nebo ho vyvaří a následně usuší, čímž se uchovají kýžené vlastnosti (takže po opětovném namočení znovu zpružní)/

Z nějaké košíkářské příručky jsem měla aspoň matnou představu, jak má košík vypadat a jaký že je přibližně postup. Tedy, ne že bych v životě neviděla košík, jenže ono se ukázalo, že je něco jiného košík zálibně obhlížet a studovat, a snažit se košík uplést…



Začala jsem pochopitelně odspodu. Jsou různé typy dna, ze kterých jsem si vybrala snad ten nejjednodušší. Základ se tvoří ze dvou prutů silných asi centimetr, přičemž jeden z nich je uprostřed rozřízlý tak, aby se jím dal druhý prostrčit. Pak se vezmou tenké dlouhé proutky a střídavě se obtočí okolo, aby se utvořila jakási síť, do které se následně vsunou další čtyři na konci přiostřené kolíky, každý o poloviční délce základového kříže. Tak vznikne kostra, kterou je potřeba nadále oplétat proutky tak dlouho, až vznikne kulaté dno.


kulaté, nebo aspoň přibližně

(Popisuju to primitivně, protože celá moje práce na tomto košíku byla víceméně intuitivní a improvizovaná. Žádný kurz na toto téma jsem nikdy neabsolvovala, takže jsem víceméně celou dobu "vynalézala již vynalezené.")

Když jsem měla kolo, tedy budoucí dno, hotové na žádoucí velikost, zakrátila jsem kosterní kolíky a z otepi vybrala ty nejdelší pruty, které měly tvořit žebra těla samotného košíku. Těmto žebrům jsem seřízla konec do špice, aby je šlo zarazit skrz výplet podél kosterních kolíků dna. Potom jsem byla nucená použít mírného násilí - špičkou nože jsem je z vnitřní strany trochu nařízla, a následně zalomila směrem ke středu. Díky tomu vznikla jakási klec, základ pro vyplétání. Pruty jsem navrchu svázala provázkem, aby budoucí koš aspoň trochu držel tvar.


Následovalo první založení osnovy, tedy výplně mezi žebra. Tady už totiž nešlo obtáčet žebra jedním prutem za druhým, protože by to nedrželo a konstrukce by se rozpadla. Bylo nutné založit několik prutů zaráz, jeden za každé žebro, a pak v pletení postupovat systematicky, aby se vrstvy navzájem překrývaly. Tuhle fázi bohužel nemám nafocenou, měla jsem co dělat, abych pruty pozakládala, a pak už jsem byla natolik zabraná do práce, že jsem si na foťák ani nevzpomněla. Snad pro představu postačí, když řeknu, že za každým žebrem klece byl vložen jeden prut, který trčel ven, takže základ košíku vypadal jako rozčepýřené slunce.


Pak už jsem pruty začala proplétat. Ukázalo se, že byť je pravidlo jednoduché (že pruty se musí střídat pravidelně a obtáčet konstrukci pravidelně z obou stran), v praxi je docela těžké vzor udržet a nezapomínat si košík otáčet. Taky se mi podařilo sem tam zapomenout nastavit docházející prut, takže ve stěně košíku vznikaly různé nepravidelnosti nebo přímo zrůdnosti, když jsem v zápalu boje prut na konci neseřízla o tlustý konec, který pak rozhodil celý výplet atd.


Po prvních pár řadách jsem do výpletu zarazila mezi každá dvě žebra základních osmi jedno další, čímž se zahustil další výplet a zvětšil můj vyplétací chaos.

Prvních deset centimetrů výšky mi zabralo snad dvě hodiny. Pak už bylo moc tma na další práci, a musela jsem to ten den vzdát.


Bohužel, jak to tak bývá, jednou odložená práce je práce navždy odsouzená k čekání; a tak jsem se k rozdělanému košíku vrátila snad až po dvou týdnech. Protože byl ve sklepě opřený o stěnu, zaschl zešika, a už s tím nešlo moc dělat. Namočení celého výtvoru nepřipadalo v úvahu, nebylo v čem. Nakonec jsem už hotový výplet aspoň sklepala k sobě, aby se trochu zmenšily mezery mezi pruty, a košík jakž takž dopletla do výšky cca 30 cm.


S uzavírkou jsem se nijak zvlášť nepárala, prostě jsem poslední založené pruty a trčící žebra poprovlékala mezi řadami pod nimi; tak nějak improvizovaně, aby se celek nerozpadl hned. Na ucho už mi nezbyl tlustý prut, vyřešila jsem ho tedy dvěma dvojicemi, zasunutými podél žeber svázanými k sobě a výpletu jutou.


Výsledkem je mírně odstrašující šikmé primitivní proutěné monstrum, vhodné pro předem deklarovaný sběr brambor, takže cíl byl vlastně naplněn. Ale příště už to doufám bude vypadat lépe.



P.S. Teď jsem zjistila, že některé fotky jsou oštemplované, a jiné ne. Nechce se mi to předělávat, snad odpustíte lenochovi. ;-)
P.P.S. Pro příští pokus si vytisknu návod od Jona Ridgeona, má to nafocené a popsané perfektně. Doporučuju!


Další pokusy s primitivními nádobami:

 


Komentáře

1 píťa | Web | 10. listopadu 2014 v 11:43 | Reagovat

Hej tak to je pecka. to musí být mnohem těžší než z opracovaným a namočeným proutím. Palec nahoru!

2 jorix | 8. prosince 2014 v 18:22 | Reagovat

Ahoj,
je to sice starší článek, ale kdyby sis to chtěla zopakovat, proutky se shánějí v zimě, ideálně leden/únor, nejlépe pokud mrzne. Skladují se venku na sněhu a mrazu, popř. je možné je namočit seříznutým koncem do vody (řez je potřeba udělat před ponořením čerstvý). Jsou potom pružné, tedy ohebné a nelámou se.
Košíkáři mají taky různý vehementy na to, aby kruh byl opravdu kulatý, to z ruky dokáže asi jen málo kdo. Na YT je návodů spousta, třeba tady pán to má fakt pěkný: https://www.youtube.com/watch?v=LwWoyuw0sbw
Tak zdar a sílu!

3 Lesní Želva | 8. prosince 2014 v 19:09 | Reagovat

Ahoj, moc díky za tipy, určitě je zužitkuju! :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015