Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Za komínem

27. března 2014 v 23:51 | Lesní želva |  Skrz objektiv

Už tři dny slunko září jak jaderný reaktor, k tomu nemůže být hluchý žádný člověk. A tak jsem se odpoledne sebrala, a vyrazila za město...


Podběl je definitivně tu. Skoro o tři týdny dřív než obvykle, jako všechno letos..

Tentokrát to výjimečně nebude o lese, ale o bloumání po poli. Od řeky jsem zabočila kolem remízku a pak podél strouhy mezi hroudy uvláčeného pole.


Na nebi ani mráček, paprsky na kůži pálily, jako by snad bylo léto. Klobouk samozřejmě zůstal doma na skříni. V nose lechtá pach suché, teplé hlíny, mísící se s vyvanulým odérem hnoje. Kolem létají první čmeláci a v listí na okraji remízku se prochází mravenci.


Tak nějak automaticky si začínám broukat, zatímco oči upírám k obzoru. Z trávy vyráží pojašený zajíc, a jak zdrhá, zvedají se mu za packami obláčky prachu.



Nechtělo se mi trhnout rekord v délce pochodu, tak jsem si našla příjemné místo ve vyhřáté mezi pod rozdvojeným dubem u strouhy, s chutí jsem shodila boty a poslouchala šveholení v korunách.


Horko mocně uspávalo, a kdyby nebylo zrovna čtrnáctého března, mohla by klidně být klidně polovina srpna v údolí pod Čabradí.


O hodinu později mě z dřímoty vytrhl příliš zvědavý bažant, který ovšem ztratil odvahu okamžitě poté, co jsem projevila známky života. Trošku se ochladilo a slunko se začlo natahovat k Západní bráně. Nazula jsem boty a hurá zpátky do civilizace. Jenom dlouhé stíny dubů a ševelení v trávě zůstalo.


Psáno někdy před dvěma týdny "za komínem..."


Více potulek:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015