Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Od Bobří řeky

29. ledna 2014 v 16:15 | Lesní želva |  Skrz objektiv

Být děvčetem od Bobří řeky není nic těžkého, když jsou ti chlupáči tak přemnožení /pardon, rozšíření ;-)/ a svobodně dolují svoje doupata v každé druhé hrázi.



Mezi svátky jsem se dostala ven ještě jednou. Byl to takový velmi krátký výběh do lužního lesa, který tou dobou byl stále ve fázi nekonečného podzimu. Obloha byla pochmurná a soumrak na cestě. Díky teplému počasí se nad zemí povaloval pach intenzivního tlení a rybiny z bahnitých ramen řeky; rozklad, topolová zatuchlina, vlhko.

Zkusmo jsem seskočila do jednoho koryta a doufala, že nezapadnu až po kolena do kalu. Bobři si hloubí každý rok doupě na jiném místě, doufala jsem, že se mi ve vysokých březích podaří nějaké najít. Rameno obklopené vrbovým mlázím a plné popadaných kmenů se zdálo jako přímo ideální biotop.


Kvůli kluzkému, mlaskavému blátu jsem postupovala slimáčím tempem. Už po pár metrech mě zaujalo první znamení hlodavcovy přítomnosti. Bobr se živí přívážně okusem mladé kůry z vrbových prutů; uhryznutou větev přitom drží předníma prackama, a jak ji okusuje, průběžně si ji otáčí. Na zemi ležely právě takové okousané hůlky poměrně nedávného data, ještě nestihly pořádně zaschnout.


V nedalekém křoví jsem objevila pár ukousaných kmínků s typickou špičkou na konci v místě, kde se zlomily.


Dovedu si představit, že právě v této výduti bobr odpočíval a pozoroval okolí, bezpečně krytý kořeny olše.


Otisky chodidel jsem v okolí nenašla bohužel žádné. Rameno je oblíbeným cílem pejskařů, a dno bylo poznačené mnoha křižujícími se chodníky jejich vycházek; pokud něco zbylo, smyl to déšť.

Hmyzí hotel...


Bláto bylo čímdál měkčí, nakonec jsem se tedy vydrápala zpět na břeh, prodíraje se přitom vrbami, svídami a ostrými větvičkami hloží.

Vrba košíkářka na hranici lesa. Kdopak ji asi chodí obhospodařovat?


No a pak už jenom projít starodávným portálem, a člověk je venku; chvátajíc tam, odkud přišel.



Z dalších výprav:



 


Komentáře

1 atti.hombre | 29. ledna 2014 v 17:01 | Reagovat

Parádna prechádzka...ani jeden a vraj premnožení :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015