Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 39.: Ošatky z březové kůry

24. září 2013 v 16:45 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Možná si ještě vzpomenete, že jsem na jaře ukořistila pár plátů březové kůry v probírce, a proto po krabičkách z březové kůry přišly na řadu i větší nádobky. Inspirovaná prací Jarroda Stone Dahla a několika dalších jsem se rozhodla zkusit nádoby kmene Penobscot a nějaké domorodé košíky či ošatky. Na Penobscota zatím nedošlo, ale ošatky jsem nakonec vyrobila dvě; už přes půl roku je používám na zahradě.



*
Severní národy využívají všudypřítomné březové kůry k výrobě různých myslitelných součástí vybavení domácnosti ode dávna. Částečně je to způsobeno absencí jiného vhodného materiálu, hlavním důvodem podle mě je ale relativně jednoduché zpracování a snadná dostupnost. Březová kůra se tedy využívá k výrobě čehokoliv, na co by středoevropan nejspíš použil proutí nebo kůži. Kromě různých obalů a pletených tašek jsou to hlavně nádoby ke sběru a uchovávání potravin, ke kterým se domorodec chová jako ke spotřebnímu materiálu. Obvykle je vyrobí z momentální potřeby tím nejjednodušším způsobem a při přesunu tábora na jiné stanoviště je zahodí.
Existuje celá řada vzorů, ze kterých lze vycházet. Můžeme si vybrat z různých "střihů" na skládané či šité ošatky. Některé z nich uveřejňuji níže.





http://www.nativetech.org/brchbark/

*
Osobně jsem si nakonec vybrala trvanlivější variantu, která zároveň byla realizovatelná i z menších kusů kůry, které jsem měla k dispozici. Vycházela jsem z nákresu v Mearsově Outdoor survival handbook (překreslený níže). Tato ošatka se po sešití ještě na okraji zpevní lemem z tvarovaného vrbového prutu. Někde se uvádí lem dvojitý, druhý rozštípnutý prut se přišívá z vnitřní strany.

Červené šrafy označují místo ohybu

Původně jsem chtěla nasimulovat výrobu se vším všudy, tedy žádné nůžky a sešívat výhradně oloupanými kořínky borovice. Po pár cvičných pokusech s vykrajováním kůry různými noži, nějakých těch očích v sloup a zničených vzorcích jsem nakonec musela naznat, že tohle fakt nedám. Zato kořínky jsem si narýpala jedna radost. Mělo to akorát jednu chybu, neoloupala jsem je hned (na to je ten V zářez na Kochanského zářezové hůlce), a nechala jsem je pěkně odležet ve sklínce s vodou tak dlouho, až nebyly docela k ničemu (asi dva týdny).

Nezbylo tedy než improvizovat. Z kouzelného šuplíku jsem vytáhla bílý jutový provázek, dala ho trochu vylouhovat ve vývaru z cibulových slupek (aby tak nesvítil), a bylo to. Kůru jsem si pro snadnější práci s ohýbáním namočila do lavoru s teplou vodou, následně na ni připlácla papírovou šablonu, vystřihla nůžkami a šla tvarovat.


Nejdřív jsem ohnula "klapky" na delších stranách, potom celou delší stranu a nakonec bočnice. Měla jsem mít více trpělivosti, protože na některých přehybech kůra přílišnou horlivostí při práci trochu popraskala.

Kancelářské sponky ošatku pěkně podržely pohromadě

Šila jsem za pomoci šídla a zahnuté čalounické jehly. Provázek bylo nutné silně ztužit protahováním přes kostku včelího vosku. Na některých místech (hlavně u zkrabacenin, a kde zůstalo trochu kambia) to šlo poněkud ztuha.


Po sešití jsem ošatku odložila a nechala na okenním parapetu důkladně vyschnout. Příště bych dovnitř naházela kamínky, aby zůstala zatížená a nezdeformovala se.


