Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Snídaně v ráji

2. března 2014 v 22:36 | Lesní želva |  Skrz objektiv

Nezadržitelně přichází jaro, tu vůni si s ničím nemůžu splést. Dnes ráno už jsem to nemohla vydržet, sotva pár minut po probuzení už jsem mířila k lužního lesa. Této rychlosti odpovídá i kvalita fotek, holt 2 Mpx v telefonu tak nekreslí. ;-)



Po nějaké půlhodince toulání se mezi kmeny se mi podařilo natrefit na nízkou hráz, za kterou se ukrývala pěkná lužní tůň. Les překypoval životem, mezi halůzkami se třepetaly první pavoučí sítě, z korun štěbetaly sýkory, šustění v podrostu prozrazovalo, že obyvatelé mají napilno.

Z vrbového podrostu náhle vyrazily srny. Po chvilce zmatkování se nakonec otočily správným směrem a zmizly v rákosí. Popošla jsem kousek dál na opačnou stranu a na sluncem vyhřátém břehu jsem se usadila k snídani.


T´ien Yihengovo "S šálkem čaje zapomeneš na starosti světa" v praxi. K dokonalosti té chvíli už nic moc nechybí. Mechanicky žvýkám kus vánočky a oči mám plné té nádhery okolo.


Člověk občas potřebuje být sám. U prvního kmenu odloží všední starosti a tíhu, kterou vláčí každý den. Má najednou chvíli čas na vlastní myšlenky, které náhle dostanou volno. Je na každém, jestli se jimi bude zaobírat, nebo je bude jen pozorovat. Nebo může chvíli nebýt, stát se prostou součástí okolí. A tak jsem seděla na břehu tůně, slunko se mi opíralo do tváře, a čas plynul.


Odpočinutá jsem to pak vzala po další (!) svážnici oklikou k místu, odkud jsem přišla.


Kolem tůně jsem narazila na několik lískových stolic. Většina už kvetla. Všechny by snesly zmlazení, nakolik přestárlé kmeny keřům už odebraly většinu síly. Na jednom z nich jsem dokonce našla troudnatec - ani jsem netušila, že roste i na lískách.


Ústí do nory některého z obyvatel hráze. Teoreticky by mohlo jít o bobra, ale v celém okolí jsem nenarazila na žádný okus.



Svážnice využívá k cestování i spárkatá zvěř. Sem tam jsem viděla dost zmatené otlačky, prozrazující, že srny mají sem tam problém se zakopáváním v hlubokém vzorku těžkých pneumatik.


Největší radost mi ale udělal nález stopní dráhy jelení zvěře. Chodím do těchto lesů od mala, ale je to poprvé, co jsem zaznamenala známky jejich přítomnosti. Stopy byly velmi čerstvé, a podle množství zřejmě na frekventované stezce. Ráda bych jejich majitele viděla i naživo, takže se sem určitě ještě vrátím.


Už se derou orseje, medvědí česnek bude nedaleko...


No a když jsem se vymotala z lesa, vykoukla na mě letošní zimu už několikátá holoseč. Lesník nikdy nespí.


Docela mi to dnešní slunečné ráno bodlo. Kéž by takových bylo víc.

Další články:
 


Komentáře

1 atti.hombre | 4. března 2014 v 0:30 | Reagovat

palec hore želvižko...

2 Mamarcel | E-mail | 4. března 2014 v 22:13 | Reagovat

Velmi prijemne sa mi citalo, take oddychove celkom pokojne nicnerobenie mi uz chyba :) Chcelo by to si najst konecne cas a vyrazit na cely den na samotu do lesa...

3 Lesní Želva | 5. března 2014 v 9:11 | Reagovat

Děkuji.. každý potřebuje vypadnout, tak do toho. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015