Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Část 40.: Jehla z rybí kosti

6. února 2014 v 10:54 | Lesní želva |  Cesta k zálesáctví
Z archeologických nálezů je patrné, že naši paleolitičtí předci z rybích žeber (stejně jako z dlouhých kostí lovených savců) vyráběli různé nástroje, mezi nimi i jehly. Při svátečním kuchání kapra jsem využila příležitosti, a ze skeletu odřízla dvě nejsilnější žebra, abych to taky zkusila.



Ještě čerstvé žebra jsem nechala zhruba půlhodinku povařit, aby se daly obrat od masa, a pak ještě chvíli, aby se z nich dostala mastnota. Po usušení jsem se dala do práce.


Můj předpoklad, že nejhorší bude vyvrtat dírku, se bohužel potvrdil. Celou práci jsem chtěla udělat jen pomocí kapesního Victorinoxu Farmer. Jeho výstružník je bohužel moc masivní, a tak se mi podařilo kost dvakrát uštípnout, než byla dírka na světě.


Vrtala jsem z obou stran, dokud se otvory nepropojily. Pokud bych pracovala s mokrou kostí, možná by nepraskla, nevím.


Samotný tvar jehly jsem oškrábala na kolmo čepelí. Trvalo to poměrně dlouho. Kapří žebra nejsou dutá v pravém slova smyslu, ale uprostřed mají kanálek. Díky tomu se mi podařilo několikrát zničit téměř hotový hrot.


Nakonec jsem špici nechala trochu asymetrickou.


S hotovou jehlou jsem se hned jala vyzkoušet šití. Jehla je příliš subtilní na to, aby propíchla kůži a příliš tlustá, aby prošila látku. Bylo tedy zapotřebí si na pomoc vzít šídlo. To měli naši prapraprapředci pochopitelně též vybroušené z kosti; já jsem se musela spokojit s tím moderním, ocelovým.


Se sešíváním relativně tenké štípenkové kůže (tl. cca 1,5 - 2 mm) nebyl žádný problém. Jehla hladce proplouvala dírkami, v prstech byla pevná a vypadalo to, že bych ji mohla běžně užívat.


A tak jsem zvolila silnější kalibr - pruh tuhé hověziny o tloušťce cca 4 mm. I přes dost široké dírky se jehlou šilo dost obtížně, protlačit ji skrz byl celkem problém. Po pár stezích se stalo, co muselo; pružící jehla se zlomila.



Docela ráda bych si s kostěnou jehlou zkusila něco ušít, takže nejspíš časem zkusím vybrousit jehlu i z druhého žebra, a pro srovnání i z hovězí kosti. Srovnání vlastností při skutečné práci (a ne při pouhé zkoušce funkčnosti) by stálo za to.


Související články:
 


Komentáře

1 atti.hombre | 8. února 2014 v 18:12 | Reagovat

netrpezlivo čakám na další test :-)...pekný článoček ! palec hore

2 Majo | 8. února 2014 v 19:03 | Reagovat

Zdá sa, že ani zvládnutie "primitívnych" technológií nie je úplne jednoduché.

3 Lesní Želva | 15. února 2014 v 23:03 | Reagovat

Ahoj, díky za komentáře! :)

Atti: Nejdřív musím nějakou tu jehlu vyrobit, pak můžu testovat. ;-) Ale jistě to bude zajímavé, o to strach nemám. Hlavně to bude dost nezvyk, protože kostěná jehla se chová trochu jinak, než ta dnešní.

Majo: my jim sice říkáme "primitivní," ale ani na moment jsem nepochybovala o tom, že naši dávní předkové museli vládnout mnohem větším rozsahem praktických vědomostí, než o jakých máme potuchy. Nikdy mě nepřestane udivovat jejich zručnost - kéž bych ji měla jednou já!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015