Za několik dní jsem se vrhla na přišití obruby. Vrbový prut, za tím účelem čerstvě uříznutý, jsem kvůli tvárnosti ponořila do vody. Z pohodlnosti jsem jej předběžně zahnutý k ošatce přikolíkovala.


Šití byla celkem jednotvárná práce, jediným drobných úskalím bylo zahnutí na rozích. Prut jsem vždy nejdřív nahřála nad svíčkou, aby byl pěkně ohebný a nepraskal. Zahnutí u posledního rohu jsem moc neřešila, konce prostě zůstaly překřížené přes sebe.


Nakonec mi to nedalo, a vznikla ještě jedna ošatka, tentokrát sice podlouhlejší, ale s nižšími stěnami. Ohýbala jsem zasucha, pouze nad plamenem, a s lepšími výsledky. Příště kůru už namáčet nebudu, a předejdu tím i deformacím při vysychání.

Na vzorku je vidět, jak je díky obsahu oleje nahřátá kůra flexibilní


Při zakončování lemu jsem tentokrát zkusila udělat oblý roh, větvičku jsem tedy z polovice seřízla a ohnula ještě jednou. Myslím si, že takto to vypadá lépe. Objem je přibližně stejný jako u první čtvercové, jež má stěny vyšší.

Po zchládnutí ohyby pevně drží

Obě ošatky teď slouží ke sběru různých drobných plodin na zahradě. Kvůli malým rozměrům (větší z dvojice je cca 18x13x4 cm) to sice není na nějakou velkou přepravu či skladování, ale při otrhávání se využijí, protože nezavazí a člověk je vrazí do každé skuliny v keři či mezi rostlinami.


Oproti očekávání se mi je zatím nepodařilo zničit, lem je dost pevný na to, aby kůru udržel pohromadě. Prut sice seschl, ale stehy drží lem pevně u okraje ošatky. Vnitřek lze celkem snadno umývat, takže skvrny od šťáv nevadí, byť zanechají stopu. Kůra je zatím dostatečně pružná, při vysychání nepraská. Pouze se zvýraznily některé rýhy už z výroby.

Pokud budu mít možnost, jistě vyrobím další; každý zahradník ví, že krabiček, ošatek a košíků není nikdy dost. ;-)

Neposkládaný Penobscot s víčkem si nechám na dobu, kdy ukořistím pořádně velký plát.


Více práce nejen s březovou kůrou:
 


Anketa

Z čeho čerpáte inspiraci pro bushcraft?

Z knížek 12.8% (46)
Z televize 7.2% (26)
Z videí uživatelů YouTube 13.6% (49)
Ze všeho 16.1% (58)
Od kamarádů 11.7% (42)
Všeobecně z internetu, z bushcraft fór atd. 38.6% (139)

Komentáře

1 bobek | 24. září 2013 v 19:25 | Reagovat

Opět krásné počteníčko,
pěkné ošatky
a kus dobré práce...
Pro mne námět na dlouhé zimní večery u krbu...
Chtělo by to další článek  :-)

2 SKW | E-mail | Web | 25. září 2013 v 10:41 | Reagovat

Veľmi pekné a užitočné nádobky! :) Možno sa o niečo podobné pokúsim tiež. Vďaka za super návod!

3 atti.hombre | 26. září 2013 v 7:50 | Reagovat

parádna inšpirácia...pripomenulo mi to detstvo ked sme plastovým indiánom robili kanoe s brezovej kôry...asi niečo urobím aj malej k pet shopom :-D

4 Lesní Želva | 1. října 2013 v 23:22 | Reagovat

Díky kluci. ;-)

5 Miroslav | E-mail | 6. srpna 2016 v 10:04 | Reagovat

Velmi krásná práce , jen si dovolím malou poznámku . Výrobky z březové kůry nejsou doménou severních národů . Nedávno byla ve středních Čechách nalezena 7 tisíc let stará studna a v ní i fragment nádobky z březové kůry . Jedná se o dobu neolitu ( mladší dobu kamennou )

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015