Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Řemeslo v každodenním životě

7. prosince 2013 v 0:48 | Lesní želva |  Všeobecně
Zastávám názor, že věci se mají používat. V mojí domácnosti tedy nemá žádný funkční předmět nárok ležet jenom tak na výstavce a lapat prach. A u těch řemeslných to platí dvojnásob, protože u těch se předpokládá, že budou používány s radostí a co nejčastěji.

všední den nebo svátek, použít se dá vždycky


To, že se sama pokouším proniknout tajů řemesla má i vedlejší následky; začala jsem plně doceňovat práci druhých. Začala jsem víc vnímat rozdíly mezi komerčním a ručně vyráběným, design, funkčnost, kvalitu provedení, charakter. Ruční práce něco stojí, to je neoddiskutovatelný fakt. Ale radši budu investovat do předmětu, kterému jeho tvůrce věnoval svoji práci, úsilí a spoustu času, než do anonymního výrobku, který proletěl půl světa a byl vyroben podle univerzální šablony. Je v tom pochopitelně i kus vědomí kontinuity; touha obklopit se fortelem a krásnem zároveň, láska k přírodním materiálům.


Plast v mé kuchyni se začal nenápadně ztrácet, a sním o dni, kdy se vypaří úplně. První krok už jsem udělala. Račte tedy překročit kuchyňský práh, kam se nenápadně nastěhovaly různé lžíce a měchačky z projektu Kitchenwars, a plně ovládly prostor. Z původních vařeček nezůstala ani jedna, jediný žufánek byl ušetřen odchodu do exilu.

obvyklá sestava u každého vaření (OK, Opinel není ručně vyrobený... ale barevně zapadá)

Pokud jste si mysleli, že dřevěnou lžíci vytahuju jenom na vandru, jste na omylu. ;-)

Nedávno jsem si pořídila dlouho vyhlížený pořádný nůž. Málokdo využije lovecký nebo zálesácký nůž v každodenním provozu, kdežto kuchyňský vytáhne přinejmenším ráno u snídaně. Tento pro mě vyrobil pan Pok z Plzně. Zatím si celkem rozumíme, byť si musím zvykat na pro mě nezvyklý čočkovitý výbrus. Spolu s malým Opinelem d´office moje jediné kuchyňské nože, když nepočítám Kobolda od Ondry Kašuby, který se postupem času ze zálesáckého nože stal nožem vykosťovacím.


Holt, změna je život, a aspoň neleží zapomenutý v šuplíku. Když jsem nože tahala k focení, došlo mi, že vlastně i ocílku, kterou své nože již několik let udržuju, nevyrobila žádná fabrika; pochází z dílny Jana03, jehož brusnou keramiku nejspíš nožomilové dobře znají.


Na dalším obrázku bych vám ráda ukázala čajovou konvičku, kterou jsem dostala ze sestřenčiny dílny výměnou za své kuksy. Se sestřenkou se nevídáme moc často, ale při každém šálku je tu rázem se mnou. Čaj si z konvičky užívám, kdykoliv to jde; pokaždé je to malý svátek.


Na tuhle misku jsem natrefila úplně náhodou v Huti Sv. Antonie, což je malá osada na Boskovicku. S kamarádkou jsme právě šlapaly z jarního čajového dýchánku, když se na jednom plotku objevila závěsná skříňka plná keramiky. Moc jsme neváhaly, a zazvonily na domácí. Asi jsem 30 korun nikdy neutratila lepším způsobem.


Koženkové a jiné "echt leder" opasky mě rozčilovaly nějakou dobu, až jsem se rozhodla to zkusit sama, a vyrobila jsem si vlastní. Zatím jsem měla čas si pro sebe udělat jenom tento, a tak ho mám v kalhotech už brzy půl roku den co den. Zatím drží...


Kabelky se dají pořídit různé, mě kdysi padla do oka kožená taška od Parrot, a jsem jí věrná dodnes. Běžně v ní nosím desky o velikosti A4, knížky, nákup, cokoli se namane. Zatím se mi nestalo, že bych do ní nenarvala všechno, co potřebuju v běžný pracovní den.


Poslední v tomto výčtu je poměrně překvapivě kabát. Možná si řeknete, co že je na něm tak spešl, že ho vkládám mezi řemeslné výrobky, ale věřte, je tomu tak. Velkou náhodou jsem na něj narazila po několika týdnech marného obrážení obchodů se šatstvem. Pochází z oděvní firmy Jany Bogarové, která šije konfekci, ale naprosto nesrovnatelnou s tím, co jsem měla možnost vidět. Na rozdíl od těch polyesterových hrůz je za stejnou cenu z metráže se 70% podílem vlny a 10% kašmíru. A taky si v této firmě zřejmě dávají záležet na tom, aby vše perfektně pasovalo, bylo dotáhnuto do konce a začištěno. Poté, co mi jej v podnikové prodejně trochu upravili, sedí jako ulitý.

***

Tímto článkem jsem chtěla dát vědět, že řemeslo může člověka i ve 21. století provázet nenásilně každý den. Každý den si člověk může užívat nikoliv umělého, ale skutečného luxusu v předmětech, které někdo vyrobil vlastníma rukama, aby zhmotnil svoji ideu do pěkného, ale zároveň plně funkčního výrobku, ze kterého dýchá cosi teple lidského a přínáší radost. Což dokonalé, ale sterilní produkty továren prostě nemohou.

Máte též nějaký řemeslný předmět, který vás provází každý den? Těším se na diskuzi v komentářích. ;-)

K napsání článku mě inspirovali:
Gullinburstiho handmade world - napsal Petr Floriánek
Myšlenky Robina Wooda - jeho blog vůbec doporučuju číst
Quality goes a long way - Robin Wood podruhé

Další články k tématu:
Kalhotový pásek s ornamentem - můj první, mimochodem
 


Komentáře

1 bobek | E-mail | 10. prosince 2013 v 7:31 | Reagovat

Ahoj,
jedna velká pravda ...
Co dodat? Snad jen že co kus to originál a kdo z nás nechce používat originály ???

2 Marekk | 13. prosince 2013 v 11:08 | Reagovat

Děkuji za usměrnění mne.
Musím sem chodit častěji.
Krásné svátky
Marek

3 Lesní Želva | 13. prosince 2013 v 11:35 | Reagovat

Děkuji za komentáře. Krásné svátky i vám!

Želva

4 Majo | E-mail | 19. prosince 2013 v 23:45 | Reagovat

Veci sa majú používať. To určite.
Ručne vyrobené veci majú svoje neopakovateľné vlastnosti, svoju dušu.
Plast by som však až tak úplne nezatracoval. Náš trh je zaplavený nekvalitnými výrobkami z Ázie a ktovie odkiaľ. A tie nie sú smerodajné pre posudzovanie kvality.
Existujú aj kvalitné plasty, ale tie sa k nám pravedpodobne nedostávajú.
Kto má napríklad námietky na plast na črienkach nožov od Victorinoxu? A bolo by možné nájsť aj ďalšie príklady.

5 Lesní Želva | 20. prosince 2013 v 23:21 | Reagovat

Já se tedy snažím obecně umělinu ze svého života aspoň trochu vytěsnit, takže je mi jedno, jestli přijela z Asie nebo ze Švýcarska. A v kuchyni obzvlášť; zahřátý plast uvolňuje do jídla bůhví co, to se u dřeva nestane.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015