Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Zajímavosti zimního lužního lesa

28. prosince 2013 v 22:23 | Lesní želva |  Mezi kmeny, mezi stonky

Dnešní odpoledne bylo na krátký útěk od chlebíčků a pohádek zkrátka ideální. A taky konečně vysvitlo slunko.




Chtělo se mi jen tak nalehko vyběhnout ven, pocuchat plíce čerstvým vzduchem a nechat oči odpočinout od poblikávajícího čehokoli.


Přechod tvrdého a měkkého luhu. Jsou tu sice duby, jasany a pár babyk, ale za rohem nenápadně přibývají topoly, vrby a olše, vždyť voda je nedaleko.


Mnoho kmenů leží tam, kde padnou, a je to dobře. Jejich velmi pomalu se rozkládající těla jsou základem pro další život. Jak léta plynou, střídá se na nich mech, saprofytické houby, zakořeňují tu semenáčky, uvnitř vyrůstají generace hmyzu a nalézají doupata drobní živočichové. Úplný panelák.

I toto je obhospodařovaný les, ale zatím (Bohu díky) nevykořisťovaný, byť již v době zralosti k těžbě. Doufám, že to nezakřiknu, a na jaře nenarazím na další plošnou holoseč.


Tato fotka je myslím nejlepší vysvětlení toho, proč jsou vrby jedny z nejvýnosnějších výmladkových dřevin. Tento konkrétní strom káceli po jeho částečném zhroucení před třemi lety, a nyní mají nejmohutnější výhony obvod jako moje paže. Takové se hodí pro sběr kůry na lýko, výrobu nádob, tenčí na lehké vyplétané konstrukce, na proutí. Pařez je očividně i přes napadení dřevokaznými houbami silný dost, a může dřevní hmotu poskytovat ještě několik cyklů.


Viník pádu původního stromu, choroš ohňovec obecný. Z tohoto klobouku už by se nějaké množství troudu dalo vyrobit...


Takto vypadá dřevo, delší dobu narušované dřevokaznou houbou. Hmota řídne a kostičkovaně se rozpadá, někdy začne hnít. Strom pak ztrácí oporu a vlastní vahou se za silnějšího větru časem zřítí. Zvětralé trouchnivé dřevo se pak stává živnou půdou pro další organismy. A zálesák v něm najde dobrý troud pro zapálení ohně, pokud je suché. ;-)


Cestu k vodě vždy spolehlivě ukážou vyšlapané pěšinky, v tomto případě srnčí. Dalšími typickými obyvateli těchto končin jsou prasata (jako poslední dobou všude), bobři a nejrůznější vodní ptactvo od kachen, volavek a potápek až po labutě. A samozřejmě drobní hlodavci, rejsci, myšice, norníci, schovávající se většinou v padlých kmenech.


Na okraji starší holoseče mě upoutala olše, na větvičkách už se jí houpaly čerstvé jehnědy. Tuším, že jejich růst uspíšilo i současné nezvykle teplé počasí. Prosinec s deseti stupni nad nulou... Olše je výborné měkké řezbářské dřevo, ráda s ním pracuji. Krom toho kůra mladých výhonů najde užití v barvířství, podle přidaného mořidla z ní lze dostat odstíny od oranžové po hnědou.


Teplé počasí dalo předčasně vyrašit i květům svídy krvavé. Jméno má po oslnivě červené kůře mladého proutí, které v zimě (té se sněhem) obzvlášť dobře vyniká. Kůra se dříve používala k loužení v koželužství, proutí v košíkářství. V lidovém léčitelství mají využití bobule, které mají schopnost stavět průjem. Krom toho barví na modrošedo.


Lískové jehnědy. O keři jsem psala nedávno celý článek, tak se nebudu opakovat. ;-)


Konečně u laguny. Její kraj je směsice orobince širokolistého, "doutníků," rákosin a sítin. A do toho všeho se plantají vrby a zmlazené olše. Orobinec je skvělý materiál pro vázání v došků, zvláště v oblastech, kde je nedostatek kvalitní slámy. Ze suchých listů (šustí) se stáčí ošatky a tradiční panenky (ačkoliv u nás je zvykem je dělat spíš z kukuřičného šustí). Květenství a listí jsou perfektním troudem. Krom toho je rostlina jedlá. Sbírá oddenek a pyl.


Šištice loňského chmelu obecného. Jarní výhonky lze upravovat na způsob chřestu. Starší vcelku pevné úpony lze použít jako nouzový vázací materiál.


Jak jsem se tak soustředila na labutě, málem jsem si nevšimla fotografa, krčícího se o kus dál nad stativem.


Nedávno zřícený dub.



Zelené a okrové odstíny lesa v zimě ruší jenom střapce kalin. Bobule nejsou jedlé, užijí si jich jenom ptáci. Z větví se vyráběly ohebné houžve a obruče k sudům, vyřezávaly hračky. Ptáčníci kalinu využívali k přípravě ok z haluzí, z kořenů připravovali ptačí lep.

Doupný strom (olše).


Kus dál v lese zlaté listí prozradilo babyku. Kruh zářivého opadu krásně projasnil šedivé okolí. Ráda bych s jejím dřevem někdy pracovala.


Luhy všeobecně mají tu smůlu, že pravidelné záplavy roznáší různý odpad všude po lese; člověk pak může najít pet flašky na úplně nepravděpodobných místech. No, ale toto je dílo člověka; borčus na rybářském fleku.


Bobr si troufne na jakýkoliv průměr.


A pak začala padat tma. Nehledě na roční období jsem slyšela kosa. Ve vzduchu visel pach topolů a tlení. Silný vítr do sebe nahoře splétal koruny, stromy si povídaly vrzavou řečí Entů. A mě zbývalo dvacet minut použitelného světla, abych se vymotala na nejbližší cestu, protože čelovka opět zůstala doma...


Další toulky a související články:



 


Komentáře

1 atti.hombre | 29. prosince 2013 v 7:46 | Reagovat

Rozprávka...;-) ...potešila

2 bobek | 29. prosince 2013 v 10:45 | Reagovat

I přez mou rýmečku cítím z monitoru počítače vůni rozkládajícího se dřeva.
Pěkné....

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015