Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Líska, zálesákův šampion

27. srpna 2013 v 17:08 | Lesní želva |  Mezi kmeny, mezi stonky
Když v lese narazíte na rozkošatělou lísku, jako byste našli poklad. Tento keř člověka doprovází od šerého dávnověku, coby jedna z prvních kulturních rostlin; tradice jejího využívání je tedy stejně dlouhá, jako lidstvo samo. Nedejte se zmást tím, že je dnes lesníci považují za plevel, ani že je prý užitečná pouze pro své ořechy. Multifunkčnější dřevinu aby člověk pohledal, a proto jsem se teď, právě v době padání plodů, rozhodla napsat článek, který doufám pomůže k jejímu ocenění.


*

Lískový keř lze obvykle najít ve světlých listnatých či smíšených lesích, v křovinách podél cest či na březích potoků. Nejvíce jej v mém okolí vídám ve smíšených doubravách a měkkých luzích. Dává přednost polostínu a vápenatým či humózním půdám.


Poznáte ho snadno, většinou jej tvoří těsný shluk rozvětvených, hustě olistěných tenčích kmínků, vysoký okolo pěti metrů. Kůra starších větví bývá načervenale až bělavě šedá, s hnědými korkovými bradavicemi, a sem tam se vertikálně loupe. Mladé výhony jsou šedé, poseté chloupky. Listy jsou velké, přibližně srdčité, se špičkou na konci. Na rubu jsou světlejší a jemně ochlupené.


Keř je samosprašný, květenstvím jsou podlouhlé válcovité jehnědy. Tyto se na keři objevují již na podzim na dvouletých větévkách, a postupně až do doby kvetení (od ledna do dubna) dorůstají. Samičí jehnědy jsou nenápadně hnědé, přisedlé těsně na větvičkách, obklopeny pupeny.


V Českých zemích se krom lísky obecné vyskytuje také uměle vysazovaná líska turecká, jež na rozdíl od té domácí tvoří strom s kuželovitou, pravidelnou korunou. Obvykle je využívána v městské zástavbě a parkových výsadbách, jelikož velmi dobře odolává znečištění výfukovými plyny.

***

Léčivé účinky

Líska se využívá ve fytoterapii, sbíranou drogou je list, někdy i kůra a mladé pupeny. List se sbírá od poloviny května do poloviny července, přičemž se kvůli svěžesti materiálu doporučuje sbírat dopoledne. Tato droga obsahuje flavonoidy, glykosidy, silici, třísloviny, jednoduché cukry a ještě spoustu dalších látek. Díky tomu se využívá pro uklidnění střevní peristaltiky, přesněji řečeno, zastavuje průjem a pomáhá v léčbě střevních zánětů (ve formě čaje). Zevně se přidává do koupelí proti ekzémům a hemoroidům, prý napomáhá i při léčení artrózy. Obklady z hodinu macerovaného, krátce povařeného a vyluhovaného listí pomáhají při zacelování jizev.


Kůra se sbírá těsně před olistěním, zhruba od poloviny března, a to pokud možno z těch nejslabších, dosud nerozpukaných výhonů. Obsahuje především třísloviny a pryskyřice. Zároveň s listem má účinky močopudné, a co je zajímavé pro zálesáky, staví krev.


Pupeny zlepšují činnost jater a příznivě působí na plíce.

Líska se obvykle neužívá samostatně, ale ve směsích s jinými bylinami, zejména močopudnými. Pupeny využívá homeopatie.

Sběr oříšků

Lískové ořechy na dvouletém dřevu dozrávají přibližně od půlky srpna. Čím zralejší, tím více se uvolňují z ochranných sukýnek, až vypadnou úplně. Sbírají se postupně, těsně před tím než opadají, protože příliš brzy sebrané plody seschnutím hodně ztrácí na objemu. Díky ohebným větvím je lze trhat pohodlně ze země. Konzumují se jak čerstvé, tak sušené ořechy, lisuje se z nich olej. V minulosti tvořily jednu z nejdůležitějších složek potravy, jelikož už před zemědělskou revolucí z ořechů lidé získávali první mouku.


rozdíl mezi ořechy lísky turecké a lískou obecné

slupky lísky obecné a turecké

Ořechy též milují jiní obyvatelé lesa, z nichž jsou asi nejznámější veverky (ačkoliv je nežerou v takové míře, jak se traduje) a drobní hlodavci. Vyžírají je bohužel také parazité, z nichž je nejznámější Dlouhonos lískový (Balaninus nucum L.), jehož larvy velmi neradi nalézáme uvnitř prožraného plodu. Proto pokud máte lísku doma, vyhrabte po sklizni spadané seschlé slupky a listí, snížíte tím možnost, že vám sežerou úrodu i napřesrok.

v tom napravo už nájemník bude...

Pařezinové hospodaření (kopicování)

Líska velmi rychle roste a má schopnost znovu obrážet od kořenů, čehož lze velmi dobře využít při získávání paliva (pro táboráky, na zimní topení těžko) či materiálu pro řezbářské práce. Díky tomuto patří mezi nejdéle využívané "výmladkové" dřeviny.

http://www.allotmentforestry.com/fact/hazel9.gif
(zakládání stolice)

Kopicování se vám vyplatí, pokud máte na pozemku keřů několik. Stanovíte si interval kácení podle tloušťky výsledného materiálu, a prořezáváte střídavě například po sedmi letech pro tenčí a po čtrnáci pro větší průměry.

Pařezina se musí po zákroku ošetřit - seříznout pahýly našikmo, aby z nich stékala dešťová voda. Neměly by být roztřepené, ale hladké; zmenší se riziko napadnutí houbovou chorobou. Menší haluze se pak nastelou přes každou stolici, aby nově rašící výhony neokusovala zvěř.

Je výhodnější vždy řezat jen několik keřů současně a intervaly vymyslet tak, aby v mezidobí byl vždy některý keř v plné síle; popřípadě některé nechat úplně bez úprav. Budete díky tomu moci vždy využít všechno, co líska nabízí.

Chcete-li se dozvědět o kopicování něco víc, doporučuji blog Richarda Lawa:


Řemeslné upotřebení:

Lískové dřevo je středně tvrdé a velmi ohebné, což jej přímo předurčuje k řemeslnému využití. Celkem snadno se opracovává, proto se doporučuje k nenáročnému vyřezávání užitkových předmětů či k soustružení nábytkových konstrukčních prvků. Z příliš přestárlých či sukovitých kmenů se vypaluje dřevěné uhlí.


Ohebná tyčovina odedávna sloužila k vyplétání plotů a ohrádek; zejména v Anglii se tato tradice díky množství lískových lesů drží dodnes. "Hurdles," jak se jednotlivá pole plotků nazývají, jsou také vcelku oblíbeným zahradním prvkem. Podle tloušťky se vyrábějí z celých nebo podélně štípaných rovných prutů.

http://farm4.static.flickr.com/3532/3218219982_755b57b7ec.jpg?v=0


Tyčovina je také využívána k výrobě rámů pro oválné loubkové košíky či košatiny. V této oblasti ji ale postupně vytlačuje trvanlivější jasan či dub. "Líska" je také synonymem pro síta k sušení rostlin a ovoce, jelikož dříve byly vyráběny z jejích tenkých výhonů.

http://www.allotmentforestry.com/fact/gypsy1.gif
(cikánský košík z výhonů)

Zálesácké disciplíny

Mladší výhony se výborně hodí k výrobě luku, atlatlu (vrhač oštěpu), šípů a samozřejmě vycházkových holí. Konkrétně u hůlek mi přijde sympatické, že po vyschnutí neztrácejí všechnu pružnost, jsou sice lehké, ale hned se nezlomí. Pro ukrácení dlouhé chvíle může člověk z hole vyřezat "zářezovou hůlku" nebo tvář lesního ducha. Suché větve jsou perfektní materiál pro výrobu ohnivého luku!

(try stick)

rukojeť ke crooked knife

Zálesáci jistě rádi ocení lískovou tyčovinu v táborových stavbách a výrobě různých kolíků, věšáků a závěsů na vaření. Drobné osekané větvičky i s listím poslouží jako matrace pod karimatku, bez listí jako houžve či svázané do košťat. Chrastí se také využívalo jakožto střešní krytina.

http://naturalpathways.files.wordpress.com/2010/02/bushcraft-fire-boiling-water.jpg

Kůra

Z lísky se nic nevyhodí. Pokud už je větve nutné oloupat, poslouží kůra i dále. Vnitřní bílá kůra, respektive lýko, se po nařezání na pruhy upotřebí při splétání provazů. Aby změklo, je vhodné jej chvíli povařit. Na méně trvanlivé spoje je možné pásky lýka použít rovnou. Pásy kůry můžeme upotřebit též při výrobě primitivních nádob a košíků.


***

Dosud jsem nevyzkoušela všechny možnosti, které líska lidstvu nabízí. Každopádně teď ale každý den brázdím lískové křáky a vracím se domů s kapsami naditými k prasknutí. Je mi pořád trochu záhadou, proč lidé korzující parkem ještě nenapadlo to samé, ořechů je dost pro všechny. A jednou, až budu velká, určitě nebude pár lísek chybět v mém hospodářství, tak.



Literatura:

  • BOLLIGER a kol. Keře. Praha: Ikar, Knižní klub, 1998. s. 162
  • JANČA, Jiří - ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin (3). Praha: Eminent, 1995. s. 28 - 31
  • LÁNSKÁ, Dagmar - ŽILÁK, Pavel. Jedlé rostliny z přírody. Praha: Aventinum, 2006. s. 80 - 81

Odkazy, uvedené v článku:

Líska v Názorné květeně zemí českých
Líska turecká
Kopicování
Mohlo by vás zajímat:
 


Komentáře

1 atti.hombre | 27. srpna 2013 v 17:22 | Reagovat

paráda...

2 Elli | 29. srpna 2013 v 22:08 | Reagovat

Skvelééé, toľko som sa dozvedela, ďakujem! :)

3 Hok | 31. srpna 2013 v 19:46 | Reagovat

Dík za tvoje stránky, zrovna dnes, jsem začal podléhat nějaké depresi či co. No a po přečtení tvých pár řádků je mi hned líp. Dík :-)

4 Lesní Želva | 31. srpna 2013 v 22:05 | Reagovat

Díky! Jsem ráda, že vás moje stránky baví, fakt. ;-)

5 Rolf | 1. září 2013 v 9:51 | Reagovat

Pekný článok...:-) Myslím si, že lieska si naozaj zaslúži trochu pozornosti a úcty... Podľa mňa patrí v prírode medzi najupotrebiľnejšie dreviny pre bežného zálesáka... Príroda  vedela veľmi dobre, prečo liesku "ustanovila"  do prostredia človeka...;-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015